Jak český prezident chápe dodržování zákonů

Prezident Miloš Zeman konečně podepsal jmenovací dekrety po necelou stovku docentů, kteří splnili všechny předepsané podmínky, ale přesto na svoji profesuru čekali – aspoň v některých případech – bezmála rok.

Spor o to, kdo by profesory měl jmenovat, je sám o sobě zajímavý. Zeman má pravdu v tom, že tato prezidentská tradice patří mezi pozůstatky – Masaryk ji skutečně po vzniku republiky převzal od rakousko-uherských panovníků. A je také fakt, že tato tradice vznikla v době, kdy měli profesoři zcela jiné postavení a funkci.

Rovněž platí, že této pravomoci se zbavují i jiné hlavy státu v Evropě, před časem třeba norský král. A díl viny na zablokované situaci minulých měsíců měl i ministr školství Rusnokovy (potažmo Zemanovy) vlády Dalibor Štys, který žádosti o jmenování sušil na svém úřadu a poslal je na Hrad až těsně před odchodem z funkce, v půlce ledna.

Přesto prezidentovi trvalo další měsíc, než se pak uvolil dekrety podepsat. Profesorská kauza tak ukazuje v širší rovině ještě něco jiného - ukazuje, jak Miloš Zeman rozumí zákonným pravidlům, jimiž se má řídit jako každý občan této země. Hlava státu totiž jmenovací dekrety podepsala, až když definitivně spadla pod stůl novela zákona, jíž se měla tato pravomoc přesunout na předsedu Senátu. Jinými slovy – Zeman ignoroval platné zákony, protože čekal, jestli se nezmění tak, aby mu lépe vyhovovaly.

Asi netřeba zdůrazňovat, o jak nepřijatelný a nebezpečný postoj jde. Představme si, že bychom se prezidentovým přístupem všichni inspirovali. Co kdybychom letos nezaplatili daně s tím, že počkáme, až je vláda změní? Nebo přestali platit obchodníkům patnáctiprocentní DPH, protože přece vláda se chystá tuto daň u vybraného zboží snížit.

Politické strany včetně ČSSD během voleb avizovaly, že by rády pro prezidenta přesněji vykolíkovaly jeho prostor. Mají nejvyšší čas.