Donbasem se rozlévají zbraně

Ženevská dohoda uzavřená minulý čtvrtek mezi Ruskem, Ukrajinou, Unií a Spojenými státy, je bezcenná. To můžeme po pěti dnech jejího trvání říct s jistotou. Zpětně viděno není divu.

Jejím hlavním cílem bylo složení zbraní a odchod proruských ozbrojenců z obsazených budov výměnou za širokou amnestii. Ze strany Západu v tom byla zvláštní logika. Buď Rusko na ukrajinské nepokoje významný vliv nemá, a potom mezi dohodnuvšími se stranami chyběla ta podstatná, totiž sami vzbouřenci. Anebo má; a potom by zklidnění situace bylo přiznáním k něčemu, co samo vytrvale popírá. A to asi nikdo nečekal.

Přestřelka ve Slavjansku (o nedělní noci při ní zahynuli tři muži) tuhle marnost jen potvrdila. A potvrdila i jinou věc. V současném dění na Ukrajině je prakticky nemožné dopátrat se skutečného stavu věcí. Jediné, co o tragické události můžeme s jistotou říct, je to, že zahynuli tři muži. Podle proruských ozbrojenců, na něž útočilo, stál za útokem radikální ukrajinský Pravý sektor. Problém je, že podle proruských ozbrojenců stojí Pravý sektor - který má podle posledních známých údajů několik stovek členů - úplně za vším.

Jako důkaz tentokrát nabízejí, že v oblečení jednoho z mrtvých útočníků našli vizitku šéfa Pravého sektoru Dmitra Jaroše - a zjevně jen to, protože jejich totožnost není věrohodně známá. Logická námitka proti téhle verzi zní: Co by měl Pravý sektor z uspořádání jednoho marného a sebevražedného útoku?

Nadto když jeho základna, materiální i psychologická, leží zhruba 1000 kilometrů na západ? Že ovšem hloupé nesmysly nejsou vyloučeny, víme od doby, kdy se poslanci vládní strany Svoboda vydali zfackovat šéfa ukrajinské státní televize za to, že si dovolil přenášet projev Vladimíra Putina.

Kyjevská vláda nabízí slavjanskou protiveni - jde o provokaci. „Provokace“ je po téměř půlroce ukrajinského neklidu druhé nejzneužívanější slovo ve slovníku. První je „fašista“ i přesto, že ho užívá jen jedna strana. Že jde o Ruskem zosnovanou akci by sice dávalo smysl, velmi se to hodí jeho poženevské politice; ale jinak je to dokonale neprokazatelné.

Jeden nezávislý fotograf, který se na místo neštěstí se dostal hned ráno, mi sice popisoval několik nesrovnalostí, které objevil – například že dva shořelé vozy byly shořelé zcela nelogicky. Při přestřelce vůz nevzplane, a pokud prostřelíte nádrž, ta exploduje, ale tahle auta byla celá. Navíc bylo na místě až na ona auta „čisto“ - čili je tam možná někdo dostal až později. Ale to jsou všechno pořád jen polodůkazy a spekulace.

A pak je tu třetí verze, od ukrajinské policie. Bylo to zločinecké vyřizování účtů, o boj za budoucnost země tu ani trochu nešlo. Trochu s ním přesto může souviset. Podle policie za poslední dva týdny výrazně vzrostla kriminalita. A podle novinových zpráv v Doněcku, centru regionu, policie minulý týden zatkla dva ozbrojené muže - nelegálně a lépe, než je obvyklé.

Nehájili ani jednotnou Ukrajinu, ani ruský Donbas, zato měli bohatý zápis v rejstříku. Věci, které při sobě měli, podle výrobních čísel pocházely ze skladů obsazené budovy slavjanské tajné služby. Ukazuje to, že Donbasem se podle všeho jako pokoutním řečištěm rozlévají zbraně. A ty už nikdy nikdo nedostane zpátky.

Rozsáhlou reportáž Tomáše Brolíka z východní Ukrajiny najdete v aktuálním Respektu 17/2014 pod titulkem Vzpoura v zemi komínů.