Lež o Evropě

Na stále hlubší propast mezi slovy a činy politiků si zvykáme asi tak jako si zvykáme na krizi a globální oteplování. Bůhví, kdy nám dojde, že lhát si do kapsy nelze donekonečna.

Kampaň do eurovoleb byla ukázkou, jak tato propast vypadá. Naprostá většina politických stran v celé Evropě se tvářila, že do Bruselu vysílá své zástupce, aby hájili zájmy svého národa a státu. ODS nabízí „řešení místo strašení“ a nechce „chaos ve zdravotnictví“, ČSSD zase „vizi pro Českou republiku“ a chce zabránit „návratu ODS“. Kampaň těchto stran neměla s Evropskou unií téměř nič společného. A to ještě nic není ve srovnání s Maďarskem a Slovenskem, kde se zvrhla v nacionalistické potyčky.

Z kampaně měl člověk dojem, že Evropský parlament – pokud byl vůbec zmíněn - je kolbištěm států, které tam delegují své bojovníky za národní zájem. Jenže Evropský parlament je toho pravým opakem. Deník Financial Times uveřejnil v pondělí zajímavou analýzu nevládní organizace VoteWatch, podle níž hlasují poslanci Evropského parlamentu stále více v souladu s velkými stranickým bloky než v souladu s „národními zájmy“. V posledním volebním období hlasovali europoslanci podle politické příslušnosti k evropským uskupením (socialisté, pravice, liberálové) v 86 procentech všech hlasování. Před dvaceti lety to bylo jen 50 až 60 procent. Evropský parlament se prostě postupně vyvíjí v evropské politické těleso, kde národní zájmy přestávají hrát roli. „Je mnohem pravděpodobnější, že britský socialista bude hlasovat společně s německým socialistou, než s britským konzervativcem,“ říká Simon Hix, jeden ze spolupracovníků VoteWatch.

Chování Evropského parlamentu je jasným popřením tvrzení prezidenta Václava Klause, že „opravdová komunita evropských národů neexistuje“. Vždyť také proto prezident odrazuje Evropany od účasti ve „zbytečných polovolbách“. Svou kampaní však od účasti ve volbách odrazují voliče i politické strany, neboť propast mezi jejich slovy a činy se prohlubuje. Bůhví, kdy a zda nám dojde, že lež Evropu ničí.