0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Agenda23. 8. 20084 minuty

Soumrak opravdového farmáře

Vládní sliby o podpoře rodinných farem zůstávají i po dvou letech stále jen na papíře. U ministrů jsou teď v kurzu mamutí zemědělské podniky řízené z kanceláří velkoměst.

Astronaut
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

Do českého zemědělství vtrhla nová vlna. Vedle zkušených družstevníků, zběhlých ve složitém systému dotací, se začínají prosazovat konkurenti, kteří kromě kontaktů na ministerstvo skvěle ovládají i čím dál lukrativnější byznys s potravinami. A teď získali mocného spojence: ministra zemědělství, který se za jejich zájmy bije v Bruselu.

↓ INZERCE

Ministerská rebelie

Pro evropské velkostatkáře to byl velký den. K výhře přitom stačilo jen několik vteřin. Tak dlouho trvalo na zatím poslední bruselské poradě sedmadvaceti zemědělských ministrů ticho, následující po proslovu „venkovské“ komisařky Mariann Fischer Boelové. Její řeč tlačila na to, že Unie musí plnit své staré sliby a podporovat hlavně malé zemědělce, kteří drží venkovskou krajinu nad vodou. Pak ale zvedl ruku český zástupce Petr Gandalovič a označil plánované citelné seškrtání dotací evropským velkostatkářům jako nepřijatelný zásah do svobody podnikání. Vzápětí se přidali jeho kolegové z Británie, Irska, Německa, Slovenska a Polska a bylo jasné, že vize větší podpory drobných zemědělců půjde zase na čas k ledu. Nechme teď Gandalovičovy spojence stranou (třeba Brity tlačí fakt, že zemědělská reforma škrtá tučné příspěvky pro královskou rodinu, která je největším vlastníkem půdy na ostrovech, Holanďané se zase odvolávají na svůj tradiční liberalismus). Gandalovičova rebelie totiž znamená na rozdíl od výše jmenovaných neočekávaný kotrmelec. Jeho mateřská ODS před volbami slibovala pomoc zdejším drobným farmářům, kteří už léta živoří ve stínu mamutích zemědělských podniků. Teď se ale v Bruselu postavila do čela bojovníků za velká družstva a akciovky, kterým jdou v Česku naopak už léta všichni na ruku. Co může tohle salto znamenat pro zdejší krajinu a její obyvatele, kteří zemědělcům ročně přihazují na jejich byznys slušné peníze?

Kdo je tady zemědělec

„Jsou to takoví poctiví lidé, tahle rodina Krátkých,“ pokyvuje hlavou jeden ze starousedlíků severočeské obce Lindava Petr Šinka.„Sekají louky, když je v zimě potřeba, tak rozhrnují sníh. Jak někdo s autem zapadne, jde se za Krátkými, aby je s traktorem vytáhli,“ přidává se energická prošedivělá paní sedící před roubenkou. „Jsou tu jediní zemědělci ve vsi, zaplaťpámbu, že je tu máme.“Ivan Krátký (63) je vrostlý do života Lindavy jako staré buky u cesty vedoucí okolo jeho pozemků. Tady v podhůří Lužických hor hospodaří se syny asi na 350 hektarech, 130 z toho mu patří. Stráně v okolí zatravnil, pase na nich dobytek, na nejlepších pozemcích nad vsí pěstuje obilí. Na pana Krátkého přesně sedí definice Evropské unie „genuine farmers“, skuteční farmáři. Podle Bruselu jsou to právě tyhle typy lidí, kdo pomáhají na vsi udržet život. Starají se o vzhled vesnice, poskytují zázemí a na jejich činnost se mohou vázat další firmy či jednotlivci (třeba opraváři nebo veterináři). Tím, že svá pole od sebe oddělují tradičními mezemi a remízky, prospívají krajině: každá taková bariéra zadržuje vodu, brání splachování půdy a skýtá úkryt pro zvířata. Evropa si už pár let takhle představuje novou roli zemědělců. Už nemusejí krmit národ, ale starat se o krajinu a zabraňovat vylidňování venkova. „Veřejnou službu nemůže plnit podnik, co má deset tisíc hektarů v deseti katastrech. Jeho majitelé tam nebydlí, nevědí, co se ve vesnici děje, najímají lidi jinde. Pochopitelně používají velké stroje a stačí jim méně zaměstnanců,“ opakuje evropský pohled na věc tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Všude to nefunguje stejně, ale pro Evropskou unii je zkrátka velikost farmy hlavní a měřitelné kritérium pro to, aby odlišila „pravé“ farmáře od „nepravých“.

A není žádné tajemství, že těch „nepravých“ je v Česku na rozdíl od mnoha evropských zemí většina, asi sedmdesát procent. Daří se jim hlavně proto, že porevoluční vlády a parlamenty jim podmínky pro podnikání ušily na míru. Bývalá družstva dostala do vínku z předchozího režimu cizí majetek a parlament jim v transformačním zákoně dal odklad sedm let k vypořádání podílů. Dotační podmínky také zvýhodňovaly družstva na úkor začínajících zemědělců.

(Celý článek najdete v Respektu 35/08.)


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].