O ponorkách, glasnosti a jaderných torpédech na dně moře

Vyšetřování příčin havárie ruské jaderné ponorky Něrpa není zdaleka u konce, hrubý obrys toho, co se na palubě stalo, se však již rýsuje. Základní fakta jsou známa od začátku: K neštěstí došlo v sobotu 8. listopadu, v půl deváté večer místního času, během zkušební plavby nedaleko Vladivostoku. Na palubě ponorky se spustilo požární zařízení, ačkoliv na lodi s největší pravděpodobností nehořelo. Dvě oddělení na přídi byla automaticky uzavřena a změnila se v past, do níž začal proudit plyn freon (vytěsňuje ze vzduchu kyslík, a pomáhá tak hasit požár). Dvacet lidí se udusilo a nejméně 22 dalším způsobil jedovatý plyn zranění. Celkem se na ponorce plavilo 208 lidí, z nichž 127 byli civilisté: technici, kteří zaučovali posádku a testovali systémy lodi, inspektoři, pracovníci loděnic, kde plavidlo vzniklo a podobně.

O podrobnostech vypovídají očití svědci, kteří neštěstí přežili: poplachové zařízení, jehož úkolem je včas varovat posádku, se podle některých z nich rozeznělo s určitým zpožděním, až v době, kdy freon už proudil do lodi. Lidé na palubě (z nichž někteří už spali) si proto včas nenasadili kyslíkové masky, které by měli mít stále při sobě. Někteří je možná ani od námořnictva nedostali, loď byla přeplněná. Většinu obětí tvoří právě civilisté, kteří navíc neměli dostatečný výcvik a mohli v kritické situaci zpanikařit.

Stavba na pokračování

Spousta věcí však zůstává zahalena tajemstvím. Podle ruského listu Pravda by měl freon začít do lodi proudit jen na přímý rozkaz kapitána, na ponorce Něrpa byl však uvolněn automaticky, bez zásahu člověka.

Není také jasné, nakolik se na neštěstí podepsali nedisciplinovaní civilisté. Ti, jak Pravdě prozradil nejmenovaný zdroj, během testů pijí jako duhy. „Někdo z nich si mohl v jednom z oddělení zapálit cigaretu, která aktivovala požární systém. Další lidé možná na oddělení spali a nebyli schopni pochopit, co se děje,“ řekl expert, podle něhož se nikdo z civilistů na ponorce dříve neplavil, což jim ovšem nebránilo, aby o přítomnost na palubě neusilovali, protože je taková plavba dobře placená.

Otázkou samozřejmě je, nakolik je hlas „nejmenovaného experta“ jen pokusem úřadů odvést pozornost od skutečnosti, že selhala nespolehlivá ruská technika. Stavba Něrpy začala už v roce 1991, kvůli nedostatku peněz ale byla na dlouho přerušena. Nakonec se ponorku podařilo dokončit, údajně díky penězům z Indie, která si plavidlo chce od roku 2009 pronajmout. Právě obavy z indické reakce na incident mohou vést ke snaze zakrýt skutečné příčiny havárie.

Ruský vojenský analytik Alexandr Golc v rozhovoru pro časopis Newsweek upozorňuje, že loděnice, kde podmořské plavidlo stavěli, chrlila v 80. letech ponorky jako na běžícím pásu, během posledních patnácti let však vyrobila jedinou, Něrpu. Experti odtud proto odešli či ztratili zkušenosti a nově příchozí lidé je neměli kde získat.

Požární systém využívající freon je každopádně zastaralý, moderní verze pracují s méně jedovatým plynem. Indie, která netouží po žádné publicitě kolem plánovaného pronájmu, se k neštěstí nevyjádřila, podle ruských analytiků však není pravděpodobné, že si projekt rozmyslí, protože podobnou ponorku nikdo jiný nenabízí.

Dejte jí injekci

Lidé, kteří problematiku ponorek sledují, si mohou kvůli Něrpě připomenout jiný tragický příběh, o němž možná v budoucnu ještě uslyšíme. V 80. letech uvedl Sovětský svaz do provozu unikátní jadernou ponorku K-278 Komsomolec, která měla vnitřní trup z titanu a mohla se díky tomu potopit až 1300 metrů hluboko, mnohem hlouběji než tehdy dokázala jakákoliv americká či jiná ponorka (ponorky třídy Akula II, k nimž patří i Něrpa, se potápějí maximálně do hloubky 450 m).

V roce 1989 však na palubě Komsomolce vypukl požár, když se plavil poblíž Medvědího ostrova na severu Norska. I tehdy se spustil požární systém využívající freon, oheň však uhasit nedokázal. Požár se rozšířil podél kabelů elektroinstalace po celé lodi.

Komsomolec se ještě stihl vynořit a většina posádky loď opustila, v moři o teplotě dvou stupňů Celsia však lidé neměli mnoho šancí na přežití. Na místo havárie dorazila rychle letadla a shodila záchranné čluny, po necelé hodině a půl pak připlula ruská loď; přesto 42 námořníků katastrofu nepřežilo (zachránilo se jich 25).

Ponorka zmizela i s jadernými zbraněmi v hlubinách Barentsova moře a dodnes spočívá na dně v hloubce necelých dvou kilometrů. Jaderný reaktor se při požáru automaticky vypnul, radioaktivní materiály v něm ale pochopitelně zůstaly. A nejen v něm: průzkumné expedice odhalily v 90. letech v trupu ponorky trhliny a jednou z nich unikalo plutonium z jaderného torpéda. Nejhorší otvory se podařilo ucpat a ruské úřady prohlásily, že únik radioaktivních látek bude minimální nejméně do roku 2015; to však nezní příliš slibně, zvlášť pokud si uvědomíme, že v oblasti jsou bohatá loviště ryb.

A jak může dopadnout vyšetřování tragédie Něrpy? Bylo by zbytečné nad ním lámat hůl předem, pohlédneme-li však do historie, důvod k přílišnému optimismu nenajdeme. Po dlouhém a nákladném šetření příčin havárie ruské jaderné ponorky Kursk dospěly úřady k závěru, že za katastrofu, při níž v roce 2000 zahynulo všech 118 mužů na palubě, vůbec nikdo nemohl. Torpéda, po jejichž explozi se Kursk potopil, zřejmě nikdo nenavrhl, neodzkoušel a nevyrobil; nikdo před zahájením cvičení nenařídil vyřadit z činnosti záchrannou bóji, která mohla včas prozradit polohu potopené ponorky; a konečně námořnictvo patrně postupovalo správně, když v prvních hodinách po neštěstí vůbec nic nepodnikalo, ačkoliv na palubě potopené ponorky tehdy ještě byli živí lidé.

„Asi nemáme žádnou naději, 10–20%,“ zapsal tehdy jeden z námořníků, kteří exploze torpéd a potopení ponorky přežili, a pokračoval: „… Pozdravy všem, nebuďte zoufalí.“

Zoufalství se však mnohých zmocňovalo. Například když na filmovém záznamu viděli, jak se jedna z matek, jejíž syn byl na palubě, během tiskové konference zhroutila a začala chrlit obvinění na adresu námořnictva a úřadů. Zezadu se k ní přikradla zdravotní sestra a vrazila do ní injekci, po níž žena ztratila vědomí a byla odvlečena z místnosti.

Paradoxní je, že někteří lidé v Rusku chápou závěr vyšetřování jako jakýsi podivný projev „glasnosti“. Byla totiž vyvrácena starší verze událostí, s níž přišlo ruské velení, aby zakrylo vlastní neschopnost; verze, podle níž způsobila zkázu Kursku srážka s americkou ponorkou monitorující ruské vojenské cvičení. Ruská veřejnost se směla dozvědět pravdu: Američané za to nemohli.

Poznámka

: Glosa byla psána ve středu ve večerních hodinách; ve čtvrtek ráno zveřejnila světová média zprávu, podle níž požární systém spustil jeden z námořníků „bez povolení a bezdůvodně“.

Další informace o jaderných ponorkách naleznete v pondělním Respektu 47/08.