Co chce Rusnokova vláda

Každé programové prohlášení každé vlády je do značné míry obecné a neříká přesně, jak bude kabinet vládnout. Nekonkrétní cíle jako je nastartovat ekonomiku, podporovat vědu a výzkum a konkurenceschopnost či řešit nezaměstnanost slibují úplně všechny vlády. Čili v tomto směru se Rusnokův tým nijak neliší od politických vlád. Z ranku očekávatelných jsou rovněž plány na zlepšení čerpání z Evropských fondů či investice do infrastruktury.

Jak jsou tyto sliby běžné, tak jsou ovšem problematické, protože vyvolávají dojem jasného směru, ale nic nemůže být ve skutečnosti dál od pravdy - kupříkladu konkurenceschopnost země je vysoce komplexní téma, u něhož existuje dlouhý seznam receptů.

Několik věcí je možné pochválit – ministr životního prostředí plánuje pokračovat v prospěšném programu Zelená úsporám, Marie Benešová za resort spravedlnosti chce zajistit dotažení důležitých prováděcích k občanskému zákonu, bez nich tato klíčová norma nemůže začít platit.

U řady ministrů stojí za pozornost ústup z původních plánů, zjevně neprošly schvalovacím procesem u prezidenta. Tak třeba ministr zdravotnictví Martin Holcát těsně po nástupu do funkce ohlašoval, že by rád pokračoval v zavádění zdravotnických nadstandardů. Ústavní soud napadl způsob, jakým je předchozí ministr Leoš Heger zaváděl (formou vyhlášky), ale nikoliv nadstandardy samotné. V programovém prohlášení ovšem o tématu nenajdeme ani slovo.

A konečně v řadě bodů lze ambice Jiřího Rusnoka a jeho týmu označit za přinejlepším úsměvné. Zejména záměr „obnovit důvěru ve veřejné a státní instituce“ tu vyhlašuje vláda, jejíž skutečná hlava - prezident Zeman – právě jmenováním této vlády i dalšími kroky podkopává postavení klíčové instituce, parlamentu.