Politici by měli mluvit se seniory. Jinak budou pořád vyhrávat babišové

Pokud Andrej Babiš a jeho hnutí ANO vyhrají na podzim volby do Poslanecké sněmovny, s pravděpodobností hraničící s jistotou to bude především zásluhou seniorů. Seriózní průzkumy hlásí už několik let, že mezi lidmi nad šedesát má Andrej v průměru pětačtyřicetiprocentní podporu. Jde přitom o skupinu skoro tří milionů voličů a dvě třetiny z nich chodí pravidelně k volbám. Jak píšeme i v aktuálním Respektu, necelé tři měsíce před volbami má ANO skoro stoprocentní jistotu zhruba milionu hlasů z téhle kategorie.

Pro ostatní strany je to samozřejmě frustrující, že mezi sebou bojují o její zbylou část (teď nekomentujeme souboj o mladší ročníky). Evidentně tápou, jak z volebního hlediska nejsilnější skupinu voličů oslovit. Demokratické strany to trochu umí s těmi liberálnějšími seniory - a SPD, ale třeba i Přísaha nebo komunisté s těmi extremističtějšími a naštvanějšími. Na Andreje Babiše a jeho ANO to však nestačí.

Současné náklonnost velké části seniorů pro trestně stíhaného populistu a neschopnost dalších stran starší lidi srozumitelně a slyšitelně oslovit mohou signalizovat i to, jak budou volby vypadat v budoucnu. Senioři budou stále silnější skupinou na voličských vahách. V roce 2000 tvořili sotva čtvrtinu voličského elektorátu, dnes je to už skoro třetina.

Trend je jasný, zvyšuje se věk dožití. V roce 1990 strávil průměrný český občan šestnáct let svého života v penzi, v roce 2000 už skoro dvacet let a teď je to dvacet pět let. Seniorů bude čím dál tím víc – což je samozřejmě dobrá zpráva. A politici by si měli začít lámat hlavu tím, jaké hodnoty jsou lidi šedesát plus důležité.

Jak přitom prokazují průzkumy z posledních let, senioři nejsou jen „zapšklou a hudrající“ společností, kterou umlčí každoroční přihození pár stovek korun k důchodu. Třeba podle podrobného, půl roku starého průzkumu společnosti CVVM jsou lidé nad 65 let tou nejspokojenější a nejoptimističtější občanskou skupinou. V průzkumu se přitom neodpovídalo na prostou otázku jste spokojený a jak - škála dotazů byla docela široká.

Senioři jsou podle dat spokojeni s životní úrovní, osobními vztahy, bezpečím, překvapivě i se zdravím, nebo dokonce společenstvím, v němž žijí. Celkem logicky vyjadřovali nejmenší spokojenost s výhledem do budoucnosti, ale překvapivě opět i v téhle kategorii byli optimističtější než všechny ostatní mladší věkové skupiny. Z citovaného, ale i jiných průzkumů se dá vyčíst – a je to taky celkem logické – že senioři nejsou úplně spokojeni s vývojem po roce 1989. Část z nich považuje socialistický systém za lepší, ale většina čekala, že po roce 1989 vznikne spravedlivější společnost, než je ta v níž žijí.

Už dnes je nejsilnější (a v budoucnu bude ještě mocnější) voličský elektorát ve své podstatě optimistickou skupinou vědomou si chyb minulosti, byť ty vlastní si podstatná část nepřipustí. Zároveň je to skupina, která svými hlasy rozhoduje o budoucnosti. Má logicky tendenci preferovat výhody, kterých se ještě dožije, nicméně z průzkumů vyplývá, že senioři jsou ochotni komunikovat i o věcech, které se odehrají v době, kdy už nebudou moci zhodnotit jejich dopad.

To je dost široká nabídka možností, jak dostat seniory „statisticky“ na stranu kritického přemýšlení o spravedlnosti, právu, svobodě nebo o obecných starostech o planetu či jejich zemi. Statisticky proto, že slušná část starších lidí o těchto hodnotách přemýšlí v kontextu, který se připisuje spíše mladším lidem.

Je důležité zkusit přesvědčit i „sobečtější“ seniory, že jejich hlasy jsou vzhledem k jejich počtu pro budoucnost světa rozhodující - a za dvacet let na nich bude záležet ještě víc. Říct jim, že záleží na tom, jak uvažují o světě a že je to uvažování bráno vážně, by mělo být v zájmu nejen politiků a jejich stran, ale i společnosti. Jinak budou pořád vyhrávat „babišové“.