Ranní postřeh Jany Matesové: Pořád se říká, že u voleb jde o všechno. Teď je to pravda

Na předvolebních plakátech čteme, že teď jde o vše, a z médií a sociálních sítí slyšíme a dočteme se, že tohle se před volbami říká vždy a je to jen takový folklor. Jenže relativizaci, zlehčování vážnosti současné doby a těchto voleb nijak nenahrávají data. Do té míry, že se člověk maně ptá po motivaci tohoto zlehčování.

Podle výsledků exkluzivního výzkumu STEM/MARK pro Seznam Zprávy si 43 procent Čechů myslí, že se Česko nevyvíjí správným směrem. Jen 42 procent respondentů si myslí, že Česko by mělo patřit na Západ. Sice jen tři procenta lidí se explicitě vyjádřila, že Česko by mělo patřit spíše nebo určitě na Východ, ale u prvovoličů a příjmově nejslabších domácností je to celých devět procent.

V rámci souboru všech respondentů 55 procent není vyhraněno. Nejraději by Česko viděli jako „neutrální“. Nejčastěji si pod tím podle autorů výzkumu představovali „Švýcarsko, klidnou a prosperující zemi“ nebo „most mezi Ruskem a Amerikou“. Lidem také vadí obraz současného Západu jako země s „gryndýly“, migrací a přehnanou ochranou sexuálních menšin. U častých nevoličů je takových respondentů 69 procent, u seniorů nad 65 let a příjmově nejslabších domácností 60 procent.

Výsledky by nás neměly nechat klidnými, zlehčování vůbec není namístě. Západní orientaci, naši historickou přirozenou kulturní a hodnotovou orientaci už si přeje jen menšina dospělých oprávněných voličů. Příčinou přitom objektivně není ekonomický vývoj společnosti. Podle dat vzrostla životní úroveň českého obyvatelstva od roku 1989 na dvojnásobek – poté, co předchozích 41 let příslušnosti k Východu ztrácela v mezinárodním srovnání tak, že země, které se nám ještě po komunistickém puči ve srovnání průměrné životní úrovně dívaly z uctivé vzdálenosti na záda, jako například Rakousko, byly v roce 1989 tak daleko před námi, že jsme je v průměrné životní úrovni nedohnali dodnes. Srovnání osobních svobod v rozhodování, projevu, cestování, studiu – a ano, i u voleb – v dobách naší příslušnosti na Východ a nyní je tak propastné, že generace pod 45 let si to už ani nedovedou představit.

Sociologická data jsou tak výmluvná, že i politologové, které rozhodně nelze podezírat z jednostranné náklonnosti ke stranám současné vládní koalice, líčí nadcházející volby jako výběr voličů mezi stranami, které, slovy Patrika Eichlera, „jsou ochotny polistopadový vývoj hájit, nebo ho jenom reformovat, anebo ho odmítají“.

Přestaňme si lhát, nadcházející volby jsou referendem o polistopadovém vývoji.

Nejběžnější argumenty odpůrců prozápadní orientace jsou přitom založeny čistě na neznalosti. V současném světě souboje geopolitických sil, světě „práva silnějšího“, nelze ani bezpečnostně, ani ekonomicky být „tak někde mezi“. Odtrhnout se od NATO znamená být velmi rychle pohlcen vlivovou sférou Moskvy. Mezinárodní uznání několika „neutrálních“ zemí po druhé světové válce bylo výsledkem specifického územního rozdělení sfér vlivu v tehdejší Evropě. Bylo součástí poválečných pravidel, z nichž řada už padla. Není na rozhodnutí žádné země, kromě největších světových ekonomik a zemí s významnou silou jaderných zbraní, aby se samy rozhodly, že „budou neutrální“. Neutrální Česko by bylo brzy pohlceno do sféry vlivu Kremlu, ostatně to je požadavek, který Rusko zcela oficiálně a nepokrytě deklaruje už od února 2007. Cílem Kremlu je vrátit sféru vlivu Moskvy tam, kam sahala před pádem železné opony, a příslušnost k vojenským blokům vrátit před rok 1997, kdy NATO schválilo vstup Česka, Polska a Maďarska.

Z ekonomického hlediska „neutralita“ dnes znamená neprosperovat. Nebýt součástí propojených trhů, v případě Česka dokonce společného trhu s nejvyšší koupěschopnou poptávkou na světě, a nebýt součástí multilaterálních dohod znamená v ekonomice 21. století neprosperovat. Ostatně, na společný trh EU mají přístup i Norsko a Švýcarsko, obě země za značně nevýhodných, nákladných podmínek a bez možnosti ovlivňovat pravidla trhu EU. Velké Británii se už ale po brexitu nepodařilo vyjednat si podobné privilegium. Tím méně by šanci mělo Česko, ekonomicky slabší a bez specifických výhod rezervní měny Švýcarska a ropy a plynu Norska. Česká ekonomika je přitom na exportu životně závislá.

Žádná neutralita pro nás tedy není variantou. Můžeme patřit buď k bloku vyspělých zemí Evropy, severní Ameriky a oblasti Pacifiku, anebo k bloku Číny s jejím surovinovým přívěskem Ruskem, které ovšem disponuje největší silou jaderných zbraní. 

Představa, že Česko bude „most mezi Východem a Západem“ byla častá už od sametové revoluce. Ukázala se být utopickým snem. Západ nás při pronikání na trhy Východu k ničemu nepotřeboval, a pokud některé západní firmy tu a tam uvěřily v přínos českých vazeb na Východě při domlouvání obchodu a investic, rychle vystřízlivěly. Čtyřicet let centrálně plánovaného hospodářství, perzekuce zkušených manažerů a jejich nahrazení „dělnickými kádry“ zničilo instinkty tržního rozhodování i u nás. Ani nikdy později nevznikla poptávka po Česku jako „mostu mezi Východem a Západem“, i když o naplnění tohoto utopického snu se snažili i někteří velmi prominentní politici.

Vize Česka jako „Švýcarska, neutrální, klidné a prosperující země, je také založena na neznalosti. Švýcarská bezpečnostní neutralita, získaná v časech, které už jsou minulostí, není bez nákladů. Muži od 19 do 34 let mají povinnou vojenskou službu a následně každoroční vojenská cvičení, země udržuje silnou pravidelnou armádu, každý dům, včetně domů pro soukromé bydlení, musí být vybaven vlastním krytem o kapacitě odpovídající počtu obyvatel, klientů nebo zaměstnanců v budově. Odpůrci „gryndýlu“ by jistě nebyli potěšeni švýcarskou klimatickou a environmentální legislativou. 

Odpůrci migrace snící o životě jako v klidném Švýcarsku asi v posledních třiceti letech nenavštívili ulice žádného z velkých švýcarských měst. Švýcarsko je dlouhodobě velmi vstřícné k přijímání uprchlíků z oblastí nepokojů po světě. Na přelomu tisíciletí přijalo velkou skupinu uprchlíků z Eritreje, jednu z největších v Evropě. Už předtím bylo cílem mnoha uprchlíků z Balkánu v době války na území bývalé Jugoslávie. V současnosti má i velké skupiny uprchlíků z Afghánistánu a Sýrie, ačkoli se v posledním roce snaží migraci například z Eritreje (pokusy o slučování širokých rodin) omezovat a odrazovat od ní.

Pokud jde o ekonomickou neutralitu, Švýcarsko má privilegovaný přístup na společný trh EU, který, jak už bylo řečeno, není dnes už pro žádnou zemi dosažitelný. Hodně za něj však platí, přístup je omezený a Švýcarsko nemá možnost podobu společného trhu EU a jeho vztahů k ostatním ekonomickým zónám ovlivňovat. Omezenost jeho statusu se naplno projevila ve vyjednáváních zemí se Spojenými státy o výši celních sazeb.

Evropské unii se podařilo dostat, spolu s Japonskem a Jižní Koreou, do skupiny zemí s nejvýhodnějšími smlouvami mezi všemi obchodními partnery, kteří do USA vyvážejí větší hodnotu zboží, než odtud dovážejí. (Velká Británie, Austrálie a Falklandy jsou jiný případ, z USA větší hodnotu zboží dovážejí, než tam vyvážejí.) Švýcarsko se tradičně pyšnilo svými speciálními vztahy s USA, při vyjednáváních o clech uvalily na jeho export Spojené státy clo ve výši 39 procent. Příliš malé, příliš nevýznamné, i se svou rezervní měnou. Švýcarsko nyní jako cestu k udržení prosperity připravuje pro své voliče referendum o ještě těsnějším propojení s Evropskou unií. Letos už k němu ostatně nakročilo dohodou o společných nákupech obranné techniky s EU a dalšími dohodami.

V dnešním světě nelze být malou ani střední zemí uprostřed velkých bloků a udržet si bezpečnost a prosperitu. Nadcházející volby jsou opravdu o tom, jestli svou budoucnost vidíme na Východě, nebo na Západě. Jako Bělorusko, anebo spíše jako Finsko. To Finsko, které donedávna bylo neutrální a dlouhá léta vtahované do kremelské sféry vlivu, ale po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 rychle pochopilo, že jeho samostatnost, bezpečnost a prosperita jsou možné jen s oběma nohama na Západě. S masovou podporou společnosti požádalo o členství v NATO.

Ano, nadcházející volby jsou o tom, jestli budeme dál patřit na Západ, anebo znovu na Východ.

Jana Matesová je ekonomka.