Vyhazovat ze strany za debily a opice? Nebo je horší zrada programu?

Řeporyjský starosta Pavel Novotný je dvaadvacet let členem ODS a toto spojení možná příští týden skončí. Nezastává žádnou významnou veřejnou ani vnitrostranickou funkci, ale v obci si užívá mimořádné obliby a díky své prostořekosti je už roky hvězdou bulváru. Právě to je ale problém: podle nejužšího vedení strany před pár týdny překročil všechny hranice a „jeho výroky“, jak zní obecné prohlášení amplifikované předsedou poslanců ODS Markem Bendou, „nejsou slučitelné se členstvím v ODS“.

Poslední kapkou byl tweet, v němž otituloval slavného normalizačního hudebníka Felixe Slováčka jako „debila“ a o jeho vážně nemocné dceři prohlásil, že zcela jistě zemře. Nejužší vedení strany nechá o Novotného budoucnosti hlasovat výkonnou radu, která podle stanov v podobných situacích rozhoduje. Může to vypadat jako krátké a rázné vypořádání se s někým, kdo překročil veškeré myslitelné hranice slušnosti, ale opak je pravdou.

Za hranou byl Novotný už mnohokrát (nedávno například označil Palestince za „opice“), a přestože zmíněný výpad proti Slováčkově rodině byl obzvláště „mimo“, jeho dosud nerušené angažmá v konzervativní partaji symbolizuje pozoruhodně zamlženou disciplínu zdejšího stranického života. V tom, kdo je rebel, jehož excesy obohacují partajní debatu a posilují vnitřní demokracii, a kdo ji poškozuje natolik, že musí prostě odejít, není vůbec jasno. A neplatí to jen pro ODS.

Větší zlo

Situaci dobře ilustruje ochota předsednictva nejsilnější vládní strany (které odvolání Novotného iniciovalo) se na toto téma bavit. Místopředseda Martin Baxa se omlouvá, že je „nad míru saturován problematikou veřejnoprávních médií“. Předseda poslaneckého klubu Marek Benda a europoslanec Alexandr Vondra na žádost o schůzku vůbec nereagují. Pokud ve sněmovně zamíříme o patro níž, najdeme poslance a předsedu bezpečnostního výboru Pavla Žáčka, kterého otázky překvapují natolik, že si není jistý, jestli by k tématu, kdy má strana někoho vyloučit, měl co říci. Po chvíli navrhuje, že se zeptá kolegů a ozve se. Je to ale planý slib: nic takového se nestane. 

Opatrnosti se částečně nelze divit. Politici před sebou nemají konkrétní příklad a je pro ně těžké se něčeho chytit. Obvykle se mluví o tom, že hranice je jasná a že jí je porušení stanov. Jenže ty jsou až na drobné výjimky velmi obecné a s trochou kreativity a nadsázky lze jejich porušení či neporušení obhájit. 

Tuto obecnost v Poslanecké sněmovně u jednacího sálu zhmotňuje v praxi místopředseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. „Jestli máte dvě minuty, nebude to problém,“ říká, v mobilu přejíždí prstem po stanovách své „topky“ a cituje: „Jedním z trestů je vyloučení ze strany… Musí jej schválit většina členů krajského nebo výkonného výboru. Vyloučení je překážkou opětovného vzniku členství po dobu tří let,“ přednese. „Je to natolik obecné, že to je na individuálním posouzení,“ zhodnocuje stranický materiál.