Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jestřábi a hrdličky

Čína rozjíždí jaderné domino

USA a Rusko přestávají být jedinými jadernými velmocemi na světě

Autor: Profimedia
Autor: Profimedia

Historie je zpět v plné síle, prohlašovali mnozí po začátku války na Ukrajině. A nešlo přitom pouze o (smutné) konstatování, že představy o definitivním odsunutí témat, jako je válka v Evropě, na pole historického bádaní jsou passé. Do popředí diskuzí nejenom na starém kontinentu se přitom vrátila i řada témat spojených se studenou válkou, ke které bývá dnešek občas přirovnáván. Výborným příkladem toho, jako by se svět najednou vrátil o několik desítek let zpět, jsou jaderné zbraně. Sama autorka toho newsletteru si ostatně pamatuje redakční diskuze s kolegy s poněkud dřívějším datem narození, kteří v reakci na Putinovy hrozby použitím jaderných zbraní vzpomínali na dětská léta a školní cvičení, jak se zachovat v případě jaderné války.

V minulých letech se přitom z jaderných zbraní stalo tak trochu „vintage téma“ mezinárodních vztahů, které nemělo šanci obstát v konkurenci novějších a moderněji znějících hrozeb, jako jsou třeba kybernetická bezpečnost nebo hybridní válka. I to je dnes pryč. Srovnávat dnešek se studenou válkou zároveň nicméně kulhá na mnoha frontách -  a právě jaderné zbraně dobře ukazují, jak se svět od konce osmdesátých let změnil.

Pro svět během studené války platila z pohledu mezinárodních vztahů jedna hlavní charakteristika, tzv. bipolárnost - tedy svět, ve kterém existovaly dvě hlavní velmoci do značné míry diktující podobu mezinárodních vztahů. A pro jaderné zbraně to platilo jakbysmet. Ačkoliv do jaderného klubu států disponujících jaderným arsenálem časem vstoupily i další státy, Spojené státy a Rusko ho měly tak trochu samy pro sebe - a složitá jaderná přetahovaná byla klíčovou součástí jejich velmocenského souboje.

Jakkoliv samozřejmě nešlo o poklidný čas dějin, v případě jaderných zbraní byl relativně přehledný. Jak USA, tak Sovětský svaz se soustředily jeden na druhého, a když v sedmdesátých letech komunisté vyrovnali tempo s Američany, otevřel se prostor i pro jednání a nakonec poměrně propracovaný systém smluv a kontrol, který měl zaručit, že ani jedna strana tu druhou nepředběhne - a také snížit riziko, že se nedopatřením pár z těch tisícovek jaderných raket nakonec doopravdy použije.

To už neplatí. A nejen proto, že vztahy mezi Ruskem a USA jsou dnes kvůli Ukrajině nejhorší za dlouhá desetiletí, což poslalo k ledu i spolupráci kolem jaderných zbraní. Minulostí se pomalu, ale jistě stává i systém, v kterém jaderný prim hrají pouze dva státy. Doplnit, kdo začíná víc a víc vstupovat na scénu, přitom nejspíš nebude složité - ano, je to Čína.

O tom, že Peking možná rozšiřuje svůj jaderný arzenál, se spekuluje již od devadesátých let, ale až v roce 2021 několik amerických výzkumníků přineslo solidní důkazy. „Zlomové byly informace ze satelitů, které ukázaly, že Čína v poušti Gobi i jinde staví jaderná sila. To byl největší skok od konce studené války,“ vysvětluje přední český výzkumník jaderných zbraní Michal Smetana z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Právě výstavba jaderných sil - v realitě děr v zemi, do kterých lze umístit odpalovací zařízení pro rakety nesoucí jaderné hlavice - potvrdila, že Čína rozšiřuje své jaderné kapacity.

Americké tajné služby i lidé, kteří se jadernými zbraněmi odborně zabývají, odhadují, že Čína má dnes mezi 300 a 400 jadernými hlavicemi, což je ve srovnání s patnácti sty, které mají jak USA, tak Rusko, stále řádově nižší počet. Jde ale o výrazný nárůst oproti minulým letům a americký Pentagon odhaduje, že do roku 2035 by Čína mohla americké i ruské stavy dorovnat. Mohla samozřejmě ještě neznamená, že se tak nutně stane, a mnozí odborníci upozorňují, že součástí jaderné strategie je i psychologická hra se soupeřem.

Autor: Planet Labs Inc.
Autor: Planet Labs Inc.

 „Nevíme, co v silech je, to ze satelitů nezjistíme. Některá mohou zůstat prázdná, jen aby protivníky mátla,“ říká i Smetana. Klíčové podle něj je až případné politické rozhodnutí čínského vedení, že skutečně chce do vývoje svých jaderných zbraní takříkajíc šlápnout, což v tuto chvílí s jistotou nevíme. S větší jistotou už říci lze, že Čína vytváří potřebnou infrastrukturu, aby takové rozhodnutí mohla udělat. Proč ale po desetiletích, kdy jí stačil relativně malý jaderný arzenál, nyní mění svoji strategii?

„To je otázka za milion dolarů,“ upřímně přiznala nedostatek informací americká expertka Fionna Cunningham. Lze jen (více či méně) zasvěceně spekulovat. Sama Cunningham možné motivace v rozhovoru s viceprezidentem amerického think tanku Council on Foreign Relations Jamesem Lindsayem rozdělila na dva druhy. Prvním důvodem by mohla být reakce Číny na zhoršující se vztahy s USA, případně příprava na konflikt s Amerikou kvůli Tchaj-wanu. Druhou možností jsou motivace vycházející z vnitropolitické situace Číny, jako třeba nárůst vlivu čínské armády (tradičně prosazující silová a tvrdá řešení) na úkor tamních akademiků, kteří jaderné zbraně odborně studují. A vyloučit nelze ani scénář, v kterém se čínský prezident Si Ťin-pching domnívá, že budováním jaderného arzenálu země posílí svůj mezinárodní vliv a prestiž.

Zatímco odpověď na otázku „proč“ přesně nevíme, otázka „k čemu“ už je díky jaderné teorii snáz zodpověditelná. Každá kalkulace možného konfliktu dvou jaderných států počítá se scénářem, že by se jeden stát pokusil prvním útokem vyřadit z provozu všechny jaderné kapacity protivníka tak, aby už neměl šanci reagovat na útok. Čím víc zbraní na různých místech tedy země má, tím víc zvyšuje šance, že by případný útok byla schopná opětovat - a už tím fakticky kohokoliv odrazuje, aby to vůbec zkoušel. „Z pohledu Číny mi přijde pravděpodobné, že se obávají, aby během konfliktu s USA kvůli Tchaj-wanu nebyli v pozici, kdy by na ně USA mohly tlačit tím, že je mohou případným prvním útokem vyřadit,“ říká k tomu Smetana.

Čínské kroky - společně s ruským odchodem do diplomatické izolace - každopádně mění křehkou dynamiku celého jaderného systému. Tak jako všechny jaderné státy, i USA v posledních letech investovaly do inovace jaderných zbraní, ale v reakci na čínské zbrojení zaznívají víc i hlasy volající po navýšení množství jaderných hlavic, které USA mají. Jak připomíná Smetana, Amerika sice má k dispozici až tisíce rezervních hlavic, které jsou ve skladech a které by mohla vytáhnout, ovšem to jí zakazovala smlouva New Start, kterou uzavřela s Ruskem v roce 2010.

Vladimir Putin však v únoru v projevu k prvnímu výročí války na Ukrajině oznámil, že Rusko pozastavuje plnění svých závazků v rámci smlouvy. To neznamená, že nutně začalo masivně oprašovat svoje rezervní tisícovky raket. Pokud by ale Amerika něco takového začala dělat kvůli Číně, dost možná na rozjetý vlak naskočí i Moskva. A aby to bylo ještě složitější, čínské zbrojení samozřejmě znervózňuje i sousedy Pekingu, hlavně pak Indii, taktéž jadernou velmoc. A její rekce na Čínu zase může znervózňovat jejího souseda - Pákistán, další jadernou velmoc. A dominová reakce je na světě.

Čína navíc nemá zájem o jakákoliv diplomatická jednání o svých jaderných zbraních a dodnes například neexistuje ani „horká linka“ mezi Čínou a USA. Tedy kanál, skrze který by obě země mohly řešit případné mimořádné události (a který vznikl během studené války mezi Sovětským svazem a Amerikou). Již loni na podzim tak varoval americký expert - a spoluautor zjištění o čínských silech -  Matt Korda, že se „brzy můžeme dostat do bodu, kdy poprvé od studené války začne počet jaderných zbraní na světě růst“.


Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].