Jak zvýšit prestiž učitelů

Učitelům základních a středních škol je dnes v průměru pětačtyřicet let. Mladí lidé se do škol nehrnou. Není divu, učitel s patnácti lety praxe si v průměru vydělává jen polovinu toho, co jeho vysokoškolsky vzdělaní vrstevníci (podle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu).

„Malá finanční atraktivnost učitelské profese se promítá i do velmi nízkého zájmu o ni mezi mladými lidmi, zejména mezi těmi talentovanějšími,“ shrnuli výzkumníci. To je nepříjemné, chceme přece, aby naše děti naopak učili lidé, kteří jsou sebevědomí a práce je baví, ne ti, na které se jiné místo nedostalo."

Ministerstvo školství vyhlásilo, že to chce změnit. Ministr Petr Fiala zveřejnil 2 x 5 kroků k nápravě českého školství a „učitel jako respektované a ceněné povolání“ je jedním z nich.

To je hezká vize, jenže jak jí dosáhnout? Ministerstvo plánuje, že na školách zavede atestace. Učitel před komisí prokáže, že obstojně učí, umí vyjít s dětmi a rodiči, chodí na kurzy a školení. Atestace mu dá možnost vést ostatní učitele, dělat třeba zástupce řediteli, měla by znamenat také nějaké peníze navíc.

Může tohle zvýšit respekt a cenu učitele před veřejností? Náměstek ministra Jindřich Fryč se domnívá, že ano: „Veřejnost bude vnímat, že má atestaci, že je ceněn.“ Nejspíš to ale dopadne tak, že rodič si nějakých atestací uvnitř školy ani nevšimne. Řídí se spíš podle toho, jaký pocit má z učitele při osobním kontaktu, co mu o jeho hodinách říká dítě, jak v daném předmětu prosperuje a jak ho baví.

A ať chceme nebo ne, bez toho, že do škol přitáhneme mladé nadšence, se nic moc nezmění. Znovu jsme na začátku, to se bez razantního zvýšení platů povede těžko. V tomto směru ministerstvo příliš ambicí nemá. Pro letošek vyjednalo růst učitelských platů o jedno procento, příští rok to nebude jiné. „Žijeme v realitě,“ říká náměstek Fryč. „Musíme se řídit tím, co si může státní rozpočet dovolit.“

S jistou dávkou zjednodušení se dá říci, že na každé škole vedle sebe fungují skvělí učitelé, průměr i učitelé, jejichž hodiny jsou naprostou ztrátou času. Skupina rodičů na Berounsku na to zareagovala tím, že své děti učí doma. Nejde přitom o klasickou domácí školu s vyučující matkou, společně si najali učitelku podle svého gusta. Některé z dětí brzy budou ve věku druhého stupně a rodiče plánují, že jim na matematiku, chemii či fyziku najmou vysokoškoláky, kteří ten či onen obor studují.