Žije Daniel Radcliffe na jižní Moravě, nebo v Londýně?

Milí čtenáři, milé čtenářky,

o víkendu jsem po letech zavítala do Londýna. Rušného města plného dvoupodlažních autobusů, červených telefonních budek, taxíků jako z počítačové hry Mafia, ale také - a za mě především - plného rozmanitosti. I tentokrát mě to (příjemně) překvapilo a nepřestalo fascinovat. 

Abych nepaušalizovala, budu mluvit za sebe. Pocházím z jižní Moravy, místa, kde mi samozřejmě nikdo nic nezakazoval, ale tak nějak se předpokládalo, nebo jsem alespoň měla ten dojem, že budu plnit určitá očekávání. Že přece nebudu nosit něco, co se nehodí. Byla jsem v nějaké škatulce - a kdykoliv jsem z ní něčím výraznějším vystoupila a nevypadala tak, jak mě lidé znají a jak si myslí, že bych měla vypadat, nechyběl jízlivý komentář, který mě na to „upozornil“.

 V Praze se mi to stalo jednou. Ano, je to velké město; ta bývají anonymnější, okolí pravděpodobně vůbec nezajímáte a můžete si nosit v podstatě to, co chcete. Hádám, že podobný poznatek má více z nás, kteří zažili život na vesnici a mohou ho porovnat s velkoměstem. Ale pak je tu úplně jiný level. Londýn, kde si na sebe můžete vzít cokoliv chcete, aniž vám to dá někdo “sežrat”. Můžete být sami sebou, ať to znamená cokoliv. V Londýně je dovoleno vše; ba snad dokonce vítáno. Tady škatulky neexistují.