0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Agenda11. 8. 20143 minuty

Zeleň na sídlištích není mantra

Architekti navrhují Prahu hustější nejen v centru města

Průhled do dvorku v ulici Nádražní na Smíchově • Autor: Milan Jaroš

V aktuálním Respektu píšeme o vizi architektů, jakým směrem se v blízké budoucnosti bude rozvíjet hlavní město. Ve zkratce říkají: dost už bylo šíření městské zástavby do okolní krajiny a vaření stále řidší sídelní kaše. Je to neekologické a neekonomické. Uprostřed metropole je dost místa, kde by se stavět dalo. A dokonce i mělo; tak zoufale plonkové prostory Praha nabízí.

Obyvatelé Holešovic, Vysočan, Libně nebo Smíchova, těchto rájů tzv. brownfields, vědí, o čem architekti mluví. Jejich plány jsou ovšem ještě smělejší. Podle propočtů městského Institutu pro plánování a rozvoj - který vizi „zahušťování centra“ a nový územní plán připravuje - by střed města pojal na čtyři sta tisíc nových obyvatel. Tedy Praha by dokázala pojmout ještě jedno Brno.

Reklama

Přehled, kterých oblastí se plán týká, najdete zde. Z pohledu na mapu je zřejmé, že kýžené „zahušťování“ se nebude týkat jen opuštěných továrních hal a prázdných dvorů, ale i sídlišť při okrajích města. To je také nejspornější bod celého plánu a proti tamnímu stavění brojí především Zelení a jejich kandidát na primátora Petr Štěpánek.

Jakékoliv projekty by podle něj šly na úkor zeleně – a byl by to především úkrok developerům, kteří se třesou nejen na lukrativní brownfieldové parcely kousek od centra, ale i na další bytové komplexy při okrajích města. „Zeleň je kvalita sama o sobě a dělá z pražských sídlišť atraktivní místo pro život. Proto na nich také žije střední třída,“ říká Štěpánek.

Pravda, pražská sídliště se například těm pařížským ani zdaleka neblíží; zda v nich tak nadšeně bydlí střední třída, je už hůře prokazatelné. Naopak téměř všichni tamní obyvatelé mohou z vlastní zkušenosti potvrdit, že to sice není špatné místo k žití, ale životem to zde zrovna nekypí. Jsou to zkrátka místa k přespání.

Jistě, do přírody to z většiny z nich není daleko. Ale kromě toho, že kvalitu této „příměstské přírody“ můžeme zpochybňovat, tu máme podstatnější otázku: opravdu je největší hodnotou místa, kde žijeme, skutečnost, že se z něj dá rychle zmizet? 

"Zahušťování není mantra,“ říká Petr Štěpánek. To je bezpochyby pravda. Stejně tak ale není mantra zeleň sama o sobě. Pražská sídliště nejsou ghetta, což je bezpochyby štěstí hlavního města.

Pokud se jimi však nemají stát, musí se cíleně rozvíjet. Zůstanou-li nadále především místy, odkud se dobře uniká do příměstských smíšených lesů, ale kde je barvitost života neporovnatelně nižší ve srovnání s širším centrem, mohou se jimi stát.

O urbanistických plánech na proměnu Prahu si přečtěte v novém Respektu 33/2014 v textech Za Prahu hustějšíPředpis plný života


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].