Hrad bojuje se zkrachovanci

Pozoruhodný text zveřejnil bývalý mluvčí Václava KlausePetr Hájek na stránkách www.klaus.cz. Reaguje v něm na televizní dokument, který byl natočen podle mé knihy Vládneme, nerušit. Nerad píši o tématu, které se mě týká, ale text Petra Hájka si zaslouží pozornost i v obecné rovině. Ukazuje totiž naprostou neschopnost přijímat kritiku a polemizovat.

Pan Hájek reaguje na dopis diváka, kterému se nelíbilo, že Václav Klaus odmítl v dokumentu vystoupit. Bývalý mluvčí říká, že to prezidentovi nedoporučil, protože znal knižní předlohu, která se mu nelíbila. To je evidentní, neboť pan Hájek je ve svém textu nečekaně emotivní a ztrácí nervy. Hemží se to výrazy jako „geobbelsovská lež“, „brutální mediální manipulace“, která je namířena proti divákům, kteří jsou „bezbranným předmětem této manipulace“. Slovo manipulace zřejmě dobře zní, neb ještě padá ve spojení „nevídaná manipulace“, která se opírá o „mystifikační teze manipulátorů“.

Autoři pro napsaní knihy a natočení dokumentu prý dostali zadání ukázat, že „co učinil Václav Klaus jako předseda ODS a vlády, směřovalo ke zmrzačení demokracie v naší zemi“. Toto „zadání“ pak údajně organizovali „ideoví odpůrci [Václava Klause] spolu s neúspěšnými politiky z různých stran a hnutí (mediálně se pro ně vžil původně neironicky zamýšlený eufemismus Pravda a láska). S podporou stejně zaměřených médií“. Kdyby čtenář nevěděl o kom je řeč, tak „je to provázaný kruh nevolených či zkrachovalých politiků“.

Je to stále dokola – jakmile se objeví jakákoli kritika Václava Klause, je to osobní boj, nenávist a za vším stojí tajemné centrály. Text tak nejen některými výrazy připomíná slavný článek Rudého práva o Chartě 77 nazvaný Ztroskotanci a zaprodanci. I tam se píše, že k poškození strany „má posloužit i pamflet, opentlený několika nechvalně znějícími jmény. Jako jeden z mnoha podobných výrobků, k nimž si velkododavatelé vypůjčují jména všelijakých ztroskotanců“ a za vším pak stojí „skupinka lidí z řad zkrachovalé československé reakční buržoazie a také z řad zkrachovalých organizátorů kontrarevoluce 1968“.

Komunisté nikdy nechtěli vést debatu, chtěli prostě určovat pravdu. A kdo se jí vzepře, je zkrachovanec. Zřejmě je i pro Václava Klause a jeho tým těžké si představit, že si někdo o něm myslí, že je to zkrátka jen politik, který udělal spoustu chyb. Nic víc, nic míň.

Petr Hájek také na závěr svého textu televiznímu divákovi píše, že pokud i přes jeho obsáhlý dopis stejně neprokoukl podvod autorů, „pokud stále ještě nechápete, nijak se na Vás nezlobím“. Protože je pod vlivem mohutné kampaně proti opoziční smlouvě a tu jeden dopis neporazí. Rudé právo rovněž psalo, že Charta 77 míří na „kolísající a dezorientované jednotlivce či skupiny“.

Tento styl „debaty“ tedy není nic nového. Jedna část mě ale přeci jen zaujala. Petr Hájek píše, že film byl „natočený podle předlohy naturalizovaného Američana, kmenového autora časopisu Respekt a přítele Václava Havla Erika Taberyho“. Tady si může člověk na vlastní kůži vyzkoušet, jak se na Hradě pracuje s informacemi. Pokud Šumava není utajeným státem USA, tak jsem se asi narodil v Česku. Doufám, že se nevracíme do doby, kdy se budou muset lidé prokazovat do pátého kolene, jakou mají krev. Je to tradiční snaha lidí kolem Václava Klause hrát na nacionální strunu. Co nám tu má co nějaký Američan psát? Čemu asi tak rozumí?

Dále: Ano, jsem autor Respektu, ale přítel Václava Havla nejsem. Myslím, že by si maximálně vybavil mé jméno z Respektu, který čte, ale viděli jsme se všehovšudy asi třikrát. Zřejmě jsou složky na Hradě nějak pomíchané. Ještě jsem ale dopadl celkem dobře. Kdybych byl „naturalizovaným Američanem“ tak bych nesmutnil a být „přítelem Václava Havla“ bych si i považoval. Mimo jiné proto, že nikdy na mou kritiku v Respektu nereagoval pamfletem. Takže příště méně emocí a více faktů.

Jinak článek Petra Hájka vřele doporučuji, protože přesvědčivě ukazuje, proč byla opoziční smlouva špatná.