Minařík a britští teroristé

Nejvyšší soud si nemohl zvolit vhodnější den pro zveřejnění rozhodnutí, jímž definitivně osvobodil rozvědčíka StB Pavla Minaříka z obžaloby, která ho vinila z přípravy pumových útoků na sídlo Rádia Svobodná Evropa v Mnichově v sedmdesátých letech.

Informace o Minaříkově osvobození totiž vyšla včera – v tentýž den, co britský soud poslal na doživotí pět Britů za to, že v roce 2004 připravovali pumové útoky na své spoluobčany.

Je to jako v té hře, kdy má člověk najít nějaké rozdíly na dvou obrázcích, a ne a ne je spatřit. V obou případech šlo o plánování zločinu – teroristického útoku. To, že se neuskutečnil a provedli ho nakonec jiní, je jen vedlejší souvislost.

Minařík třikrát navrhoval centrále StB, jak vyhodit do povětří části budovy rádia. Tento nápad nakonec uskutečnili až jeho rumunští kolegové v roce 1981 (čtyři lidé byli zraněni). Britové zase plánovali například otrávit pivo pro žíznivé fanoušky na fotbalovém stadionu, zaútočit na noční klub, obchodní centrum či dokonce na parlament. Jejich kolegové o rok později zabili desítky lidí v londýnském metru.

V obou případech šlo o přípravu teroristického útoku, jehož terčem byla demokracie – a je vcelku jedno, z jakých osobních důvodů. Britové, původem většinou Pákistánci, někteří narození už v Británii, propadli po pubertě militantnímu islámu a do sítě al-Káidy se zapletli spíše z frustrace. Jeden byl z rozvrácené rodiny, další se chtěl stát modelem, ale neprosadil se. Minařík měl také ambice větší než jeho schopnosti – a v síti StB našel možnost, jak je ukojit.

Nevidím rozdíl mezi osvobozeným Minaříkem a odsouzenými Brity – vidím ho jen mezi českými a britskými soudy. Jistě, dá se namítnout, že britský soud včera řešil akutní hrozbu terorismu ve jménu islámu, zatímco ten český mávl rukou nad dávno prošlou hrozbou terorismu ve jménu komunismu. Jenže to je právě ten problém. Demokracie, která nemá sílu potrestat zločiny namířené proti její podstatě, bude sama potrestána.