Jitka Seitlova
Jitka Seitlová • Autor: Milan Jaroš

Snaha zrychlit stavební procedury se zvrhla v nefér boj proti nevládním organizacím a drobným vlastníkům pozemků, kterým nyní hrozí, že už do řízení nebudou smět tolik mluvit. Rozsáhlá novela stavebního zákona podle senátorky Jitky Seitlové vrací Česko v některých ohledech ochrany majetku před rok 1989. Senát o novele hlasuje ve středu 7. června a Seitlová patří k jejím největším kritikům. Kdyby novela prošla, znamenala by podle ní i porušení programu vlády a jejího slibu nezasahovat do občanských práv týkajících se životního prostředí. „Novela měla přinést zjednodušení stavebního řízení, ale výsledkem je 38 nových paragrafů, 135 nových ustanoveních a celá řada nejistot,“ upozorňuje jedna z nejdéle sloužících senátorek, dříve zástupkyně ombudsmana, nyní členka klubu KDU-ČSL.

Nejvíc se mluví o tom, že účastníkem řízení už budou smět být jen bezprostřední sousedé, ale ne občanské spolky nebo ekologické iniciativy. Je to hlavní problém?

Jeden z hlavních.

Zkuste vysvětlit, co přesně se má podle novely změnit.

Právě přes spolky a nevládní organizace dnes měla veřejnost možnost, aby se ke stavbám v okolí vyjadřovala. Spolky mohly být účastníkem stavebního nebo územního řízení, a to díky ustanovení v jiném zákoně o ochraně přírody a krajiny. To se nyní ruší.

Ministerstvo pro místní rozvoj coby garant zákona to popírá. Vaše verze je prý jen jedním z výkladů, naopak jejich výklad říká, že se pozměňovacím návrhem vlastně nic nemění a vše zůstává při starém.

Ano, oni argumentují tím, že zákon o posuzování vlivu na životní prostředí je speciální, a tudíž v této věci nadřazený obecnému stavebnímu zákonu. Pak tu ale vzniká zbytečně nejednotný výklad. A my dopředu nevíme, čeho se budou úřady držet. Celá situace se tím zbytečně komplikuje a vyvolává nejistotu. Proto říkám: když se nic nemění, tak to nechme v původní verzi, ať je vše bez zbytečných pochybností.

Nechce se ovšem věřit tomu, že by se nic neměnilo: vyřazení spolků navrhl poslanec Jaroslav Foldyna a říkal při tom jasně, co sleduje.

Ano. Pan poslanec Foldyna navrhl také změnu zákona o ochraně přírody a krajiny a zde v návaznosti na stavební zákon možnost účasti občanských spolků zcela ruší. Existuje stanovisko 22 akademiků, právních specialistů na stavební a správní právo, podle kterých je tahle změna problém. Ti mluví přímo o tom, že navržená úprava znamená „omezení základního práva na příznivé životní prostředí podle Listiny základních práv a svobod“ - a že je i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu.

Foldynův návrh má mnoho příznivců kvůli tomu, že někteří aktivisté údajně fungují jako profesionální vyděrači a povolovací řízení účelově brzdí.

Pak ale vyléváme s vaničkou i dítě. Pokud by někdo jen účelově vydíral – a uznávám, že se to může dít – pak má správní úřad možnost vyřešit takovou neoprávněnou námitku velmi rychle. Stejné je to s tvrzením, že někdo dělá obstrukce, když opakovaně v různých fázích povolovacího řízení vznáší stejnou námitku. Není to pravda: podáte-li stejnou námitku, nebude vám uznána. Pořád se mluví o ekoteroristech nebo o baťůžkářích. Ale proti tomu bych se ráda razantně postavila.

Tak to prostě není. Občanská sdružení vytvářejí místní lidé, kteří se brání, když jim za jejich domovy chce někdo postavit obalovnu, dopravní tepnu nebo chemický provoz, tedy stavby, které mají vliv na hodnotu jejich majetku nebo na zdraví. Jsou to zpravidla běžní lidé, kteří nemají právní vzdělání a chtějí ochránit životní prostor kolem sebe. Často oprávněně. Já sama mám téměř každý měsíc telefon, kdy mě někdo takový prosí o pomoc. Kdo nám pomůže, kdo se nás zastane? Posílám je právě za nevládkami, které naštěstí fungují jako hlídací pes toho, co se kolem děje. A zdaleka nestačí pokrýt všechny požadavky, co na ně lidé mají.

Reklama
Reklama

Jaroslav Foldyna, Sněmovna
Zleva poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, premiér Bohuslav Sobotka a předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák na schůzi Poslanecké sněmovny • Autor: ČTK

Jak přesvědčit ty, kteří chtějí mít spíš rychle hotové dálnice?

Teď se stalo módou říkat, že za havarijní stav naší dopravní sítě mohou nevládky a ekologové, ale ve skutečnosti je na vině zejména nekvalitní práce investorů a úřadů. Může snad nevládka za to, že se na D8 sesunul svah? Vždyť oni na to naopak celou dobu upozorňovali a nikdo je neposlouchal. Pokud někdo vznáší oprávněné námitky, pak to není obstrukce. Stát přitom nemá žádnou objektivní analýzu, která by dokazovala, že účast spolků má na délku stavební řízení negativní vliv. Dostupná data naopak ukazují, že se tento vliv velmi přehání.

Developeři ve městech argumentují proti spolkům tím, že investují svoje peníze do pozemků podle toho, co jim povoluje územní plán – a že spolky pak jen zpětně maří to, co platí.

Jenže často se stává, že územní plány nebyly zpracovány dost erudovaně a citlivě s ohledem na využití území a ochranu bydlení. Někde jsou velmi staré a vymezení ploch je velmi vágní. Za minulého režimu se nehledělo na to, že uprostřed rezidenční zástavby je továrna. Znám desítky případů, kdy továrna zanikla a po čase chtěl někdo lokalitu znovu využít k průmyslové činnosti. I když takový nový záměr nepřesahuje povolené ekologické limity, pořád platí, že zvýší hluk, zápach a emise - a že kvalita prostředí se zhorší. Je tedy logické, že se lidé brání.

To by si měli ohlídat jako první právě přímí sousedé. A pro ty se nic nemění.

Ale většina záměrů má samozřejmě daleko širší dopad než na přímé sousedy. Nehledě na to, že někdy úřad sousedům účast ani neuzná, protože mezi pozemky je třeba cesta nebo kus pole. Proto lidé často volili účast formou občanského sdružení, což byl postup právě podle vypouštěného paragrafu zákona o ochraně přírody.

Spolky ale budou dál smět dál ovlivňovat stavby spadající do režimu EIA, tedy s povinností zpracovat posudek dopadů na životní prostředí. Když naopak ekologický posudek třeba není, proč by do stavby měly mluvit ekologické spolky?

EIA se zpracovává jen u nejrizikovějších velkých staveb. Navíc do Sněmovny přichází další zákon, který počet staveb s EIA ještě výrazně redukuje. Dopady na životní prostředí jsou přitom zjevné i u menších staveb, a vždy se musí ověřovat v rámci stavebního a územního řízení.

Koho napadlo omezit seznam staveb posuzovaných podle EIA?

Rozsah EIA je u nás dosud širší, než je povinné minimum EU, a tu jsou obrovské tlaky, aby se vše zkrátilo a zjednodušilo. Vracíme se zpátky před rok 1989, kdy nikoho nezajímalo, v jakém prostředí žijeme a že se vedle vás staví továrna. I to tehdy vyústilo v situaci, že lidem došla trpělivost a přišel rok 1989. Dnes mám pocit, že převažují zase opačné tlaky.

Podle novely by už veřejnost neměla mluvit třeba do kácení stromů – s tím, že věc stejně nejlépe posoudí odborníci na úřadu. Jak vyvrátit argument, že lidé zkrátka nemůžou mluvit do všeho?

Vždyť ti úředníci jsou jen zaměstnanci úřadu. Na obcích a krajích nemáte služební zákon a zaměstnanci jsou často pod vlivem toho, jaké záměry sleduje obec. Nejsou ojedinělé situace, že vedení obce jde velkému developerovi na ruku. Proto je potřeba, aby se veřejnost ozvala, a hlavně aby mohla být účastníkem řízení. Nezřídka může být účast veřejnosti ve prospěch zákonnosti a kvality rozhodování veřejné správy. U nás v Přerově hrozilo v rámci protipovodňových opatření, že se vykácí jedna z nejkrásnějších alejí v republice. Veřejnost se ozvala a našlo se kompromisní řešení.

Co dalšího vám na novele vadí?

Účast veřejnosti se omezuje na řadě dalších míst návrhu, i když ministerstvo pro místní rozvoj slibovalo, že se tak nestane. Jedním jsou takzvaná zkrácená řízení, například když obec mění územní plán. V nových zkrácených postupech se vypouští možnost podání připomínek veřejnosti k zadání změn. Pokud obec toto zkrácené řízení zvolí, připomínky půjde vznášet až na konci, tedy až když bude návrh hotov.

K čemu jsou pak takové připomínky dobré?

Pokud se ukáže, že úřady udělaly chybu, tak se vše vrátí na začátek. Ze zkráceného řízení tak může být naopak řízení velice zdlouhavé.

Stanovisko 22 akademiků, o kterém jste mluvila, upozorňuje na další podobný problém – na omezení „přezkumu závazných stanovisek vydávaných dotčenými správními orgány“. Zní to velmi odborně, ale zároveň znepokojivě. O co přesně jde?

To je velmi vážná chyba, která se dostala do novely opět přes pozměňovací návrhy ve Sněmovně. Jde o to, že úřady ke svým rozhodnutím potřebují od jiných úřadů takzvaná závazná stanoviska. Třeba právě posudek EIA, na jehož základě úřad pak povolí stavbu. Pokud bude chybný, lze dosáhnout nápravy až odvoláním k vlastnímu vydání rozhodnutí. Závazné stanovisko má být v odvolání prověřeno přezkumem. Chyba je v tom, že navržené lhůty přezkum fakticky v řadě situací vůbec neumožní.

Čili se postaví něco, co vůbec stát nemělo, a nelze tomu zabránit?

Přesně tak. I když někdo udělal velkou chybu a vy jste využil všech možností, aby chyba vyšla najevo, tak stavba se staví a je legální. Obávám se, že nepůjde jen o teorii a že to podpoří korupci. Stačí zaplatit, aby jeden úřad vydal vyhovující závazné stanovisko a druhý nechal uplynut roční lhůtu. Pak se můžete domáhat leda u soudu, aby byla stavba zbořena. Jenže i když vyhrajete, tak soud nechá stavbu stát, pokud hodnota té stavby převáží nad zájmem oprávněné osoby - a vy se můžete soudit již jen o náhradu škody. A kdo se bude soudit? Toto je velmi špatné.

Půjde to opravit?

Tady se naštěstí zdá, že v Senátu je shoda a že to opravit půjde. Tři hodiny jsme to probírali na senátním výboru, pomohlo i ono kritické stanovisko 22 právníků…

Ti ale kritizují i vypuštění spolků…

Ano, a u těch se dohoda nedaří.

Ve výboru jste kritizovala také nové paragrafy o vyvlastňování.

Od konce totalitního systému platilo, že konečnému rozhodnutí o povolení stavby musí vždy předcházet vyřešení vlastnictví k pozemku. I když investor nechá někoho vyvlastnit, o stavební povolení smí žádat až v okamžiku, kdy jsou pozemky převedeny. To se má nyní změnit – o povolení půjde žádat předem a úřad jej bude smět i vydat. Navíc celá distribuční soustava v elektroenergetice a plynárenství se povoluje jen územním souhlasem a ohlášením. Čili pokud dotčený vlastník nesleduje pravidelně webové stránky kraje a města, případně jejich úřední desky, dozví se o stavbě, až když je ze strany veřejné správy rozhodnuto. U energetické infrastruktury nemá platit povinnost investora nabídnout před vyvlastněním osminásobek odhadní ceny jako u dálnic nebo železnic. Cena se nechává na dohodě. To ale dostává majitele pozemků vůči velkým firmám do výrazně nerovného postavení. Jde jen o další příklad, že zákon, jak je nyní připraven, velmi silně napomáhá stavitelům velkých staveb. Samozřejmě všichni víme, že dálniční a železniční síť by se měla budovat rychleji, ale pokud někomu bereme kvůli tomu majetek, měli bychom vůči těm vlastníkům zachovat určitou úroveň respektu a morálky.

Podle koaliční smlouvy, kterou podepsal i předseda KDU-ČSL, má být zachována „současná úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí včetně zajištění účasti veřejnosti ve správních řízeních“. Vy máte celý seznam bodů, které to porušují. Jak se to mohlo stát?

Pan předseda sedí na vládě, kde převážil názor, že za všechno mohou nevládky a vlastníci pozemků, kteří dělají obstrukce. K jednáním o stavebním zákonu jsou zvány jen ty velké subjekty, které mají zajištěný lobbing, jako je ministerstvo dopravy nebo ŘSD, a na běžného občana se bohužel zapomíná. Snad se v Senátu podaří napravit aspoň ty nejzávažnější chyby.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1073

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte