Otec zraněné ukrajinské dívky píše Respektu: Díky vašim čtenářům je naše naděje silnější

V dubnu jsme vám přinesli reportáž, jak se jihoukrajinské Záporoží připravuje na dopady ruských raket (dnes je pod pravidelnou kanonádou a umírají tam lidé). Tehdy jsme navštívili i jednu z místních dětských nemocnic a psali jsme o tom, jak je na válku nachystaná:

Když se rozeznějí sirény leteckého útoku, děti se přesouvají do sklepa. Děti, které se nemohou rychle hýbat, už ve sklepě jsou. Svoje trvalé sklepní lehátko má dvanáctiletá Polina. Cesta ze zničeného Mariupolu do záporožské nemocnice jí spolu s otcem trvala dva týdny. Byla složitá, dostávali se sem přes ruské území, nakonec se jim to se štěstím povedlo. Polině už nikdo jiný než její otec nezbyl. Na konci loňského roku ji před válkou zemřela na koronavirus matka, prarodiče i s jejím psem zabil na začátku března dělostřelecký granát. „O babičce jsem jí ještě neřekl, má za sebou čtyři operace, poslední proběhla před pár dny. Chci, aby se co nejrychleji zotavila, ne ji znovu psychicky rozrušovat,“ říká na nemocniční zahradě její otec Sergej.

Od svojí dcery se jinak většinou nehne, ona chce, aby jí byl neustále nablízku. Polině, jinak talentované hráčce na flétnu, čtrnáct dní vězelo v pravé noze a hrudníku sedm šrapnelů, v Mariupolu neměl kdo je vyoperovat. Brzy chtějí ze Záporoží odejít, i oni se touží dostat do většího bezpečí na západě Ukrajiny. „Odjedeme, jakmile to Polinin zdravotní stav dovolí,“ říká otec.

Pod článkem byla výzva, že kdo chce Polinu podpořit, může to udělat na stále aktivním paypaleovém účtu [email protected]. V Polinině životě od té doby mnohé změnilo. Před pár dny to v dopise Respektu popsal její otec:

Píši vám z německého Hannoveru, tohle je pokračování našeho příběhu. Po lékařské evakuaci z Ukrajiny do Německa byla Polina 20. dubna 2022 přijata do nemocnice v Hannoveru. Byla to velmi dobrá nemocnice s moderním vybavením. Tam dokončila léčbu a přibližně po dvou týdnech byla propuštěna. Stala se z ní ambulantní pacientka. Pak jsme žili v uprchlickém táboře.

Nechtěli nás tam však nechat a chtěli nás poslat do nějaké jiné spolkové země v Německu, protože tady v Hannoveru pro nás už nebylo místo. Zaměstnance tábora nepřesvědčilo, že Polina musí do nemocnice v Hannoveru docházet. Podařilo se nám tam nakonec zůstat, než byl tábor rozpuštěn. Nějakým zázrakem jsme pak naštěstí dostali povolení k pobytu. V Hannoveru jsme setrvali, dost nám pomohli místní Ukrajinci. A v léčbě i dalším pobytu nám také hodně pomohla podpora vašich čtenářů. Nakonec jsme ve městě našli malou garsonku.

A tak jsme zde 1. července 2022 začali oficiálně žít. Byt je teplý a útulný, má čtyřicet osm metrů čtverečních. Je v pěkné čtvrti. Německo platí nájem a náklady na vytápění. Jak jsem Polině slíbil a vám v Záporoží říkal, vzal jsem dceru do Disneylandu. Byli jsme tam dva dny a navštívili jsme všechny atrakce. I tohle se díky vašim čtenářům stalo skutečností.

Polině a mně se teď daří dobře. Máme potíže a problémy, ale ty se nedají srovnávat s problémy, které jsme měli během války na Ukrajině. Polina hraje na flétnu a již studuje na německé škole. Ve studiu dělá dobré pokroky. Jediným problémem je naučit se nový jazyk. Ale myslím, že to snadno překoná. Pokračuje také v ukrajinské škole, avšak dálkově. Nyní tedy studuje na dvou školách současně.

Co se týče jejího zdraví, je to mnohem lepší, rány už ji netrápí. Bude však ještě potřebovat operaci prstu. Pojištění pro ni stále nemám, i když jsem už všechny potřebně dokumenty vyplnil a odeslal úřadům. Bez něj nemůže podstoupit další zákrok. Jsme ve stavu vyčkávání.  Německo nám vyplácí malou sociální podporu. Vzhledem k vysokým cenám to stačí jen na nejnutnější. Nevíme, co se stane. Doufáme však v to nejlepší.

Díky vašim čtenářům je naše naděje silnější. Přejeme vám hezké vánoční svátky. Přejeme vám mír. Toto přání je aktuálnější než kdy jindy. Kéž mezi vámi nikdy nedojde k válce. Válka nemá na tomto světě místo.

S velkou úctou a vděčností, Sergej a Polina