„Organizace Člověk v tísni nás ocenila jako nejetičtějšího poskytovatele nebankovních půjček. Také proto téměř jeden milion zákazníků v České republice věří Providentu. I vy nám můžete věřit.“ - Tak láká zákazníky příjemný ženský hlas na pozadí obrázků šťastných lidí v reklamním spotu úvěrové společnosti Provident.
Na sociálních sítích a internetu ovšem obrázky šťastných dlužníků rozjely sérii kritických statusů i komentářů, jejichž autoři se podivují nad propojením jména neziskové organizace, která byznys s nevýhodnými půjčkami a exekucemi dlouhodobě kritizuje, s jednou z firem, které tento kolotoč symbolizují. Člověk v tísni sestavuje žebříček úvěrových společností od roku 2009. Okolnosti vzniku reklamy i indexu, jímž se Provident zašťiťuje, vysvětluje autor tohoto žebříčku Daniel Hůle.
Proč žebříček vzniká?
Hodnocení vzniklo, kdy začala finanční krize a stále více lidí mělo problémy úvěry splácet. Primárně jsme se zaměřili na bezpečnost úvěrů, podle našeho průzkumu valná většina Čechů volí spíše levnější, ale rizikovější úvěry.
Podle jakých kritérií bezpečnost firem hodnotíte?
Hlavní je srozumitelnost úvěru vyjádřená délkou smluvních podmínek, výše úroku z prodlení, výše sankcí, výše ceny (kolik člověk přeplatí) a také to, jaká je šance na urovnání případného sporu u obecného soudu. Řada firem dává do smlouvy klauzuli o rozhodčí položce, kdy nejde spor k obecnému soudu, ale k rozhodci, kterého si v rozhodčím řízení určí sama ta firma. Tam je velmi malá šance, že klient vyhraje, naopak roste riziko kolotoče exekucí.
https://www.youtube.com/watch?v=JZyOmFZ6QMw&list=UU8NGH31MFzAfpMk2_8SvqGQ
V Česku existuje 34 tisíc úvěrových společností. Proč v Indexu hodnotíte jen šest z nich?
Mezi úvěrovými společnostmi tu funguje jednak podmnožina bank a potom nebankovních společností. Od začátku jsme se odmítli zabývat společnostmi, které jsou z naší zkušenosti primárně lichvářské. Půjčují proto, aby se člověk dostal do prodlení – potom pohledávku navýší a poženou vás velmi rychle do exekuce. U podobných společností se člověk upíše, že nemovitost, kterou ručí, propadne do exekuce hned po prvním prodlení splátky. Avšak příliš se liší a je příliš složité vysvětlovat lidem, proč si na ně dát pozor. Šest z těch 34 tisíc firem je ale sdruženo v České leasingové a finanční asociaci, což je už určitá záruka, aby se nepohybovaly na hraně zákona. Ty jsme se rozhodli hodnotit.
Roční procentuální sazba nákladů na krátkodobé půjčky je u Providentu podle jejich on-line kalkulačky až 71 procent. U bank jde u podobných půjček jen o dvacet procent. Jak je tedy možné, že Provident označujete za nejetičtějšího poskytovatele úvěru?
Banky půjčují z velkého objemu peněz, které samy vlastní, a vybírají si, komu půjčí, tedy lidem se vzděláním a stabilním příjmem. Někomu, kdo je rizikový, prostě nepůjčí. I tito lidé se ale občas dostanou do situace, kdy se půjčce mohou obtížně vyhnout. Z hlediska bank nejsou tak stabilní, ale pořád se vyplatí jim půjčit – na ně se zaměřují firmy Cetelem a Home credit. Nenabízí vlastní, ale půjčené peníze, a tak si stanoví vyšší úroky a často i vyšší sankce. Provident nemá žádné sankce, proto má vyšší úrokovou sazbu. Pořád se ale liší od těch, které žijí z předpokladu, že se klient propadne do platební neschopnosti.
Jaký má takový žebříček smysl?
Chtěli jsme hlavně kultivovat obchodní podmínky a pomoci v orientaci na trhu spotřebitelům. Snažili jsme se jednat s exekutivou, ale nebyla tu jakákoli ochota něco měnit. Proto jsme se rozhodli na firmy působit právě prostřednictvím mediálního tlaku - aby se mohly v konkrétních a snadno ověřitelných faktorech meziročně posunout a vylepšit si jméno.
Změnil už něco?
Například u Home creditu jsme dosáhli zkrácení smluvních podmínek na polovinu, jsou psány i mnohem srozumitelnějším jazykem. U většiny došlo k snížení sankcí, řádově z desetitisíců na tisíce či stokoruny. Dvě z šesti firem úplně odstranily rozhodčí doložky. I proto, že ona šestice podmínky výrazně zlepšila, jsme se před dvěma roky rozhodli přejmenovat hodnocení z Indexu predátorského úvěrování na Index etického úvěrování.
V tiskovém prohlášení píšete, že „stanovisko vedení organizace nebylo zpočátku jednoznačné a poměrně obtížně jste hledali konsenzus, jak k situaci přistoupit“. Proč jste se nakonec rozhodli povolit použití jména Člověk v tísni?
Na jaře 2012 se na nás Provident obrátil, co bychom řekli tomu, kdyby výsledek indexu používali v reklamě. My jsme jim na to řekli, že jim nemůžeme bránit v tom, aby říkali něco, co říkáme mediálně i my. Jiné stanovisko nedostali. O podobě reklamy jsme předem nevěděli. Ačkoliv se nám to takhle postavené nelíbí, neříkají nic, co by nebyla pravda.
Co tou reklamou Člověk v tísni získal?
Že naše jméno v té reklamě uvádějí, pro nás rozhodně výhodné není – denně odpovídám na dvacet rozhořčených dotazů našich příznivců i otázky z medií. Špatná reklama je reklama, ale my máme reklamy dost a špatnou nepotřebujeme. Nicméně to vnímáme jako jistou daň za změny, kterých se prostřednictvím indexu podařilo dosáhnout. Reklamu nemůžeme zakázat, nicméně se snažíme jednat, aby výsledky indexu používali citlivěji, podobně jako dřív – tedy že „jsou na prvním místě v indexu etického úvěrování“. To tu realitu vystihuje lépe. Takhle řada lidí nechápe, na základě jakých parametrů ocenění získali.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
