Mapa voličů: Babiš nemá nic jisté, Okamura se líbí jako premiér

V novém Respektu 36/2017, který vychází v pondělí 4. září, najdete pod titulkem Češi jdou do voleb článek o tom, jaké tužby a obavy ovlivňují Čechy při výběru politických stran. Následující text je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi nového vydání.

Polovina lidí ještě vůbec neví, jestli půjde k volbám a koho bude volit. U těch ostatních vede Andrej Babiš, nicméně i u něj hodně lidí ještě váhá, takže výsledky nakonec mohou vypadat všelijak. Zvlášť v situaci, kdy jde do voleb hodně stran, mnohé z nich se překrývají a voliči takřka vůbec nečtou jejich programy.

Dva měsíce do voleb je tedy jasná jediná věc. „Babiš je favorit, ale výsledek vůbec nelze tipovat,“ říká sociolog Jiří Boudal ze společnosti Behavio, která přes platformu HitHit vybrala pod heslem „první pořádný průzkum“ na jaře od fanoušků 475 tisíc na vlastní předvolební šetření. A tento týden vydala první výsledky.

Projekt se jmenuje Mapa voličů a jeho zvláštností je mimo jiné to, že výsledky neukazuje v klasickém sloupcovém grafu s tvrdým odhadem procent pro jednotlivé strany – čistě proto, že realita je mnohem komplikovanější. Výzkum se na volební chování dívá optikou behaviorální ekonomie, což znamená, že se hodně zajímá o emocionální a iracionální rozhodování.

Cílem tedy nebylo předpovědět, jak volby dopadnou, ale zjistit něco víc o způsobu, jakým Češi před volbami o stranách a jejich lídrech přemýšlejí. Hlasovalo přes 1500 lidí, tedy srovnatelný počet jako v konvenčních průzkumech. Část odpovídala osobně na ulicích, část on-line. Hlavním rozdílem proti jiným průzkumům bylo, že respondenti dostali do ruky simulovanou obálku s volebními lístky, které si mohli projít.

Respekt měl k dispozici kompletní data, z nichž po diskusi s autory průzkumu plynou následující závěry.

1. Každý druhý neví. V množině nerozhodnutých, kteří nevědí, komu dají hlas ani zda k volbám vůbec půjdou, skončilo 51,3 procenta respondentů. Rybník, ze kterého mohou jednotlivé strany lovit, je tak dva měsíce do voleb pořád velmi velký.

2. Skalních příznivců je málo. Mapa ukazuje pro každou stranu dva údaje – velký „okruh“ potenciálních voličů a uprostřed „tvrdé jádro“ rozhodnutých. Průzkum v reálu probíhal tak, že každý respondent měl dvě možnosti. Buď zvolit jednu až čtyři strany, o kterých přemýšlí, a pak se jeho hlas započítal do větší světlejší bubliny u každé takové strany. Anebo si vybrat jen jednu stranu, kterou bude stoprocentně volit, a pak se jeho hlas počítal jen jednou do jednoho tvrdého jádra. Babišovo ANO tak má 8 procent přesvědčených voličů, dalších 13 procent o této straně uvažuje. Bude tedy ještě záležet na tom, zda ANO bude v mobilizaci potenciálních voličů úspěšné jako dřív.

3. Konkurence je silná. Mnoho stran má potenciál si navzájem přebírat voliče, jelikož většina lidí se rozhoduje mezi několika možnostmi. Hodně se překrývají voliči liberálních stran jako Top 09, Pirátů, Zelených, KDU-ČSL a Starostů. Jejich potenciální voliči také často přemýšlejí nad volbou ODS nebo ANO, které má potenciál „ukrást“ voliče většině stran na české politické scéně. Jeden z největších překryvů má také se stranou SPD - tudíž lidé, kteří mají rádi Okamuru, mají často rádi i Babiše. Blízkost stran je názorně vidět i v grafu: strany, které se voličům jeví podobně, jsou blízko u sebe, přičemž tloušťka čáry mezi jednotlivými bublinami ukazuje, kolik voličů může strana od konkurence přetáhnout.

4. Favorité nepřekvapili. Kdyby se volby konaly 15.7.–15.8., kdy se data sbírala, na stupních vítězů by nejspíš skončilo ANO následované ČSSD a KSČM. To odpovídá datům ze zavedených průzkumů. Podobně jako v aktuálním výzkumu agentury Median má velkou šanci i ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Okamurova SPD. Mapa ukazuje také nadějnou pozici Pirátů, ale jejich jádro rozhodnutých je poměrně malé.

5. Kde se vzali Rozumní? Překvapením je na první pohled velký potenciál strany Rozumní. Vysvětlením je teorie o vnímání okolního světa od Daniela Kahnemana Rychlé a pomalé myšlení. Velká část populace vnímá politické strany podobně jako například značky v supermarketu, tudíž si s nimi tvoří emocionální asociace, na jejichž základě se rozhoduje. Vzhledem k metodě sběru dat – procházení volebních lístků – líbivý název Rozumní mohl získat velké procento voličů. Šanci ale mají relativně malou, protože nejvíce potenciálních voličů sdílí s SPD, která má se svými příznivci lepší emociální spojení a její leader je oblíbenější.

6. Strany nejsou „love-brand“. Zhruba polovina populace má ohledně politických stran negativní emoce. Konkrétně ANO 47 %, ČSSD 49 %, ODS 50 %, Top 09 50 %, KSČM 55 %, KDU-ČSL 41 %. Pozitivní emoce jsou mnohem menší, často čtvrtinové i nižší.

7. Premiér Babiš, nebo Okamura. Na výběr kromě dvou zmíněných byli také Robejšek, Matěj Stropnický, Kalousek, Zaorálek, Chovanec, Filip, Farský, Fiala, Bartoš a Čunek. Nikdo z těchto lídrů se ale nejeví jako kompetentní premiér pro víc než deset procent populace. Žebříček vede Tomio Okamura s 23 procenty a Andrej Babiš s 21 procenty. S tím souvisí často také emoce, které voliči k politikům cítí. Například Bartoš své straně v popularitě pomáhá, Kalousek a Stropnický zase spíše škodí. Posledně jmenovaný dokonce jako jediný z leaderů nemá podporu na pozici premiéra ani mezi voliči své Strany zelených.

8. Love-hate faktor. Poměr pozitivních a negativních emocí k politikům je většinou velmi tristní. Sympatie se měřili pomocí smajlíků a emotikonů, které měli respondenti k jednotlivým lídrům vybrat, a tím vyjádřit, jaké pocity z nich mají. Jen dva lídři dostali víc pozitivních bodů než negativních – Tomio Okamura a Ivan Bartoš. Tato data se ale brala jen ze vzorku on-line respondentů, což mohlo Okamurovi vzhledem k jeho dobrým výsledkům u internetového publika pomoci.

9. Rozporuplný Babiš. Love-hate faktor pro Andreje nemluví tak pozitivně jako jeho sociální sítě. Pozitivní emoce vyvolává jen ve čtvrtině populace, negativní emoce k němu cítí 54 %. Pozitivní emoce vyvolává minimum politiků, klíčovou roli zde hraje neobvykle nízké procento neutrálních emocí.

10. Programy nikdo nečte. V dotazníku byla položena otevřená otázka „Četl jste program některé politické strany do podzimních voleb do sněmovny?“ Odpověď je jednoznačná – drtivá většina Čechů (87 %) nečte program ani té strany, které to „nakonec hodí“.

11. Přesvědčit někoho jde jen těžko. Debatovat s někým o politice má minimální efekt. Jen tři lidé ze sta uvedli, že by na jejich názor na politiku mohla ovlivnit debata s přáteli nebo v rodině. Víc než 10 % lidí říká, že názor při diskuzi nikdy nezmění. Tento přístup je nejběžnější mezi voliči SPD, naopak voliče KDU-STAN (výzkum byl provedený ještě když tvořili koalici) a Zelené lze přesvědčit lépe.

12. Islám a internet. Strany kolem Tomia Okamury, které sázejí na protiislámskou notu, patriotismus a odklon od Evropy, těží hodně z vlivu internetu. U lidí, kteří internet vůbec nepoužívají, má tento blok stran minimální podporu.

13. Euro ne, NATO ano. V průzkumu se respondenti vyjadřovali i k tomu, jak jsou pro ně důležitá konkrétní témata, o kterých se v kampani mluví a která společnost často rozdělují. Potvrdilo se, že Češi mají velký odpor k zavedení eura, naopak je jen malý zájem o vystoupení z NATO. Autory průzkumu překvapil velký zájem voličů o zelená témata, jako je ochrana přírody, omezení jaderné energetiky a podpora obnovitelných zdrojů elektřiny.