Jan Fingerland

Nad volbami v Izraeli se vznáší vzpomínka na lednovou operaci v Gaze. Téměř všichni Izraelci se shodnou na jednom: skončila příliš brzy a společnost se i nadále cítí ohrožena.

Výprava za králem Davidem vede mimo jeruzalémské hradby. Jediným zdrojem vody v celé oblasti byl ve zmíněné době Gíchonský pramen – a ten ležel na úpatí úzkého výběžku pod Chrámovou horou. Tento úzký podlouhlý vrch je dnes znám jako Davidovo město. Zda tu ovšem bydlel sám král, případně kde, nikdo nevěděl, přestože v těchto místech kopala už celá řada týmů.

Přímočará, nezatížená dlouhým pobytem v politice, bez korupčních afér. Tak může znít základní charakteristika Cipi Livniové, druhé ženy, která třicet čtyři let po Goldě sahá po premiérské funkci v Izraeli.

Jednou z hlavních starostí Izraelců je i nadále vojenské ohrožení. Za největší nebezpečí je v současné době považován Írán, který usiluje o zisk jaderných zbraní a jehož prezident opakovaně Izraeli vyhrožoval.

Nebýt cesty předsedy ČSSD Jiřího Paroubka do Sýrie, možná by uplynulo dalších 16 let, než by se o našich vztazích s touto zemí opět mluvilo.

Statisíce vyhladovělých a frustrovaných lidí se shromažďují u bariér, které je oddělovaly od okolního světa. Nakonec je prorážejí a po mnohaměsíčním, resp. mnohaletém zoufalství vybíhají ven, aby se konečně najedli a nadechli svobodného vzduchu.

Jeruzalém je sice město svaté, ale ne vždy čisté.

Izraelská armáda bije na poplach. Právě v těchto dnech nastupují do kasáren noví branci.

Posílit svůj vliv ve Středomoří, udržet Afričany doma a nepustit Turky do Evropské unie. Takové plány má francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Vaadat Winograd, Winogradova komise – tato dvě slova kralují izraelským ulicím i médiím.

Na takový spěch nejsou Egypťané zvyklí. Před čtrnácti dny parlament schválil 34 ústavních změn, a hned minulé pondělí je v referendu odkývly tři čtvrtiny voličů.

Libyjské úřady viní pět bulharských zdravotnic z úmyslného šíření viru HIV mezi dětmi. Vypadá to na veliký obchod státu s lidskými životy, jaký nemá ve 21. století obdoby. Jako bychom se vrátili o stovky let zpátky, do doby, kdy severoafričtí piráti zajímali křesťanské námořníky a pak je prodávali zpět jejich panovníkům.

V Libanonu odstupují ministři, padají silná slova a dokonce umírají přední politici. Země nese všechny známky společnosti, která vstupuje do nebezpečné fáze.

Nařízení izraelského ministerstva školství vyžaduje, aby žáci debatovali o padesát let starém masakru u vesnice Kafr Kásim. Tehdy zde rukou izraelských vojáků zahynulo skoro padesát nevinných lidí.