Před rokem bychom tu mačkali na zvonek s nápisem Karel Gott – na znamení, že chceme navštívit některou z expozic ve zdejší bytové galerii. Ale i teď to u Nely Britaňákové, studentky pražské Akademie výtvarných umění, trochu vypadá jako na výstavě. Všechny místnosti zaplňují keramické květináče, na stěnách visí obrazy, tu a tam z poliček vykukují svícny nebo pohárky s rostlinnými motivy. „Dá se říct, že tohle je taková stálá expozice, která už tu asi zůstane,” říká a opírá se kuchyňskou linku, nad kterou se vine obří plastový válec. Vytvořila ho před několika lety, v současnosti se umělým materiálům spíš vyhýbá.
Mladí a neklidní: Čtyři roky jsme tu měli bytovou galerii, loni to vyústilo v tuhle knížku, jsou v ní fotky Veroniky Čechmánkové, texty Lindy Vondrové a skeny z návštěvní knihy. Pojmenovali jsme to tu maličko hloupě - Mladí a neklidní. Moje spolubydlící tou dobou hodně chodila na večírky a říkala jsem jí, že je mladá a neklidná, takhle to vzniklo. Každý měsíc jsme něco instalovali, sundávali, bylo to dost vyčerpávající, a pak už nás to začalo trochu štvát. Vystavovali tady hlavně kámoši, známí a lidi z AVU nebo UMPRUM, třeba Tomáš Mleinek, Eliška Kupcová nebo Kateřina Ondrušková. Bylo to crazy, chodily sem mraky lidí, loni v červnu jsme měli poslední výstavu.
Všichni jsme na tom podobně: Škola je zavřená, tak jsem si postavila něco jako dílnu nebo ateliér v předsíni bytu. V něčem je to možná i lepší než na AVU - nepráší se tu, nikdo mi nebere židli a nemusím se bát, že se mi něco zašpiní od sádry. Není to ideální, ale myslím, že jsme na tom teď všichni dost podobně. Těším se na jaro, vyrobím velké květináče - skoro všechny tady v bytě jsou ode mě - přesadím kytky a udělám zahrádku na balkoně.
Vyrobíme si to samy: Ty předměty na stole jsou z projektu Hadaikum. S kamarádkou Adélou Chorou jsme chtěly pořádat pikniky a menší akce s hudbou a jídlem - to bychom servírovaly do mého nádobí. Teď to samozřejmě není možné, a tak vyrábíme svícny, keramické bonboniéry nebo hrnky. Naposledy jsme zkusily udělat svíčky. Ptala jsem se Adély, kde se dají nějaké hezké sehnat. Odpověděla mi, že nejspíš nikde, takže jsme je prostě vyrobily. Trvá to docela dlouho, na ty vyšší jsme roztápěly asi patnáct kilo vosku. Říkám si, že by byla docela sranda, kdybychom se s naší keramikou a svíčkami objevily někde ve stánku na hrnčířských trzích.
Proměna v nelidský organismus: Chystám se natáčet performativní video s keramikou a kostýmy v kaolinovém lomu kousek od Karlových Varů. Spolupracujeme na něm s Anežkou Abrtovou, se kterou jsme se před karanténou dostaly na stáž do brněnského ateliéru performance. Tam jsme ovšem nikdy nenastoupily a všechno teď musíme dělat na dálku. Naše přístupy jsou dost odlišné, ale obě nás fascinují témata jako příroda, voda nebo zvířata. Stejně jako já v Re-Enter the Plant, i tady se věnujeme vztahu člověka a rostliny. Zajímá nás představa proměny v nelidský organismus.
Snad mi nehráblo: V poslední době jsem doslova propadla devadesátkovému seriálu Život na zámku. Dívám se tam hlavně na outfity nebo rostliny v bytech. Viděla jsem taky jeden díl Detektiva Martina Tomsy, odehrává se v Brně. Zatím toho moc nevyřešil, je spíš vedlejší postava, ale jsem zvědavá, jak to bude dál. Snad nepůsobím, jako že mi úplně hráblo.
„Až mě to přestane bavit, tak to přestanu dělat. Zároveň tady moc lidí fajn produkty z keramiky nevyrábí.”
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
