Hlava vás bolí jako střep a všechna předsevzetí o životě bez chemie jdou stranou. Váš vnitřní hrdina kapituloval a prohrabává lékárničku. Ale jaký prášek si vzít? Který bude účinný na bolest, a přitom nejméně zatěžující pro organismus? Svatá trojice analgetik bez předpisu – tedy ibuprofen, aspirin a paralen – nemá jednoznačného vítěze.
Všechny mají svá rizika. Největší škody však dokáže napáchat posledně jmenovaný; respektive nejen paralen, což je obchodní název nejznámějšího produktu, ale jakýkoli lék s aktivní látkou paracetamolem. Podle řady expertů je tak nebezpečný, že by se dnešním schvalovacím procesem vůbec nedostal mezi volně prodejné léky. A jeden z výzkumů nedávno přinesl informaci, která ho v souboji s konkurencí ještě znevýhodňuje.
Osm a dost
Syntetizovali jej Němci koncem 19. století; při prvních pokusech po požití paracetamolu ovšem pacienti zmodrali, což zřejmě způsobovala nějaká příměs, takže vynález šel k ledu. Vrátil se v šedesátých letech a záhy poté ovládl ordinace a lékárny. Důvod jeho popularity byl jednoduchý. Hlavní dva konkurenti pro léčbu slabší a střední bolesti nebo snižování horečky – totiž ibuprofen a aspirin – při dlouhodobém užívání mohou způsobit krvácení v žaludku. Paralen byl účinný, ale pro žaludek neškodný, což se hodilo zejména lidem trpícím chronickými potížemi, kteří polykali tablety po hrstech.
Jenže právě časté užívání vyšších dávek záhy ukázalo mnohem zásadnější riziko: paracetamolem je snadné se smrtelně předávkovat. Toxická dávka léku je totiž velmi blízko té léčivé. Pokud pacient spolyká dvojnásobek maximální denní dávky ibuprofenu nebo aspirinu, nic fatálního se pravděpodobně nestane. U paracetamolu si zadělává na akutní – a dost možná smrtelné – selhání jater. Ve většině zemí je maximální denní dávka stanovena na 4 gramy, což je osm tablet. Ve vzácnějších případech, zejména u alkoholiků a pacientů s jaterním onemocněním, mohou potíže přijít už při tomto množství, běžně se pak dostavují od šesti gramů (deseti tablet) výše.
K téhle hladině se řada lidí dopracuje docela snadno. Paracetamol obsahuje řada léků s různými obchodními názvy, v České republice je například registrováno celkem 496 léků, z toho se 207 prodává bez předpisu. K předávkování stačí, když pacient tlumí silnější bolesti různými léky a nevšimne, že mají stejnou aktivní látku, která se sčítá. To je nejčastější důvod předávkování - často se přihodí přistěhovalcům západních velkoměst, kteří neumějí dobře jazyk a nečtou příbalové letáky. Další obvyklé riziko představují paracetamolové sirupy pro děti. Stává se, že batoleti jahodová medicína zachutná a vyrazí do lednice vypít celou lahvičku.
Nejhorší statistiku otrav mají Spojené státy, kde se léky běžně prodávají na benzínových pumpách nebo v obchodech s jídlem. Ročně tu dojde k 80 tisícům případů předávkování paracetamolem, zhruba 150 případů skončí smrtí (část jsou ovšem sebevraždy). V českých statistikách se problém paracetamolu skrývá v širší množině otrav analgetiky a dalšími léky, takže přesné srovnání nemáme. Nicméně úmrtí v roce 2012 bylo maximálně osm, hospitalizací kolem sedmi set.
Na recept
Už v roce 1975 napsal prestižní lékařský časopis The Lancet, že kdyby se paracetamol pro léčebné využití schvaloval později, neprošel by kvůli své toxicitě. Od té doby se opakovaně vynořuje otázka, zda by neměl být z volného prodeje alespoň zařazen mezi léky vydávané na recept. Přestože většina studií pověst léku spíše ještě zhoršila, silnější regulaci vždy zabránil lobbing farmaceutických firem. Volně prodejné léky jsou pro ně zlatou žílou, přeřazení do recepty regulovaného segmentu radikálně sníží prodeje a firmy se mu proto tvrdě brání. Ve Spojených státech už proběhla řada paracetamolových soudních sporů, ale k regulaci zatím nedošlo – výrobci jen musejí přidávat na obal varování.
Zajímavou prevenci paralenových otrav vymysleli některé evropské země jako Německo nebo Švýcarsko. Nechali sice analgetikum mezi volně prodejnými léky, ale vyhláškou omezili počet tablet v krabičce, podíl aktivní látky v tabletě, případně počet balení, které si smí jeden zákazník najednou koupit. Zdá se, že to funguje – například Švýcaři dnes mají rekordně nízký počet otrav. U nás žádná taková regulace není, na obal se pouze dává varování.
Pověst paracetamolu je zkrátka natrvalo pošramocená. Před měsícem přinesl populárně vědecký časopis New Scientist článek o tom, že lék je nejen rizikový, ale přichází možná i o svou hlavní konkurenční výhodu – šetrnost vůči žaludku. Nedávná studie zjistila u jeho uživatelů podobný výskyt krvácení jako u ibuprofenu a aspirinu.
Na obranu oblíbeného léku ovšem musíme dodat jednu věc. Potíže skutečně nastávají až u vyšších dávek, kdy jaterní enzymy nestíhají lék rozkládat, a paracetamol začne játra ničit. Pokud tedy před dětmi schováme růžové sirupy, čteme příbalové letáky a zacházíme s paracetamolem střídmě, zůstává bezpečný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
