Jana Matesová: Rozpočtový šok

Žádné slovo není přehnané na to, aby odrazilo šok z návrhu rozpočtu na rok 2027.  Životní úroveň a kvalita života v Česku v příštích desetiletích právě dostává těžkou ránu.

Vláda navrhuje zvýšit v průběhu jediného roku dluh českého státu o více než 10 procent! Větší část z toho vláda přiznává veřejnosti otevřeně - jako „deficit“, další část ukrývá za “únikové doložky“ podle zákona, jehož prezidentské veto nedávno sněmovna přehlasovala.  Ne, nejsme v žádné krizi, nemáme „zbídačený stát“. Ještě na přelomu roku byla česká ekonomika šestá nejrychleji rostoucí z vyspělého světa, stabilizovaná, s velmi nízkou nezaměstnaností a nízkou inflací. Letos v pololetí už sice byla jen desátou nejrychleji rostoucí ekonomikou v EU, ale pořád je daleko od krize.

Vládní Motoristé šli do voleb se sloganem „Dnešní dluhy jsou budoucí daně“. Měli skoro úplnou pravdu. Přesně měl slogan znít: „Dnešní dluhy jsou budoucí daně a horší veřejné služby". Zdravotnictví (horší, hůře dostupné, nebo placené, vzor Velká Británie), hůře dostupné vzdělávání (horší nebo placené), nižší důchody oproti průměrné mzdě, hůře dostupné sociální služby (nedostupné, bídné, nebo placené), drahé energie a doprava, horší kyberbezpečnost, špatně udržované silnice.

Vláda slíbila deficit do 3 procent HDP, návrh je o hodně vyšší. Nazývá rozpočet „investiční“, ale je spíš inflační. Na investice navrhuje jen asi 12 procent výdajů, včetně například vozového parku a budov úřadů. Ani takto široké „investice“ nepokrývají ani navrhovaný a přiznaný deficit, minimálně čtvrtina okleštěného deficitu má jít na běžný provoz, na „projezení“. Náš stát si zkrátka na své rozhazování ani zdaleka nevydělá.