Slovenské eurosny

Sny našeho nejbližšího východního souseda o přijetí eura v lednu příštího roku by se mohly rozplynout. Evropská centrální banka (ECB) na konci března podle agentury Thomson Financial zvedla směrem ke Slovensku výhrůžně prst. Obává se totiž, že by se mohl růst tamějších cen utrhnout ze řetězu.

Samotná ECB o přijetí nebo nepřijetí země nerozhoduje, ale její doporučení by mohlo být určující pro Evropskou komisi a členské státy, které budou euro na Slovensku schvalovat.

Analytici nicméně pokládají nepřijetí Slovenska za nepravděpodobné. „Nedokážu si představit, že by Slovensko i přes splnění maastrichtských kritérii nepřijali. Slovensko do toho investovalo ze všech nejvíc,“ uvedl pro Respekt.cz analytik Atlantik FT Petr Sklenář.

Udržitelnost cen

Slovensku paradoxně uškodilo přijetí Slovinska do eurozóny (EMU). „Vláda se tam dohodla s odbory na nižších požadavcích růstu mezd a řetězce se zavázaly, že nebudou před vstupem do eurozóny zvedat ceny. Po vstupu do eurozóny se pak inflace zrychlila,“ tvrdí Sklenář. ECB se tedy obává podobného scénáře na Slovensku.

Slovenská koruna navíc posílila k euru za poslední rok o šest procent. Kdyby se toto posilování přelilo do inflace a stalo se zde to, co ve Slovinsku, mohl by růst cen dosáhnout dvouciferných hodnot. „Nemůžu to vyloučit,“ souhlasí Sklenář.

Aktuálně Slovensko inflační kritérium plní. Podle něj nesmí mít za posledních dvanáct měsíců inflaci vyšší než průměr tří členských států s nejnižším růstem cen zvýšený o 1,5 procenta. V únoru podle údajů Eurostatu činilo kritérium 2,8 procenta, zatímco slovenské ceny rostly 2,1procentním tempem.

Rozdílný přístup

Pro rozhodování o přijetí Slovenska do klubu států platících eurem se bude rozhodovat pravděpodobně na základě březnových dat. „Oproti únoru to bude rozdíl maximálně jedna desetina procenta,“ předpokládá Sklenář. I kdyby se ale revidovala časová řada, a Slovensko nakonec kritérium nesplnilo, může se eura dočkat. „Je to hlavně politické rozhodnutí,“ upozorňuje Sklenář.

Pokud se na tom totiž státy shodnou, může být země přijata do eurozóny, i když porušuje maastrichtská kritéria. Takový rozdíl v politickém vnímání byl jasně vidět v případu Litvy, která do eurozóny nebyla vpuštěna kvůli překročení limitu inflace o jednu desetinu procenta. Naopak Kypr a Malta začaly používat euro, i když byl jejich veřejný dluh nad limitem maastrichtských kritérií.

Benevolentní byly státy také při samotném vzniku EMU. Ze všech zemí totiž všechna maastrichtská kritéria tehdy splňovalo pouze Lucembursko. Řecko naopak nesplňovalo všech pět kritérií nikdy.

Špatná kritéria

Podle Sklenáře jsou ale samotná kritéria zastaralá. „V polovině devadesátých let udělaly startovací čáru pro zakládající země. V poslední době se ale začíná rozhodovat o ekonomikách, které jsou na rozdílných úrovních vůči eurozóně,“ upozorňuje Sklenář.

Neaktuálnost kritérii dokládá například zmíněná maximální úroveň inflace. Poměřuje se totiž ke třem členským státům EU, nikoliv EMU. Navíc se nedělají rozdíly mezi malými a velkými státy. V extrémním případě tak Malta, Kypr a Lucembursko mohou díky nízkému růstu cen zablokovat přijetí například Polska.

Případ Slovenska nám nicméně může ukázat, jak moc důležité budou pro staré členské země při posuzování států postkomunistického bloku právě maastrichtská kritéria. Pokud se Slovensko do eurozóny dostane, ukáže nám také, co euro s tak rychle rostoucí ekonomikou udělá.

Maastrichtská kritéria stanovují podmínky pro přijetí země do eurozóny. Je jich celkem pět:

1. Deficit veřejných rozpočtů nesmí překročit 3 % HDP.

2. Veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP.

3. Inflace nesmí překročit průměr 3 členských zemí EU s nejnižším růstem cen + 1,5 %.

4. Úroková sazba nesmí překročit o více než 2 % sazbu 3 zemí s nejnižší mírou inflace.

5. Dva roky před vstupem do EMU musí udržovat kurz měny k euru v pásmu +/- 15 %.