Česko jako první terč? Jedině vlastní nezodpovědnosti

Cosi jako autentická levice je momentálně v Česku bezvýznamnou politickou silou, ale jeden názor se jí daří prosazovat spolehlivě. Týká se obrany a zní: kdybychom tu měli americké vojáky, staneme se prvním terčem ruských raketových úderů. Teď odoláme pokušení s tímto tvrzením polemizovat nebo je komplikovat otázkami typu, jak by se lišil první a druhý úder případné jaderné války. Omezíme se na údiv, jak je tažení zmíněného názoru českou veřejnou diskusí úspěšné.

Oblibu si našel před patnácti lety během sporů o americký radar a coby jakési arbitrární razítko se používá i teď, kdy se ministryně obrany Jana Černochová pokusila vzhledem k ruské válce na Ukrajině otevřít téma vzniku tentokrát již skutečné americké základny v Česku. Dokonce i legendární sociálnědemokratická dvojice Jiří Paroubek a Lubomír Zaorálek, která v roce 2008 výrazně přispěla k odmítnutí radaru, opět ožívá a varuje, jak se staneme terčem Ruska.

Populistický výkřik

Důvodem se stalo vystoupení Jany Černochové před sjezdem ODS a pak i na sjezdu samotném, kde prohlásila, že by chtěla otázku základny v Česku otevřít během chystané návštěvy v USA. Poté vyšlo najevo, že americká strana, ale ani premiér Petr Fiala s něčím takovým zatím nepočítají. Někteří experti jako Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky mezitím připomněli, že dosud neexistuje konkrétní plán na zřízení základny ani se nevedou diskuse s partnery v NATO. A dokonce nazval výstup Černochové pouhým populistickým výkřikem. S opatrným protestem se ozvali i Piráti.

Ministryně obrany možná není nejlepší diplomatka a nechává se příliš rychle strhnout vírem událostí. Zato je poměrně spolehnutí na její “bezpečnostní” instinkt. Bezprostředně za hranicemi NATO vede Rusko válku, jejíž vývoj lze jen stěží předvídat. Vojenské základny NATO slouží k obraně území členských států - a pokud je takovým členským státem i Česko, je poměrně přirozené chtít nebo aspoň připustit, aby jedna taková základna na našem území fungovala.

Ostatně kromě vojenského efektu by měla i další přínos. Pokud se v souvislosti s Ukrajinou mluví o potřebě přípravy na válku nejen s muži a ženami ve zbrani, ale takříkajíc celospolečensky, pak existence základny zahraničních vojáků by takové přípravě pomohla. Po letech bezstarostnosti by dala lidem v Česku zřetelně najevo, že se něco nebezpečného za našimi hranicemi děje.

Sdělení “chci otevřít otázku americké základny v Česku” tedy není populistickým výkřikem. Nikdo si na něm politické body zatím zřejmě nenažene. Spíš bychom jej měli vidět jako projev smyslu pro realismus a jako odvahu otevřít téma, které vyvolá hodně zlé krve. Mimo jiné i vydatným přispěním lidí, kteří se už v minulosti snažili využít hluboce usazené resentimenty k cizím uniformám na našem území k vlastním politickým cílům tak, jako v tom vynikají právě pánové Paroubek a Zaorálek.

A že Černochová otevřela tuto otázku na stranickém sjezdu, a nikoliv na jednání s americkým velvyslancem? Je válka a přihlásit se politickou deklarací k základně je lepší než bagatelizovat nad slunce jasná nebezpečí. Na detailní jednání bude ještě prostor.