Démonizace radikálů možná nefunguje, jejich politická izolace však ano. Tak u ní zůstaňme

Žádné politické uskupení nečelilo v posledních letech u našich západních sousedů tak velké veřejné kritice jako Alternativa pro Německo (AfD). Před její politikou varují voliče už několik let média, nezávislé osobnosti, a dokonce tajné služby. AfD přesto minulý týden vyhrála své historicky první zemské volby – v Durynsku, v Sasku skončila jen těsně druhá a za tři týdny pravděpodobně dostane nejvíc důvěry i v Braniborsku.

Vede i v dalších zemích na východě Německa a do parlamentu by se přes pětiprocentní hranici dostala ve všech západních spolkových zemích kromě Brém. Jaké poučení si z toho má vzít Česko? Nemělo by přestat „démonizovat“ své vlastní radikály, když nic takového na voliče nefunguje? Přesně to totiž někteří radí.

Ne německá, ale americká lekce

Předně pokud máme hledat nějaké přirovnání vítězné mise AfD k našim poměrům, měli bychom zatím nechat stranou Andreje Babiše a jeho ANO. Alternativa je otevřeně proputinovským uskupením s neskrývanými sympatiemi k nejtemnějším proudům německé historie – jejímu ražení tedy odpovídá v Česku Okamurova SPD nebo Kateřina Konečná. Ti jsou zatím v politické izolaci a ani poslední německá lekce nenabádá, že by se na tom mělo něco měnit.