Podívejte se na film, který zakázaný režisér Panahí vyvezl v dortu

Ve spolupráci s portálem DAFilms vám tento týden nabízíme zdarma první snímek, který po zákazu natáčení připravil známý íránský filmař Jafar Panahí s kolegou Mojtabou Mirtahmasbem. Nese příznačný název Není to film.

Panahí, jedna z klíčových postav íránské nové vlny, byl ve své rodné zemi v roce 2010 odsouzen k 6 letům vězení a dostal zákaz 20 let natáčet filmy. Pod mezinárodním tlakem byl trest vězení zmírněn, ale zákaz natáčet trvá. Panahí přesto pokračuje v tvorbě. Není to film byl jeho prvním snímkem natočeným v této situaci. Panahí ho natočil doma společně s dokumentaristou a svým přítelem Mirtahmasbem. Podle jejich informací film vyvezli z Íránu na externím disku ukrytém v dortu.

„Snímek je samizdatovou filmovou básní a obhajobou kinematografie a svobody,“ napsal o něm Peter Bradshaw pro Guardian. „Jestli toto není film, tak bych prosil ještě víc takových nefilmů,“ uzavírá zase svůj text o Není to film pro časopis Film Comment Phillip Lopate.

V něm komentuje také útvar na pomezí dokumentu a hraného filmu: „Premisou je, že sledujeme nestrojený film z domácího prostředí zachycující den v životě Panahího, který čeká na konečné rozhodnutí soudu. Ve skutečnosti film vznikal během týdne. Některé části měly scénář, jiné byly načrtnuty v hrubých obrysech a další vznikly šťastným řízením osudu – a to pomocí kamery s vysokým rozlišením a kamery mobilního telefonu s nízkým rozlišením. Navzdory zrnitosti záznamu z mobilu působí celek plynulým dojmem.  Íránský film často pracuje s podobnými sebereflektujícími postupy. Panahí často hovoří o práci s neherci a obdivuje, jak často přijdou s překvapivými řešeními, která by jeho samotného nenapadla, případně odmítají „lež“ hraní. Tímto způsobem ho vlastně režírují. Tentokrát se však hercem stává on sám, režíruje sám sebe a velmi dobře se mu daří oživit situaci, která mohla být poměrně statická.“