Všechny publikované články
Nemá smysl dávat peníze do cedníku
Rámeček
JOZEF KUBINYI se narodil roku 1955 v Žilině. Studoval na Lékařské fakultě v Martině a na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci pracoval v ostravské Fakultní nemocnici, kde v letech 1994–2002 působil jako přednosta kliniky nukleární medicíny. Od roku 1992 je členem ČSSD, od roku 2002 poslancem Parlamentu ČR za Moravskoslezský kraj. Je ženatý, má dvě dcery, manželka je praktická lékařka. Letos v dubnu byl jmenován ministrem zdravotnictví.
Konec rámečku
Jedním z vašich prvních rozhodnutí na ministerstvu bylo, že jste odmítl zvýšit platby státu za děti a důchodce…
To je jen část pravdy. Celá pravda je, že jsem odmítl reformu paní Součkové. Zvýšení plateb byl jen jeden z jejích kroků.
Stát nemá dát víc?
Ať dá! Ale nejdřív ať udělá pořádek v tom, co je vevnitř. Tam nefungují pravidla hry. Nemá smysl přidávat peníze do cedníku.
Kolik platím, doktore
Když vláda nebo parlament neschválí moji reformu zdravotnictví, odstoupím, pohrozila ministryně Marie Součková. Totéž říká její slovenský protějšek Rudolf Zajac. Zatímco Součková už pomýšlí na teplé místo ředitelky velké pražské nemocnice, Zajac to se svou reformou myslí vážně. Jeho balík šesti zákonů by skutečně změnil systém k nepoznání, „reforma“ Součkové je jen několik dílčích změn. „Angelika, Janka,“ svolává na chodbě čtvrtého patra slovenského ministerstva zdravotnictví své spolupracovníky mladík v tmavém obleku. Brzy se v malé kanceláři schází rozesmátá skupinka lidí kolem pětadvaceti. Reformní tým ministra Rudolfa Zajace (53) je pohromadě. Peter Pažitný (28) začne představovat jednotlivé členy: „Janka je šéfka odboru pro zdravotní pojištění.“ Místností se rozlehne potlesk. „Ivana dělá oddlužení, Heňa makroekonomické analýzy, Tomáš je lékař, Zuzana spolupracuje se Světovou bankou, chybí Angelika a Jano, kteří dělají lékovou politiku, a Alexandra, naše mluvčí.“ Tým, kterému slovenští lékaři říkají „kinder management“, má ke klotovým rukávům opravdu daleko.
Případ umírajícího kata
Soudkyně Radomíra Veselá znovu nesplnila, co slíbila. Hlavní líčení s Aloisem Grebeníčkem (81), který na přelomu čtyřicátých a padesátých let jako vyšetřovatel StB týral lidi v uherskohradišťské věznici, mělo být v červnu. Nebylo. Soudkyně místo něj požádala o další lékařské posudky. Grebeníčkovi se díky omluvenkám od doktorů daří unikat spravedlnosti už šest let.
Liknavost soudkyně Veselé však má i svůj líc. Její zásluhou se z otce současného šéfa komunistů stal snad nejznámější zločinec padesátých let. Navíc zprávy o tom, že Grebeníček opět – zatím už jedenáctkrát – nepřišel k soudu a zase mu to prošlo, zvedají hladinu adrenalinu v krvi a nutí vracet se k příběhům minulosti.
