Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Glosa

Ukrajinci už nestraší

Před čtyřmi lety se Špidlova vláda pustila do převratné věci. Tedy naoko převratné. Do světa vyslala vzkaz, že Česko nabízí zelené karty odborníkům z ciziny. Mělo to ale spoustu háčků. Podmínky byly nastavené tak, aby neprošli po práci v Česku lační Ukrajinci.

Před čtyřmi lety se Špidlova vláda pustila do převratné věci. Tedy naoko převratné. Na ministerstvu práce zřídila nový ministerský odbor, vznikly nové dotazníky, propracovaný manuál a do světa se pustil vzkaz, že Česko nabízí zelené karty odborníkům z ciziny. Mělo to ale spoustu háčků: muselo jít o Chorvaty, Bulhary nebo Kazachstánce (později také Bělorusy a Moldavany), museli mít vysokou školu, umět česky, sehnat si práci ještě z domova, a pak teprve přijet. Zkrátka podmínky nastavené tak, aby neprošli po práci v Česku lační Ukrajinci. Efekt se dostavil: do projektu se místo očekávaných tisíců přihlásilo šest set lidí.

Ta optika je ale úplně špatná. Karta se obrací. Přichází naopak doba, kde si Češi nebudou vybírat své cizí pracanty, ale naopak cizí pracanti Česko. Tedy v lepším případě. V horším nás minou a pojedou za lepším dál na západ.

Je proto dobře, že ministr průmyslu Martin Říman nyní oznámil, že chce přístup mimounijních cizinců na český pracovní trh výrazně zjednodušit. Už nemluví o omezení pro Ukrajince. Taky chce zavést možnost žádat o práci až v Česku. Rovněž chce zrušit povinnost jazykových zkoušek pro řadu profesí, třeba svářeče atd.

Je to logické: zatímco kapitál se přelévá přes hranice bez vážnějších potíží a během chvíle připraví o práci třeba stovky lidí najednou, pohyb jednotlivých pracovníků je omezený archaickými, nesmyslně byrokratickými pravidly či strachem z nezaměstnanosti.

„Připouštím, že program je z devadesáti procent zaměřen na občany bývalého Sovětského svazu,“ prohlásil Říman. Pokud tím chtěl ministr vyjádřit nějaké chmury nad někým, koho očekáváme s jistými obavami, tak na ně rozhodně není vhodná doba. Češi v tom mají naopak nepominutelnou šanci. Zatímco Německo v šedesátých letech dováželo pracovní sílu z dalekého muslimského Turecka, my stále ještě máme zmíněnou Ukrajinu. Jazykově a kulturně spřízněnou zemi, odkud k nám nepřijdou žádní islamisté, ale naopak lidé odhodlaní tvrdě pracovat, „nedělat problémy“ a svým životním stylem se co nejvíc podobat většinovému obyvatelstvu.

Přitom bychom s otevíráním hranic neměli dlouho váhat: Ukrajina je dnes vlastně jedinou zemí, odkud mají chuť pracanti na náš nedostatkový pracovní trh ve větším počtu přijít. Ostatní už pokukují jinam.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].