Ranní postřeh Viktora Janiše: Pořiďte sítě proti dronům, ať nemusíme jen zatínat pěsti

Tenhle příběh zachytila výtvarnice Ella Baronová na Ukrajině. Kdyby to byla beletrie, mohli bychom se utěšovat, že je to jen vymyšlené. Ale není. 

V roce 2022 Roman přestal jezdit s balíky a nastoupil do zdravotnické brigády, která sbírala zraněné a mrtvé vojáky. Říká, že „někdy kusy těl skončily zachycené ve větvích stromů“.

Když dron explodoval, jeho nohy se tak daleko nedostaly. Skončily v krabici vedle něj v lékařském stabilizačním centru, pořád ještě v botách. „Pamatuju si, jak jsem se díval na svoje nohy v krabici a byl jsem hrozně vyděšený. Bylo mi jasné, že tenhle kus minulosti mi už zůstane nepřístupný – že teď bude moje budoucnost vypadat úplně jinak. Bylo mi dost líto, že se musím rozloučit s tím, co je v krabici... Pak jsem si uvědomil, že na smrt je ještě moc brzy. Ještě jsem se nerozloučil se svou rodinou ani pro ni nedostavěl dům.“

Když Roman před mnoha lety začal stavět dům, šel si na něj půjčit do banky. Za přepážkou seděla „velmi krásná blondýnka. Řekl jsem jí všechno o domě a ona odpověděla: ‚Třeba mi ho jednou ukážete.‘ Tak jsem si od ní vzal číslo a pozval ji na kafe.“ Táňa a Roman se brzy poté vzali a dnes mají dvě děti, Alexiho (12) a Ivana (21). Jejich dům je konečně skoro hotový – „bílé sloupy a modré stěny – zbývá už jen pár tašek na střechu... možná taky bazén“. Vypráví Elle, jak se jeho rodina hrozně ráda koupala v Oděse v moři. „Chodili jsme tam všichni společně. Ale když si představím, že se tam vrátím, pořád nevím – jak se budu moct koupat v moři? Dá se plavat s protézou?“