Helénské slunce básníka Machara mě ozářilo natolik, že za každým rohem hledám antickou krásku. Zatím ale žádná nesnědla dva párky s křenem, a tak hledám dál. Hledám i tady na jazykovém kurzu na Maltě, s děravým tričkem a prázdnou kapsou. Podmínkou je, že jí to vadit nebude.
Již při výstupu z letadla jsem omráčen vlnou teplého vzduchu. Asiaty jsem zatím nepotkal, jistě ale vyměnili roušky proti smogu za respirátory. Je sobota, zítra neděle a já mám dost času. Zpříjemní mi ho má ruská spolubydlící. Zve mě do srdce Malty, historického města Mdiny. Já samozřejmě nemůžu odmítnout.
Zavítáme společně do tamější vyhlášené kavárny situované na hradbách s krásným výhledem a vedeme dialog v jazyce, který je nám oběma lehce vzdálený, tedy v jazyce anglickém. „Máš přítelkyni?“ ptá se mě. „Nemám,“ odpovídám. „A jakou bys chtěl? Chytrou, nebo hloupou? „Asi radši chytrou.“ Má odpověď ji zarazila a kus věhlasného dortíku vylítl z jejích úst na cimbuří starobylého města. „Chytré ženy jsou nebezpečné,“ povídá mi, „lepší jsou hloupé.“ Nic jsem neříkal a ona koukala někam mimo mě, někam do prázdna, „do blba“, jak se říká, jako by přemýšlela. Pak pokývala hlavou, asi přesvědčila sama sebe, vyhrála vnitřní dialog se svým druhým já a povídá: „Ano, ženy by měly být hloupé. Tak je to správně.“
Z kavárny jsem ji následoval na místní nádvoří, kde mě ujišťovala, že je z něho vidět nádherný západ slunce. Nic jsem nenamítal, vzorně ji následoval, kochal se klidnými kamennými uličkami a představoval si časy, kdy se tu handrkovali obchodníci, mezi nimi se tlačili řemeslníci a rybáři, zbrojnoši dělající pořádek a vzduch byl nasycen všemožnými vůněmi jídel, zvířat, rostlin a bylinek. Všechno se přede mnou odehrávalo, byl jsem součástí toho všeho.
„Jsme tu, dívej!“ To mě vrátila Ruska zpátky do reality. Slunce zapadlo a výhled byl lehce zakryt střechou strážní věže. „Hezké,“ řekl jsem jí, ale ona se netvářila spokojeně. „Když jsem tu byla minule, vypadalo to mnohem líp. A slunce zapadalo támhle!“ Ukázala na sever. V tu chvíli jsem nevěděl co říct. Chvíli bylo ticho a pak jí konejším: „Ono se to mění, každý den je to jinak. Zkusíme přijet zítra a třeba bude západ slunce zase tam.“ Spokojeně se usmála a vykročili jsme směrem k autobusu, který nás dovezl do našeho apartmánu. Zítra nás čeká nedaleký ostrov Gozo, hezčí mladší sestra Malty, jak je výstižně psáno v brožurkách. Tak schválně, kde asi tam slunce zapadá?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
