Jsme cizinci v EU

Ten zápal, s jakým politici v našich končinách brojí proti imigrantům, mne přivádí k vážně míněné otázce: Pokud opravdu nechceme přijmout uprchlíky, proč nevystoupíme z EU a nezabarikádujme hranice? Zní to absurdně? Jenže je to jen logický závěr z debaty, která se v Česku a na Slovensku o uprchlících vede. Plyne mi z ní, že do EU nepatříme, protože Evropě vůbec nerozumíme, jsme v ní cizinci cizejší než sami uprchlíci. 

Naši politici mluví o těch lidských bytostech jako o teroristech, muslimech (což je podle nich totéž), v nejlepším případě jako o negramotných primitivech a ubožácích. Ano, oni tak vypadají. Jenže jak bychom vypadali my po týdnech strádání, po nocích v podpalubí nebo po hodinách strávených v moři mezi tonoucími? 

Říká se tomu dehumanizace. Naši politici záměrně mluví tak, abychom migranty nevnímali jako lidské bytosti a nepřišlo nám jich náhodou líto. Je to stejný princip, jako když byli kdysi Židé zbaveni majetku i lidské důstojnosti, takže do transportů nastupovaly už jen odpudivé trosky, od nichž lidé odvraceli zrak.

Když říkám, že nepatříme do Evropy, mám na mysli nejnovější průzkum veřejného mínění v šesti státech, v nichž žije 70% obyvatel EU – v Německu, Británii, Francii, Španělsku, Itálii a Polsku (dělala ho světová agentura Pew Research Center). Příjemným zjištěním průzkumu je, že se lidem vrací důvěra v EU (61%) a je nejvyšší od roku 2012 - a že navzdory krizi eurozóny je pro setrvání u eura výrazná většina (Německo 72%, Francie 72%, Španělsko 71%, Itálie 56%).

Důležitější zpráva je však tato: pozitivní vztah k muslimům (jinými slovy k přistěhovalcům) má 61 % obyvatel těchto států (a k Romům 47%). A bylo by toto číslo ještě vyšší, kdyby jej netáhli dolů Poláci a Italové.

Přiznávám, že mívám sklony nedůvěřovat názoru většiny, protože jsem už tolikrát zažil, jak nenávistná dokáže být. Ale na její obhajobu lze říci jedno: chová se a myslí tak, jak ji k tomu vedou politici. Jenže naši politici, kteří svou mluvou zbavují uprchlíky statutu lidských bytostí, mají opačný přístup – myslí a chovají se podle svého mínění o většině.

Protože ji považují za nesnášenlivou, sami jsou nesnášenliví. A když se jim daří rozsévat nenávist, ukazují prstem na veřejnost a říkají: to oni jsou takoví, my jsme jen jejich hlas. Kdyby byli evropští politici jako ti naši, Evropská unie by nikdy nevznikla. Proto je namístě otázka, zda do ní opravdu patříme.