Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Nenechte si ujít

Hra o trůny jako učebnice politiky

Američtí akademici se přou o populární seriál

Hra o trůny oživila ekonomiky Chorvatska a Severního Irska
Hra o trůny oživila ekonomiky Chorvatska a Severního Irska • Autor: HBO

„Odhlédneme-li od draků a nadpřirozených vlků, je Západozemí z románů George R.R. Martina známé místo: problémy mezinárodních vztahů jsou stejné, ať jste nebo feudální král nebo americký prezident,“ popisuje Allysa Rosenberg populární seriál stanice HBO Game of Thrones v magazínu Foreign Policy. Naráží tak na to, že kromě milovníků fantasy, sexuálních scén a středověkých bojů o moc se najde mezi fanoušky seriálu i řada akademiků, která tu nachází témata, jimž se věnuje. A dokonce o tom vedou spory.

Realpolitik s draky

Zatím co běžný divák si u konce první série Hry o trůny trhal vlasy nad smrtí Neda Starka, kterého George R.R. Martin bez milosti vyškrtl, profesor mezinárodních vztahů Daniel W. Drezner uvažoval nad tím, že z politického hlediska byla Nedova smrt zcela zbytečná - a tudíž ho z pozice diváka nijak nedojala. „Ned Stark je oddaný přítel, zkušený bojovník a přitom zarputilý úředník. Ale také je to blbec, co se týče strategie - což je důvod, proč jsem jeho popravu nijak neoplakával,“ napsal Drezner ve svém článku pro Foreign Policy. Hlavní postava první série podle něho nezvládla uvažovat ani pár kroků napřed: příliš brzo prozradila svým nepřátelům, že ví pravdu o původu prince Joffreyho, a to bez jakéhokoliv záložního plánu.

Smutným faktem ovšem zůstává, že jestli si nějaké poselství ze seriálu odnesla Severní Korea nebo Írán - tak to, že mít draka se v zahraniční politice vyplácí.

Tweetni to

Starkova poprava je ukázkovou demonstrací, o co v celém seriálu jde, tedy boje o moc. Drezner však tvrdí, že v tomhle ohledu Hra o trůny neodpovídá skutečné politice, neboť si neklade otázku, co se stane po získání moci. Zlepší se podmínky obyvatel? Nastane změna režimu? 


Profesor politických věd Charli Carpenter však v odpovědi na jeho text protestuje proti vnímání příběhu jenom skrze teorii realismu - tedy teorii, která tvrdí, že mezinárodní vztahy jsou založeny právě jen na boji o moc a vítězí ten, kdo jí získá víc. Hlavní poselství Hry o trůny je podle něj právě v tom, že čistá politika realismu nestačí a je neúspěšná: soupeření o moc a nedodržování etických norem nepřináší vítězství, ale jen chaos a nestabilitu. 

„Ned i kavalírství, které reprezentoval, mohlo na konci první série vypadat jako poražené, ale Joffreyho bude pohrdání základními normami práva pronásledovat stejně jako jeho předchůdce,“ píše Carpenter. Na porušení dohody (a několik špatných rozhodnutí)  doplatí také další postavy reprezentující tento postoj, i když jinak stojí na straně dobra - jak už vědí zkoprnělí diváci čerstvého, devátého dílu třetí série.

https://www.youtube.com/watch?v=RzI9v_B4sxw

Jako příklad opačného přístupu Carpenter uvádí křehkou krásku Daenerys, která se postupně proměnila z bezbranné, nuceně provdané dívky v odvážnou vůdkyni armády. Právě ona podle Carpentera ukazuje krátkozrakost nedbání na potřeby jednotlivců ani kolektivní dobro. Druhou sérii začíná bez muže a s hrstkou následovníků, díky svému lidskému přístupu k otrokům a utečencům však postupně získá na síle. Smutným faktem ovšem zůstává, že jestli si nějaké poselství ze seriálu odnesla Severní Korea nebo Írán - tak to, že mít draka se v zahraniční politice vyplácí.

Hannah a její státy

Hra o trůny není jediným seriálem „pro akademiky“. Středověké fantasy se vlastně nezdá být příliš překvapivým výběrem, ovšem profesor Drezner volí pro vysvětlení svých teorií i další (a zcela jiný) pořad stanice HBO - seriál Girls o čtyřech mladých ženách, které v Brooklynu hledají samy sebe a pro ostrý výraz se tu nejde daleko. 
„Centrální linka Girls vypráví o tom, jak nezralí lidé tápou na cestě k dospělosti. Suverénní státy jsou v lidské historii poměrně nový fenomén, a tak rovněž vykazují jistou nevyzrálost, “ tvrdí.

Hlavní hrdinka Hannah Horvathová podle Dreznera představuje Spojené státy jako upadající velmoc: aby si mohla udržet dosavadní styl života, musí si půjčovat od jiných, navíc oplývá schopností zaplést se do jakékoliv situace a vzápětí se stát její centrem. V tom Drezner vidí jasnou paralelu s americkou intervencionistickou politikou.

Hanniny přítelkyně pak představují další z globálních hráčů světové politiky. Teatrální  a přelétavou Jessu, která se provdá za bankéře, jímž pohrdá, Drezner přirovnává ke Francii. Zdánlivě slušná Shoshanna reprezentuje Kanadu - a krásná, obdivovaná a zodpovědná Marnie, která se nechce dostat do dluhů a očekává, že všichni se budou chovat stejně, je tu přirovnána k Německu. 

Aby Drezner rozvinul svou teorii do vzájemné interakce států, ocitá se pak Marnin milenec Charlie frustrovaný z jejich střídavého vztahu v pozici států Evropské unie. Naproti tomu Hannin bývalý přítel Adam zastupuje Čínu. Prostřednictvím svých „soft-powers“ ho Hannah přiláká a přijme, on si ji oblíbí víc, než sám plánoval, jenže Hannah si pak není jistá, jak blízko k tělu si ho chce připustit – což má reprezentovat ambivalentnost vztahů mezi Spojenými státy a Čínou. To, že se na konci druhé série přece jen dají dohromady, je podle Dreznera světlým příkladem toho, že i Čínu jde socializovat, aby dodržovala mezinárodní normy. Teď už tedy Číně jenom dodat DVD.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte