Tereza Panochová
Autor: archiv TP

Vstupní dveře přízemí panelového domu pokrývá velká fotografie dvojice jorkšírů a obyčejně by už bylo odpoledne v psím salónu nedaleko stanice metra Střížkov rušno. Před pandemií se tu za den vystřídalo klidně i čtrnáct zákazníků, dnes Terezu Panošovou čeká stříhání tří psů. „V zimě se nikdy moc nestříhalo, leden, únor by byly mrtvé normálně, ale ne takhle,“ vysvětlovala sezónní povahu svého podnikání na konci ledna, kdy s ní Respekt poprvé mluvil.

Někteří lidé mezi návštěvami kvůli úspoře začali dělat delší pauzy, část vůbec netušila, že pro psí salóny existuje vládní výjimka, jež začala platit na konci listopadu. Pro Panošovou - která se kromě stříhání živí také jako trenérka kondiční chůze ve fitness centru - už tehdy začínala být situace neúnosná. A coby vdova se dvěma staršími dětmi už byla podle svých slov připravená zákaz porušit.

Reklama
Reklama

„Měla jsem na výběr: buď si vydělat na jídlo, nebo si jít sednout,“ popisovala tehdy Panošová. Rodinný jídelníček se totiž postupně zúžil na základní potraviny, jelikož jen měsíční náklady za byt a salón činí v součtu sedmadvacet tisíc korun. Od státu sice za trenérskou práci dostává kompenzační bonus pro OSVČ, ale i tak sotva pokryje nájem a odvody a s penězi vyjde jen z měsíce na měsíc. „Nemůžu si nic odkládat na horší časy, už jsme v horších časech,“ konstatovala s tím, že ze svízelné situace by jí nejvíce pomohl návrat zákazníků.

S podobnou situací se v současnosti potýká nemalá část samoživitelů. Šest z deseti sólo rodičů nemá rezervu na neočekávaný výdaj přesahující deset tisíc korun, jak vyplývá z lednového průzkumu Situace samoživitelů a samoživitelek v době koronavirové krize, který provedla agentury STEM a organizace Klub svobodných matek (KSM). Podíl samoživitelů, kteří jen s obtížemi vycházejí se svými příjmy, narostl z 54 procent před koronakrizí na současných dvaašedesát. Nejčastěji se snaží ušetřit na jídle nebo provozních nákladech na domácnost.

„Dostávají se k nám případy samoživitelů fungujících jako OSVČ, kteří od října čekají na ošetřovné a současně jim byl zamítnut kompenzační bonus,“ říká Respektu ředitelka neziskového Klubu svobodných matek Dana Pavlousková. Jiní rodiče s nejistotou čekají na dávku mimořádné okamžité pomoci, další se už o ni ani nepokoušejí žádat. Klub proto na konci ledna spustil program Akademie pro samoživitele OSVČ: je určený právě samoživitelům-podnikatelům, kteří potřebují znova nastartovat svůj byznys, ale i těm, kteří by si přáli s vlastním podnikáním začít.

„Ten projekt byl mým snem, nedáváte někomu peníze do ruky, ale pomáháte mu, aby se nakopnul,“ říká Pavlousková. Pro rodiče-samoživitele v nouzi mají čtvrtým rokem finanční programy založené na fundraisingu, díky kterým může rodina zaplatit nájem nebo si nakoupit jídlo. Nový program má k samoživitelkám a samoživitelům navíc vyslat jasnou zprávu: „Nevzdávej to.“

Bylo to rychlé

Ambicí tříměsíčního programu pro různorodou skupinku samoživitelů je tak nejen pomoc stávajícím podnikatelům, cílem je zaktivizovat i ty, jejichž příjmy dosud závisely na sociálních dávkách. Podle ředitelky tenhle princip ženy kvitují a možnost seberozvoje jim dodala novou energii. „Když vám dám finanční pomoc a vy zaplatíte dluh na byt, budete mi vděčná, ale nikdo vám nezaručí, že ve stejné situaci nebudete za měsíc znova,“ vysvětluje Pavlousková, proč program vnímá jako dlouhodobou investici.

Klub v rámci něj zprostředkuje potřebné vybavení, třeba počítač s programy pro práci mzdové účetní, kromě toho financuje intenzivní marketingovou podporu, webové stránky, tvorbu obsahu na sítích a na nich pak i placenou reklamu. Účastníci tréninku jsou také průběžně zaškolováni, aby marketingové prostředky uměli využívat bez pomoci podpůrného týmu.

Tereza Panochová
Autor: archiv TP

„Průprava lidí je různá,“ říká Pavlousková. Na začátku vždy stojí dotazník, na jehož základě vzniká konkrétní spolupráce. Jedna z účastnic třeba své výrobky dlouhodobě prodává se ztrátou - tomu by měla nová strategie předejít a měl by vzniknout návod na udržitelný rozvoj jejího byznysu.

V programu by se za rok měly prostřídat čtyři skupiny samoživitelů. V první, pilotní  skupině je třeba zmíněná mzdová účetní, jejíž klientela se dříve sestávala převážně z podnikatelů v oblasti gastronomie, nebo maminka z Ústí nad Labem dosud závislá na sociálních dávkách, která rozjíždí vlastní úklidovou firmu. A od druhé poloviny ledna je tu i majitelka psího salónu Tereza Panošová, u níž se výsledky reklamní podpory projevily velmi záhy v podobě telefonátů od nových zákazníků. „Bylo to strašně rychlé, nečekala jsem to,“ komentuje to.

Od Klubu v období rapidního poklesu příjmu dostala dva nákupy potravin, ale o finanční pomoc si nikdy nepožádala. „Tehdy to byla velká pomoc, vlastně jsme žili o těstovinách a bramborách,“ popisuje. Obecně pro ni prý není snadné říci si o pomoc a raději ji sama poskytuje, takže třeba stálým klientům z oblasti skomírající gastronomie stříhá psy zadarmo. Ale přihlášení do programu jí přišlo jako dobrý způsob, jak do salónu přivést novou klientelu a připomenout se zákazníkům, kteří na ni ztratili vazbu.

Objednávky měla dříve na starost její sestra, která salón po třinácti letech ze dne na den zavřela - a s některými klienty se už Tereze nepodařilo spojení znovu navázat, i když se jí salón povedlo získat vloni v dubnu ve výběrovém řízení zpět. I to se však s novou reklamou a webovými stránkami začalo měnit. „Třeba včera se mi ozvala paní, které jsem stříhala psy už před deseti lety,“ komentovala první změny hned po týdnu v programu. Jen její podobu si prý už nevybaví, zato si vždy vzpomíná velmi dobře na jejich mazlíčky, na které při půlhodinovém stříhání upírá pohled. „Jsem strašně ráda, že se lidi vracejí, většinou stačí tři slova a navážeme tam, kde jsme skončili,“ vysvětluje, jak jí chybí i kontakt s osudy zákazníků. S některými je zvyklá si pravidelně přátelsky volat a přeptat se jich, jestli něco nepotřebují.

Musí se to přestát

Na salón už v té době poutaly nové webové stránky, stránky na Facebooku a instagramový účet. Tereza měla za úkol zásobovat tým fotkami ostříhaných psích zákazníků a s pomocí klubu pak na sítích vznikaly nové příspěvky. „Kdykoliv něčemu nerozumím, napíšu na Klub a oni mi to vysvětlí - lepší je dělat blba před dospělýma než před teenagery,“ popisovala první zkušenosti se spoluprací v narážce na své děti ve věku osmnáct a třináct let.

Tereza Panochová
Autor: archiv TP

Noví lidé se jí většinou ozývají právě poté, co si všimnou příspěvků na Facebooku. Už po prvních týdnech v programu tak viděla účast jako smysluplnou - a hlavní přínos právě v tom, že se na restartu podnikání sama aktivně podílí a učí se pracovat na veřejné prezentaci své práce. „Kdybych měla jen nečinně přihlížet, nikdy bych do toho nešla,“ říká.

Na konci ledna na ni čekala první konzultace ohledně bilance výsledků, návrhů na zlepšení a přehledu, kolik jí nová strategie přivedla zákazníků. Převládla spokojenost, původně se počítalo s tím, že v úvodní fázi bude zájem mnohem menší. Náhlou „katastrofu“ v podobě stagnace ale znamenal následující mrazy, kdy se teploty nevyšplhaly nad minus deset stupňů.

„Žádní lidé nevolají, na Facebooku jsou sice úžasné ohlasy, ale všichni si jen uloží číslo,“ říká v druhém únorovém týdnu Panošová do telefonu s tím, že většina lidí se stříháním mazlíčků čeká, až se oteplí, a obvykle pak po delší pauze přicházejí se „zadredovanou“ srstí. Pod psími oblečky se totiž chlupy zacuchávají, a i když některým zákazníkům léta vysvětluje, že zkrácení o pár centimetrů ani v zimě psům neublíží, obvykle se každoročně opakuje stejný scénář. „Už je to takových let a je to stejné každou zimu, takže ten pes pak jde dohola.“  I na následující den má tak opět naplánováno pouze troje stříhání a zákazníky očekává až s lepším počasím - které se už blížilo.

V březnu by se Tereza Panošová chtěla naučit ještě lépe pracovat s jednotlivými nástroji, aby si mohla na stejné úrovni spravovat sítě i bez cizí pomoci, navíc ji prý focení a vymýšlení příspěvku začalo bavit. „Nerada bych, aby to skončilo tím stylem, že v březnu mi přestanou dělat stránky a všechno se zastaví,“ říká rozhodně. Dál se jí ozývají také lidé, kteří měli dříve kontakt pouze na její sestru. „Vrátili se ke mně zákazníci, o kterých jsem myslela, že už nikdy neuvidím. Já tou prací žiju, řekla jsem si, že salón udržím covid necovid, musí se to přestát.“

Dodatek: Program obdobného rázu od podzimu 2019 odstartoval i spolek Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství. Projekt Sama, ale silná si klade za cíl za využití systematické podpory a mentoringu pomoci sólo matkám s kvalifikací a uplatněním se ve STEM oborech, tedy oborech zahrnujících technologie, matematiku a inženýrství (a potrvá až do dubna 2022).

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Klára Zajíčková

redaktorka

zajickova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 64

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte