Všechny publikované články
Kdo zvítězí a kdo propadne
Kdyby volby v Německu dopadly podle průzkumů, vládla by dnes u našeho největšího souseda pravice. A není to ojedinělý případ, kdy předpovědi nevyšly: podobných situací bychom napočítali desítky. Od historického selhání výzkumu týdeníku Literary Digest v roce 1936, který ani při dvou milionech dotazovaných nedokázal předpovědět drtivé Rooseveltovo vítězství v souboji o křeslo amerického prezidenta, až po nejčerstvější polské volby, jejichž jasným vítězem měla být Občanská platforma, která však ve skutečnosti zůstala těsně druhá. Těžko se pak bránit dojmu, že nepřesnost předvolebních šetření je spíše pravidlem než výjimkou a že vyloučeny nejsou ani vyložené blamáže. Znamená to, že jsou sociologové méně schopní vědci než třeba astronomové, kteří umějí přesně vypočítat okamžik zatmění Slunce stovky a tisíce let dopředu?
Papež je mrtev, Bůh nikoli
Když filozof Friedrich Nietzsche před více než sto dvaceti lety slavnostně prohlásil, že Bůh je mrtev, bylo to konstatování – většina jeho současníků už náboženstvím vskutku nežila – a zároveň program: odstranit poslední zbytky tradice, jež podle Nietzscheho svazovala, křivila a odčerpávala síly. A Nietzsche nebyl první ani poslední. I mnozí jiní evropští vzdělanci považují za samozřejmé, že náboženství končí: přichází věk vědy, rozumu, pozemšťanství.
Sociologická data jim většinou dávají za pravdu. Z nesčíslného počtu příkladů si připomeňme třeba jen milionový pokles počtu věřících mezi dvěma posledními českými sčítáními lidu anebo neschopnost církví prosadit zmínku o Bohu do preambule evropské ústavy. Jak ale s touto sekularizační teorií sladit události kolem smrti papeže?
