Britain's Next Prime Minister: The ITV Debate, London, UK - 17 Jul 2022
Kemi Badenoch, Tom Tugendhat a Penny Mordaunt na debatě v ITV • Autor: Profimedia

Aktualizace:  Příštím lídrem Konzervativní strany a britským premiérem bude buď bývalý ministr financí Rishi Sunak, nebo současná ministryně zahraničí Liz Trussá. Po středečním hlasování konzervativních poslanců vypadla náměstkyně ministryně obchodu a někdejší ministryně obrany Penny Mordauntová. Sunak stejně jako v předchozích kolech obdržel nejvíce hlasů (137), Truss podpořilo 113 konzervativců. Jméno nového britského premiéra se veřejnost dozví 5. září, do té doby zůstane ve funkci Boris Johnson. Dva zbylí kandidáti se nyní budou ucházet o přízeň členské základny Konzervativní strany napříč celou Británií. Asi 200 000 konzervativců rozhodne, koho z dvojice by raději viděli v čele vlády. Truss po oznámení výsledků stanici BBC řekla, že „se těší, až bude moct prokázat, proč by měla být premiérkou“. „Mám odvážný ekonomický plán, který zahrnuje snížení daní, ekonomický růst a rozvoj potenciálu každého člověka v našem Spojeném království,“ řekla. Její oponent Sunak v pozici ministra financí zvýšil daně téměř na nejvyšší úroveň od 50. let minulého století. Sice obdržel nejvíce hlasů ve všech pěti kolech, britská média nicméně upozorňují, že získat si přízeň široké členské základny může vyžadovat jiné kvality, než získat na svoji stranu kolegy v parlamentu. Reuters zároveň poznamenává, že Sunak by přesto mohl mít oproti Truss výhodu, jelikož při veřejných vystoupeních působí uvolněněji.

 

Reklama
Reklama

Už jsou jenom čtyři. Tři ženy a jeden muž. Přesněji dvě bílé ženy, jeden muž indického původu a jedna žena, jejíž kořeny sahají do Afriky. Původně jich bylo jedenáct, z toho čtyři ženy a šest osob, jejichž pleť není po anglicku bílá - včetně jedné praktikující buddhistky a jednoho muslima. Mluvíme o souboji o post lídra britské konzervativní strany - a tedy o to, kdo se zároveň stane nejpozději 5. září příštím premiérem Velké Británie a nahradí v Downing Street Borise Johnsona.

Programové návrhy kandidátů a kandidátek jsou klasicky očekávatelné. Většina se točí okolo výše daní, většina je hodlá snižovat. Překvapivý je ale právě pohled na složení pelotonu uchazečů a uchazeček o nejvyšší volený post v zemi. Britská konzervativní strana má přece - alespoň mezi méně pozornými -  image strany bílých mužů z vyšších společenských kruhů. Teď to vypadá, že po premiérském křesle sahá Rishi Sunak, bývalý ministr financí, vyznáním hinduista, nebo Kemi Badenoch, počítačová inženýrka, jejíž rodiče pocházejí z Nigérie, kde prožila část dětství - když zrovna nepobývala v USA. Nebo Penny Mordaunt, bývala příslušnice britského vojenského námořnictva. Nebo ministryně zahraničí Liz Truss.

Počet žen by vlastně překvapovat neměl, když si vzpomeneme, že britští konzervativci jsou dost možná na cestě zvolit již třetí premiérku ze svých konzervativních řad - po legendární Margaret Thatcher a po méně výrazné Therese May. Konkurenční labouristé nic takového nikdy nedokázali. A když před dvěma lety volili nejužší vedení, pronikla mezi pět nominovaných kandidátů pouze jedna osoba, jež nemá bílé britské kořeny. Pro férový popis je potřeba doplnit, že labouristé mají ve svých řadách více poslanců z etnických menšin než konzervativci, přesto se o „barevnost“ a rozrůzněnost nejvyšší britské politiky v tuto chvíli starají konzervativci. „Jsem otec, přistěhovalec a podnikatel, který se postavil na vlastní nohy,“ zněla například úvodní věta jednoho z kandidátů. Pronesl ji v tuto chvíli již vyřazený ministr financí Nadhim Zahawi, Kurd, který se narodil v Bagdádu.

Former Chancellor of the Exchequer Rishi Sunak launches leadership campaign, in London
Rishi Sunak • Autor: REUTERS

Trochu nečekaná pestrost konzervativního pole má zajímavé kořeny. Jak lze čekat, nezrodila se zcela z programového tahu za nárokovou rovnoprávností všeho druhu na všech úrovních, na to má i v Británii přece jen patent levice. Konzervativci se stále prezentují především jako strana individuálního úspěchu, tahu na bránu, osobní iniciativy. Příběhy, které o sobě dnešní kandidáti vyprávějí, jsou tak až barvotiskové vzpomínky na cestu z přistěhovaleckého dna do horních pater společnosti, která nabídla příležitost. Bývalý ministr zdravotnictví a nyní již také vyřazený Sajid Javid tak vyprávěl o svém otci, který přišel do Británie s jednou librou v kapse. Generální prokurátorka Suella Braverman vzpomíná na příběh rodičů z Keni a ostrova Mauritius, který se setkali v Británii, kam „přišli hledat štěstí“. Do britského mediálního prostoru dokonce pronikl nový obrat „britský sen“ jako analogie ke snu „americkému“.

Nicméně, na počátku proměny konzervativní strany přece jenom bylo více než individuální píle přistěhovalců a žen. Když stanul v roce 2005 v čele strany David Cameron, zdědil uskupení, jemuž se běžně přezdívalo “nasty party“, tedy (volně) něco jako „hnusná“ nebo  „nechutná“ strana. Myslela se tím právě lehce odpudivá konstelace bílých mužů odtržených věkem i sociálním původem od většinové, moderní blairovské Británie - a tudíž také bez velkých nadějí na výhru ve volbách. Cameron nastartoval proměnu stranického obrazu: kromě vlastní cesty na saních k norským ledovcům také tak, že protlačil do desítek bezpečných konzervativních okrsků pestré kandidáty. Nic víc; po zvolení do parlamentu už museli noví poslanci a poslankyně plavat, jak uměli, další kvóty, poměrná zastoupení a jiné formy pozitivní diskriminace konzervativní strana samozřejmě nevede. A ukázalo se, že nová kohorta poslanců a poslankyň plave více než dobře. Výsledek vidíme s odstupem let právě ve střetu o budoucího lídra konzervativců a celé země.

Guests Attend Morning Programmes at the BBC Broadcasting House, London, UK - 17 Jul 2022
Penny Mordaunt • Autor: Profimedia

A je to pozoruhodný výsledek. Vizuálně stojí u řečnických pultíků směsice lidí, od nichž člověk automaticky očekává vzletné progresivistické projevy. Když ale začnou mluvit (a posluchač třeba zavře oči), začnou padat věty o snižování daní, podpoře tvrdého brexitu, přehodnocení veškeré legislativy, kterou Británie „zdědila“ z dob svého členství v EU, pochybnosti o reálnosti závazku dekarbonizovat britskou ekonomiku do roku 2050.  Priti Patel, ministryně vnitra z ugandsko-indické rodiny, jež o kandidatuře také uvažovala, je autorkou kontroverzního plánu odvážet přistěhovalce čekající na azyl do Rwandy.

Británie bude mít dost možná 5. září již třetí premiérku, dost možná v jejím čele bude stát osoba s kořeny v Asii či Africe, možná kombinaci obojího. A zároveň to bude stále tatáž strana, jež očekává a chválí především osobní iniciativu a energii. Tedy s docela malým „nakopnutím“ na začátku cesty.

https://www.youtube.com/watch?v=JL2GPPuxjn4

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1855

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte