Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Kontext

Největší únik dat v afrických dějinách odkryl plundrování státní kasy v Kongu

Systematických krádeží se měla dopouštět rodina exprezidenta Kabily. Cesta ke spravedlnosti bude složitá

Plakát s Josephem Kabilou, volby 2019 • Autor: Profimedia
Plakát s Josephem Kabilou, volby 2019 • Autor: Profimedia

Když nový prezident Demokratické republiky Kongo Felix Tshisekedi před dvěma lety ohlásil, že základní školství v zemi bude konečně bezplatné, tak tisíce učitelů přišly o příjem. Kantoři totiž nebyli na výplatních páskách státu, živili je přímo rodiče jejich žáků, a ti po ohlášeném konci školného přestali platit. V konžském rozpočtu navíc není dost peněz ani pro ty učitele, kteří na výplatní pásce jsou - a stát jim proto zkrouhl platy na 90 dolarů měsíčně na vesnicích a 140 dolarů ve městech.

Tato zpráva z aktuálního vydání týdeníku The Economist je jednou stranou mince, na jejíž druhé straně jsou investigace zveřejněné v listopadu v rámci největšího úniku dat afrických dějin. Nese název “Congo Hold up”, “Přepadení Konga” a jedná se o zhruba tři a půl milionu dokumentů, především o bankovních transakcích. Ve svém celku dokládají plundrování státní kasy jedné ze surovinově nejbohatších zemí planety, kvůli němuž pak kromě jiného chybí prostředky na platy učitelů.

Ve středu investigace stojí exprezident Joseph Kabila. K moci nastoupil po atentátu na jeho otce, bývalého prezidenta Laurenta Kabilu, po jehož boku mimochodem v 60. letech ve středu Afriky bojoval Ernesto “Che” Guevara. Psal se tehdy rok 2001, Josephu Kabilovi bylo 29 let a v zemi probíhala občanská válka, do níž se přímo vměšoval půltucet jiných afrických států. Po uzavření mírové dohody byl v roce 2006 v prvních demokratických volbách zvolen prezidentem - jednalo se tehdy o volební souboj znepřátelených lídrů z občanského konfliktu a u hlasovací urny poražený Jean-Pierre Bemba byl později kvůli válečným zločinům odsouzen Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. Volební vítěz Kabila následně vládl až do roku 2019.

Způsoby jeho vlády přibližují uniklé dokumenty, které obdržel francouzský server “Mediapart” a Platforma pro ochranu whistleblowerů v Africe (PPLAAF) a v minulých devíti měsících je pročesávalo přes sto novinářů z osmnácti zemí. Dokládají zmizení minimálně 138 milionů dolarů ze státních financí - vytažených převážně přímo od konžské centrální banky a dále z rozpočtů těžařské společnosti Gecamines, volební komise a fondu na výstavbu silnic.

Tyto peníze putovaly do účtů vedených u konžské pobočky gabonské banky BGFI, jejímž výkonným ředitelem byl Kabilův nevlastní bratr Francis Selamani. 40 procent konžských operací banky pak vlastnila Kabilova sestra Gloria Mteyu. Tato banka se v následujících letech, jak píše jeden z členů mezinárodního investigativního týmu, časopis Der Spiegel, stala jakýmsi bankomatem Kabilova klanu. Státní peníze skrze u ní vedené účty - včetně účtu prezidentské kanceláře - plynuly do soukromých firem spjatých s tehdejším prezidentem a jeho blízkými.

Významnou roli má v tomto systematickém lupu firma Sud Oil, jejíž osmdesát procent v jistou dobu vlastnila manželka Kabilova nevlastního bratra Selemaniho a zbylých dvacet procent již zmíněná sestra Gloria Mteyu. Na účtu této firmy končily desítky milionů peněz poslaných z účtů zmíněných státních institucí - a vůbec není jasné, jaké zboží či služby stát výměnou získal. Investigace BBC našla jedinou účtenku na milion dolarů - jedná se o fakturu za nákup ropných produktů, s nimiž ovšem Sud Oil tou dobou vůbec neobchodoval. BBC nenašla vůbec žádné stopy o podnikatelské činnosti, kterou by tato firma v letech masivních přesunů peněz na její účty prováděla - krom nákupu luxusních vozů pro členy vyššího managementu konžské pobočky banky BGFI. Kabilův nevlastní bratr Selemani koupil například auto za 70 tisíc dolarů.

Peníze z konta Sud Oil poté plynuly na účty dalších firem vlastněných příbuznými nebo spojenci prezidenta Kabily, nebo si je - celkem zhruba padesát milionů dolarů - jediný zaměstnanec SudOil v hotovosti vyzvedával. A to ač konžské zákony zakazují, krom dobře dokumentovaných a odůvodněných výjimek, vybírat v hotovosti více než deset tisíc dolarů denně.

Informace o podezřelých praktikách mimochodem na veřejnost prvně pronikla v roce 2018, kdy ji belgickému deníku Le Soir vyzradil whistleblower, jenž od té doby žije v evropském exilu. Byl to bankéř konžské pobočky BGFI Jean-Jacques Lumumba, prasynovec zavražděného prvního premiéra nezávislého Konga.

Kabila veškerá obvinění označil za neopodstatněná a s novináři přímo nekomunikuje. Ani další v tomto textu uvedené osoby a šéfové státních institucí zapletených do podezřelých převodů peněz na dotazy investigativních novinářů neodpovídají. Kauza ale v Kongu silně rezonuje - skrze rádio se informace dostávají do nejodlehlejších koutů země, která je rozlohou srovnatelná s celou západní Evropou. Ministryně spravedlnosti požádala o soudní vyšetření, ale - jak upozorňuje například list Neue Zürcher Zeitung - hledání pravdy a spravedlnosti nebude snadné. Exprezident Kabila si zákonem schváleným před svým odchodem od moci zajistil beztrestnost a jeho spojenci stále působí v mocných postech.

Soudního stíhání se Kabila podle všeho neobává a hodně času dál tráví na svém rozlehlém pozemku v údolí N'sele, pár desítek kilometrů od Kinshasy. Nechal si tam vysadit sto tisíc stromu, z Namibie dovezl žirafy, stádo slonů (lodí) a nějaké ty nosorožce (letadlem). Podle časopisu The Africa Report tam i po odchodu z politiky hostí vlivné politiky a zároveň se jeho soukromé safari stalo oblíbeným výletním místem pro movitější obyvatele Kinshasy. Sám Kabila se po výborných silnicích svého resortu coby vášnivý motorkář občas prožene na harleyi.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].