Zásilkovna
Ilustrační foto • Autor: zasilkovna.cz

Prodloužené směny, méně spánku, více balíků. Napříč republikou i velikostí zásilkové služby se kurýrům v posledních měsících urychlil život, některým až dvojnásob. Lidé během pandemie logicky objednávají více objednávají online, otevřely se i nové e-shopy a jindy kamenné obchody přesunuly svůj prodej na internet. A k tomu se ještě přidal tradiční vánoční nápor, který přišel letos s předstihem už v říjnu. Po týdnech vypjatého mohou nyní pro kurýry přijít chvíle relativního klidu, ale jen na chvíli. V lednu začínají povánoční slevy a s nimi i další dlouhé směny a spánkový deficit.

Řídit auto a firmu

Reklama
Reklama

„Ještě si dám kafe, mají ho tady dobré. V posledních týdnech je to jedna z mála věcí, co mě drží nad vodou,“ říká v jednom brněnském květinářství majitel lokální firmy MyKurýr Vojtěch Palík. Před pěti lety ho omrzel kancelářský život a rozhodl se vyrazit do terénu. Měsíc jezdil Brnem na skútru a přemýšlel nad strategií, pak objížděl potenciální klienty, mezi kterými byla právě květinářství a kanceláře; v dubnu roku 2015 si pak založil zásilkovou službu.

Firma pracuje pro stálé i jednorázové zákazníky jako rychlý kurýr: někdo potřebuje doručit dopis, kurýr pro něj dorazí a doveze jej na místo určení. Kostrou Palíkova dne je tak pečlivě naplánovaná trasa. Jednou převáží náhradní díly do mobilních telefonů od dodavatele do obchodu s elektronikou, podruhé vizitky do kanceláře. Sebe i ostatní platí podle počtu a povahy zásilek.

Obrat se firmě se pravidelně zvedá a platí to i letos. Naposledy to bylo 1,8 milionu, tento rok očekává jednou tolik. Zaměstnává ještě jednoho člověka a v časech, jakými jsou právě Vánoce, pomáhá ještě student. „Nechce se mi do větších e-shopů, přerostlo by mi to přes hlavu,“ vysvětluje Palík, když projíždí ucpaným Brnem a má za sebou polovinu šichty. Raději prý zůstane menší firmou, která má k klientům blízko.

http://www.mykuryr.cz/
Autor: mykuryr.cz

Vybrat spolehlivého kurýra není podle něj jednoduché, míní – a sám pořád jako kurýr jezdí. „V kanceláři jsem byl dvanáct let, chci být venku,“ vysvětluje. Během jízdy tak kromě kontroly vlastních zásilek a adres telefonuje se svými pracovníky a zjišťuje stav firemního provozu. „Tohle se nám nesmí stávat, jo?“ říká s klidem brigádníkovi, který zapomněl označit jednu ze zásilek jako doručenou. Bez něj by každopádně nestihli všechny zásilky obstarat.

Letos jich je jednou tolik, co v minulém roce touto dobou. Přes týden vstává Palík v šest ráno a končí v deset večer. „Už bychom to nezvládli,“ přiznává s tím, že původně chtěl pracovat i o víkendech, ale doma mu to zatrhli. Nakonec ale v sobotu a v neděli jen nerozváží zásilky. „Už je toho samozřejmě dost. Někdy bych nejradši zůstal ležet v posteli,“ říká. Na papírování tak zbývá čas po nocích a právě o víkendech. „Na jaře to ještě bylo atraktivní - bylo to něco nového, teď už je to vyčerpávající.“

Na rozdíl od kurýrů z větších firem nejezdí jen v určité části města. Nejprve tak vyzvedává balík v centru Brna, převeze ho do Králova pole, kde rovněž některé zásilky vyzvedne, a veze je do Slatin. Za hodinu urazí okolo patnácti kilometrů: a takových hodin má jeho pracovní doba až čtrnáct. I sám díky další pracovní síle průměrně odveze stejné množství zásilek, má nyní na papíře víc adres. Firmy totiž mají home office. „Nejedu tak na jednu, ale na pět adres,“ říká Palík.

„A jestli se něco změnilo? Rozvážím teď více smutečních věnců a kondolenčních květin. Musím si dávat pozor, aby nedošlo k nějakému faux pas,“ dodává. Energii mu prý kromě kávy dodává hlavně fakt, že je na co se těšit. V létě na vodu, v zimě na hory. „Ptal jsem se, jestli mě teď klienti po Vánocích budou potřebovat a říkali, že pracovat rozhodně nebudou. Tak si budu moct odpočinout.“

A v lednu znovu

Jan Barták se zase těší na ryby a vánoční pohádky. Klid, který po Vánocích na chvíli přijde, bude po třech měsících první úleva. „Dneska je toho tak polovina, než na co jsme byli zvyklí,“ říká před nástupem, když zkontroloval, kolik toho jako kurýr Zásilkovny doručuje. Při dopolední směně ho čeká přes tři sta zásilek rozdělených do větších krabic. Ještě před týdnem to bylo až o tisíc víc.

I jemu se tak v době pandemie rozšířila pracovní doba - dříve vstává a z práce chodí asi o dvě hodiny později. „V tomhle režimu jedeme od září. Vlastně máme Vánoce už tři měsíce,“ popisuje. Zboží, které na kurýry čeká, se převážně skládá z elektroniky z velkých e-shopů, ale také z oblečení nebo knih. Nárůst už je delší dobu znát i z lékáren.

 

Uvnitř nově postaveného skladu - bez kterého by prý nárůst zásilek nešlo zvládnout - je rušno. Zaměstnanci kontrolují, že balíčky dorazily tam, kam měly, kurýři mluví o tom, kolik je toho čeká. Řada vyskládaných balíků čeká na Bartáka u vstupu do haly. Je přibližně pět metrů dlouhá a půl druhého metru vysoká. „Jak jsem říkal, je to tak polovina,“ říká a míří na druhou stranu skladu. U malého stolu jsou připravené papíry pro řidiče, na kterých mají adresy a počet zásilek. Naprostá většina zboží je přímo ze skladu, jen zlomek balíčků následně kurýři dostávají po cestě. Některé jsou z velkých firem, další ty, které si na pobočkách nikdo nevyzvedl.

To, na čem se oba kurýři shodují, potvrzují i čísla. Podle Palíkova odhadu se oproti loňskému prosinci zvedla poptávka o sto procent. V Zásilkovně hlásí dokonce nárůst o 130 procent oproti loňskému listopadu a prosinci. Počet řidičů tak oproti říjnu zvýšili o pětačtyřicet procent. Rekord měli 16. prosince, kdy za jediný den odbavili 506 tisíc zásilek.

Janu Bartákovi podzimně-zimní shon oživil i nečekaný zážitek. „Za dobu pandemie mě nejvíc překvapila událost s šéfkou,“ popisuje příběh o tom, jak se stal součástí reality show Utajený šéf. Majitelka Zásilkovny Simona Kijonková se před dvěma měsíci v přestrojení s Bartákem „zaučovala“ na kurýrku. Když si ho pak pozvali do kanceláře a uviděl kamery, nechápal, co se mohlo stát. „Vůbec jsem ji nepoznal. Dlouho mi trvalo, než mi to došlo,“ vypráví. Majitelka Zásilkovny si takhle vyzkoušela všechny pracovní pozice. „Nevím, jak dopadli ostatní, já jsem dostal pochvalu a finanční bonus na některé osobní věci,“ vysvětluje Barták.

Jeho první zastávkou je teď obchodní centrum Černý most. Z dodávky kromě balíčků musí vzít i vozík, osm krabic poputuje do zdejšího výdejního místa a cesta k němu vede přes sklad jiných obchodů. U místních informací, které fungují jako výdejní místo, je fronta a lidé sdělují kódy svých zásilek. Ale i tady je prý už  o polovinu méně zákazníků než před pár dny. Barták na vozík nakládá nejdříve čtyři velké krabice a vyráží k informacím. Tam zkontroluje, zda je tu i zboží k vrácení na sklad, a pak míří k autu pro další čtyři balíky.

„Tuhle trasu jsem dostal nedávno, ale na odpoledním kolečku už prakticky všechny dobře znám,“ vysvětluje kurýr, když se pak červenou dodávku proplétá ulicemi kolem Černého mostu. U poboček, kde doručuje a vyzvedává balíky, zastaví prakticky každých pět minut. Může to být i obchod s domácími potřebami nebo salón krásy v jednom z panelových domů. Nasadí si roušku, natřikrát přenese balíky, uvnitř pak vybere peníze za dobírky, řádově ve vyšších tisících, vyzvedne prázdné krabice a odškrtne si na seznamu, že je splněno.

„Je to hlavně psychický nápor, všechno se musí stihnout. To bylo v největším provozu hodně těžké, zásilky se do auta soukaly, ale stejně se pak muselo jezdit víckrát nebo si to vzalo jiné auto,“ popisuje dobu posledních tří čtyř měsíců. Dopolední směna se blíží ke konci, na pobočkách nechal více než tři stovky zásilek, ale pořád je to jen třetina pracovního dne. Balíčky mají maximálně dvě kila, v celkovém součtu to ovšem vychází na tři tuny zboží, které do poboček denně odnosí. Dnes je to tedy zatím šest set kilo.

Krabic v autě ubývá, posledním místem je obchod s léčivými rostlinami nad stanicí metra.  „Vy už odcházíte. Nevezmete mi ještě balíček?“ dohání ho žena. „Tak pojďte dovnitř,“ říká Barták. Je poslední den, kdy má balík zaručeně dorazit do Vánoc.

Auto je prázdné, dopolední kolo končí opět ve velkém logistickém areálu. Dodávku postupně znovu plní drobné balíčky s lékárenským zbožím a potřebami - hlavně doplňky stravy a volně prodejnými léky. „Těším se na klid, který teď přijde. Vyrazíme na ryby,“ říká Jan Barták. „V lednu se ale rozjedou slevy a znovu se to rozjede, asi až do února.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte