Symbol na prodej

Líbí se vám mosty? Dokonce tolik, že byste chtěli, aby vám nějaký patřil? Potom máte příležitost, která se naskytne jednou za století. Zrovna teď totiž město Ústí nad Labem jeden most prodává – a  ne tak ledajaký. Mariánský most spojující dvě části města přepůleného řekou se vyznačuje elegantními tvary i jedinečnou konstrukcí, za kterou dostal prestižní ocenění „Steel Design Award 1999.“

A za kolik že město most prodává? To se přesně neví, ale rozhodně se ví, že to bude výrazně menší částka, než za jakou nechali most ústečtí radní před deseti lety postavit. Tehdy stavba stála tři čtvrtě miliardy. Dnes se spekuluje o prodeji za 217 milionů. No není to výhodná koupě?

Ne, to není výmysl. Ústí nad Labem skutečně už deset let vlastní most a teď se pro něj snaží najít vhodného kupce. A my můžeme v přímém přenosu sledovat, co přinesl jeden ambiciózní plán, který měl zvýšit prestiž jednoho města.

Přesně s tímhle zadáním si totiž na začátku devadesátých let ústečtí radní lámali hlavy. Ústí jako bývalé „rudé“ město plné chemiček nemělo zrovna dobrou pověst. A bylo na místě se zamyslet nad tím, jak pošramocenou pověst v nové době vylepšit. Nakonec radnice vsadila všechno na jednu poněkud megalomanskou kartu: rozhodla se pro stavbu netradičně zkonstruovaného silničního mostu, kterou zafinancovala z vlastního městského rozpočtu. Což je, dodejme, poněkud nestandardní postup, protože stavby jako jsou mosty jinak platí stát.

Most byl za čtyři roky postaven a plán, jak vylepšit image města, zčásti vyšel. Stavba se skutečně stala novou dominantou a symbolem Ústí, zabodoval v mezinárodní architektonické soutěži a dodnes snad působí i jako lákadlo na turisty.

Má to ale jeden háček. Provoz a údržba úspěšné betonové stavby stojí město ročně deset milionů. A pochyby, jestli si takový luxus může Ústí dovolit (žádné jiné město v Česku stavbu podobného typu nevlastní), letos přerostly až v rozhodnutí se stavby zbavit. Kupcem se má stát Ředitelství silnic a dálnic. Jestli ovšem bude o most stát.

Do Ústí by teď možná mohli jezdit na exkurze radní z ostatních měst, kde se také dumá nad tím, jak posílit vlastní prestiž. V Ústí by se totiž mohli na vlastní oči přesvědčit, jaké konce bere oblíbená česká metoda takového „posilování prestiže“: vzít stovky milionů a postavit za ně něco, co spolyká tuny betonu. Všichni plánovači velkorysých městských investic do multifunkčních sportovních arén či olympijských stadionů by si potom možná poněkud vážněji položili otázku, jestli pro všechna ta plánovaná či už postavená betonová monstra nebudou také muset za pár desítek let shánět kupce. A jestli o ty stavby bude vůbec nějaký kupec stát.