Nejstarší tvorové planety nepřežijí v zajetí ani měsíc
 
Greenland shark
Žralok grónský • Autor: Britannica

Na americkém Kapitolu zametají střepy a odnášejí mrtvé po rozehnaném pokusu o svržení demokracie, a tím to možná nekončí: než poražený prezident USA Donald Trump zmizí ze scény, dá se od něj zřejmě čekat ještě řada zavilých kousků. Lidský svět se chvěje a ty, kdo jsou z toho nervózní, může proto potěšit pohled na krásu, svobodomyslnost a stabilitu v některých částech ne-lidské přírody.

Kalifornský vědec a spisovatel Dave Pollard nabízí v čerstvém vydání svého blogu howtosavetheworld (Jak zachránit svět) okouzlující příklad existence téměř neznámého a málokdy spatřeného druhu, jehož někteří dodnes žijící příslušníci se narodili padesát let před Shakespearem. I když je žralok grónský stejně jako člověk vrcholovým predátorem, na rozdíl od člověka dosud žádný jedinec tohoto druhu nevydržel žít v zajetí déle než měsíc. Dál následuje několik zajímavostí, jak je na svém blogu uvádí Pollard, který inteligenci těchto tvorů srovnává s havrany, ale dokonce i s prvními lidmi.

Reklama
Reklama

1. Grónský žralok (inuitsky eqalussuaq neboli velká ryba) je nejdéle žijícím obratlovcem na planetě, nikdo ze současných nebo v minulosti známých druhů ryb, obojživelníků, hadů, ptáků či savců nikdy nežil déle.

2. Eqalussuaq je opravdovým vrcholovým predátorem, nad ním v potravinové řadě už nestojí nikdo, protože i ti řídcí lidé, kteří na něj narazí, jej raději minou: jeho maso je totiž bez náročné a zvláštní úpravy jedovaté. A pár labužníků, kteří proces přípravy podstoupili, mluví o tom pokrmu jako o „nejhnusnější, nejodpornější chuti, kterou kdy měli na jazyku“ – přičemž doprovodný zápach je prý ještě horší.

3. Kromě znalostí Inuitů a Islanďanů jsou grónští žraloci prakticky neprozkoumaní. Poprvé se je podařilo vyfotografovat až v roce 1995 a první video zachycující je v přirozeném prostředí vzniklo ještě o osm let později.

4. Dorůstají délky sedmi metrů a v dospělosti váží kolem tuny. Rostou velmi pomalu – zhruba dva a půl centimetru za tři roky – ale zato celý život. Pohybují se rychlostí jeden a půl kilometru za hodinu a mohou zrychlit maximálně na dvojnásobek, ale protože je jejich barva dělá v přirozeném prostředí takřka neviditelnými, mohou se nepozorovatelně přiblížit a ulovit i mnohem rychlejší živočichy, třeba tuleně nebo lachtany. Nicméně možná vzhledem k loveckým omezením plynoucím z rychlosti je grónský žralok také mrchožrout schopný bez následků pozřít i živočichy mrtvé už delší čas. Kořist – mrtvou i živou – cítí jako lední medvěd na míle daleko.

https://www.youtube.com/watch?v=JrWEi2SVu8c

5. V oceánu migrují velmi pomalu ve vodách těsně nad bodem mrazu. Pokud cestují na jih, plavou kvůli správné teplotě vody velmi hluboko, až tři kilometry pod hladinou, a tlak těchto hloubek snášejí bez problémů i proto, že jako většina žraloků mají v těle chrupavky místo kostí.

6. Březost trvá dvanáct let, přičemž matky drží vyvíjející se žraločí vajíčka uvnitř svých těl, ale kromě fyzické ochrany jim neposkytují žádnou výživu či metabolickou pomoc a rodí je v unikátním procesu zvaném vejcoživorodost. Běžný vrh tvoří deset mláďat zhruba 40 centimetrů dlouhých, které se hned rozprchnou do dálek a okamžitě se starají sama o sebe. Sexuální zralosti dosahují eqalussuaqové ve 150 letech, takže v dalších stoletích svého života mohou absolvovat zhruba dvacet porodů.

7. Protože se o nich ví tak málo, nejsme schopni zatím říct, jak dlouho už tito tvorové brázdí světové oceány. Nicméně výskyt nejstarších známých žraloků se datuje někam do minulosti vzdálené půl miliardy let. Takže jsou tady skoro tak dlouho jako medúzy a přežili všech pět dosavadních hromadných vymírání v dějinách Země.

8. Skoro celé dvě třetiny velkého eqalussuaqovského mozku se zabývají procesováním čichových informací. Zdá se, že jejich obraz světa je z velké části tvořen jejich čichovým smyslem. Zatímco náš pohled na svět je založený na tom, jak se nám jeví, u nich vychází z toho, jak jim voní.

9. Jen podtržením toho, jak málo o těchto tvorech víme, je fakt, že žádný člověk nikdy neviděl páření eqalussuaqů ani zrod nového žraloka. A bádání je těžké, protože - jak už bylo řečeno – není znám případ grónského žraloka, který by vydržel žít v zajetí déle než měsíc.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ivan Lamper

editor

Ivan Lamper
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2090

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte