0:00
0:00
18. 1. 20144 minuty

Nebýt Snowdena, Obamův projev by se určitě nekonal

Američané (trochu) reformují elektronickou špionáž

Americký prezident Obama v pátek ještě ani nezačal přednášet projev o reformě Národní bezpečnostní agentury a jejího systému elektronické špionáže, ale jeho kritici už věděli, že je všechno špatně. 

Glenn Greenwald, který pomohl Edwardu Snowdenovi zveřejnit jeho odhalení, řekl novinářům několik minut před projevem, že „Obama nemůže žádnou podstatnou reformu nabídnout“. Levicový časopis Mother Jones tweetoval vzápětí „A teď Obama během několika minut naštve prakticky úplně všechny“. To je vcelku přesné hodnocení projevu, ve kterém Obama zůstal uprostřed. Nepotěšil ani ty, kdo očekávali ukončení plošného sbírání informací na sítích, ani ty, kteří doufali, že budou dál nerušeně špehovat.

↓ INZERCE

Těžko pochopitelné

Obama větší část projevu vysvětloval, jak je špionáž důležitá, jak se doba změnila a dala velké technologické možnosti do rukou státům i těm, kteří jim jdou po krku. Ohrožení občanských svobod připouštěl, zároveň ujišťoval, že neví o jediném případu, kdy by zpravodajské služby informace zneužily. Ale co není, může být, opatrnosti není nikdy dost - prezident to uznal a nabídl některé reformy, podle očekávání technicistní a těžko pochopitelné. Tomu odpovídají i titulky v novinách: některé ohlašují osekání programů a jiné, že americký prezident nezměnil prakticky vůbec nic.

Celá aféra až dosud spočívá především na zděšení, že se zpravodajské služby pokoušejí v podstatě plošně shromáždit a skladovat záznamy o elektronické komunikaci na celém světě. To je novinka; do nedávné doby špionáž nasazovala zpravodajskou techniku na konkrétní podezřelé nebo důležité lidi. Představuje to zásadní změnu práce, kterou umožnil rozvoj počítačových technologií. Velmi zhruba to funguje tak, že zpravodajci „vyluxují“ sítě a uloží někde co největší kupu záznamů. Teprve zpětně, když mají důvod, se k ní vracejí a hledají v ní podezřelou jehlu. Čím je ona kupa větší, tím větší je naděje, že se v ní něco najde - odtud snaha nabourat se, kam to jen jde.

Edward Snowden Autor: Globe Media / Reuters

Slabé místo celého procesu je uložení dat a jejich dostupnost. Data se sice shromažďují plošně, avšak přístup k nim by měl podléhat stejným restrikcím jako dříve nasazení techniky na konkrétní předměty zájmu špiónů. Právě o této části programů je potřeba vést debatu. Jak je upraveno vydávání povolení, aby nešlo o rutinní záležitost, a jak velké je riziko, že se ke shromážděným datům dostane někdo nekompetentní?

Kde leží data 

Zděšení, které pravidelně vane ze stránek deníku Guardian a dalších médií, jež na pokračování zveřejňují úniky ze Snowdenových materiálů, míří nicméně jiným směrem: předvádí další a další rafinované techniky, jak se k elektronickým datům dostat a nakupit je. Jenže to není podstata problému, data shromažďují i soukromé firmy jako Google nebo Facebook a také s nimi pracují. Obchod a manipulace s údaji o zákaznících jsou podstatou internetového byznysu, bez něhož by zmíněné a mnohé další firmy neměly žádný zdroj příjmů.

Podstatou je, kde data leží a kdo k nim má přístup. To jen na vysvětlenou, o jakou reformu se Američané vlastně pokouší. Plošný sběr dat Obama nezrušil, mírně omezil shromažďování záznamů o telefonátech Američanů. Většina ostatních opatření míří naznačeným směrem - jak se změní nebo nezmění fungování tajného soudu, který povoluje vytěžování dat, a kdo bude mít informace pod kontrolou.

Rozhodnutí se v mnoha věcech odložilo na později (třeba právě otázka, zda mají data zůstat trvale pod vládní kontrolou, nebo je bude spravovat někdo třetí). Férové je říct, že tak, jako je veřejnost zděšená z nové podoby špionáže, jsou sami agenti nejistí, co vlastně přesně dělají a všechno se učí za pochodu. To, co se dnes děje, bylo před deseti lety nepředstavitelné.

Vyhrál tedy Edward Snowden? Pokud chtěl návrat zpět do „nevinných“ dob (jestli něco takového někdy existovalo), pak jistě ne. Internet, zvlášťˇ když se k němu připojujeme z přítmí vlastního pokoje, nabízí iluzi soukromí, která neodpovídá realitě. Pokud chtěl ale aktivista rozproudit debatu a donutit vládu, aby začala vykládat karty na stůl, pak může být spokojený. Nebýt Snowdena, páteční Obamův projev by se určitě nekonal.

Text o tom, jaké metody používají americké a britské výzvědné služby v kybernetickém světě, najdete v Respektu 4/2014 pod titulkem Hackeři ve službách vlády. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].