Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Filmové vývary

Festivalové vývary 2015

Až do 11. července vás v této rubrice čeká on-line reportáž Michala Zlatkovského z filmového festivalu v Karlových Varech.

50. ročník karlovarského filmového festivalu
50. ročník karlovarského filmového festivalu • Autor: Respekt

15:00Rok 50, den 1

Dobré odpoledne z Karlových Varů! Začal nám padesátý ročník filmového festivalu v Karlových Varech a Respekt je zase jednou při tom. Loni započatou milou tradici udržíme i letos: zatímco kolega Kamil Fila vás bude denně zásobovat poučenými recenzemi zde promítaných filmů, tato online reportáž se bude držet v rámci neškodných humoristických poznámek.

Reklama
Reklama

Jaká je tedy situace na místě? Hosté se pomalu sjíždějí, hotel Thermal se plní, lístky jsou dávno vyprodané, v prostoru pro novináře se míhají věhlasní kolegové například z Lidových novin i méně věhlasní například z ProŽeny.cz. Mě čeká první, pozoruhodně nealternativní film Skrytá vada a vzpomínání na heslo na redakční Instagram, abyste se dočkali i žhavě aktuálních fotek z místa. Jsme s vámi, buďte s námi!

17:30Festival zahajují světové celebrity a Miroslav Donutil

Zahajovací ceremoniál se blíží a zatímco běžní návštěvníci zoufale shánějí lístky na jakýkoliv film - a nebrání se ani nezávislým íránským sociálním dramatům - fanoušci celebrit a bulvární novináři sledují příjezd hvězd před hotel Thermal. Procházku hostů po červeném koberci zatím absolvovaly takové hvězdy jako Richard Gere a Miroslav Donutil. Respekt pro vás samozřejmě vše sleduje živě z presscentra v prvním patře Thermalu.

Příjezdy hostů živě z Thermalu!!! #kviff

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

18:45TV Barrandov, Lucie z devadesátek a první dva filmy

 

Obvyklý den festivalového novináře sestává z běhání po filmech a tiskovkách a v mezičase ve tvorbě výstupů v místním presscentru. Zatímco kolegové z TV Barrandov přímo přede mnou produkují reportáž pro náročného diváka, já se můžu podělit o první dva filmové zážitky aspoň textově.

Skrytá vada je noirovka Paula Thomase Andersona (Boogie Nights, Magnolia) ze zdrogovaného LA sedmdesátých let. Hipísácká verze Philipa Marlowa hraná Joaquinem Phoenixem se proplétá komplikovanou zápletkou, v níž nechybí krev, prsa ani neonacisté. Je to skvělá zábava, takže není divu, že u nás to do kin nepůjde.

VHledisku interpretace se střídají scény Korejců, kteří si povídají o tom, co se jim zdá, a jiné scény Korejců, jak se jim zdají sny, o kterých si pak povídají. Dosáhne mladá dívka uměleckého a partnerského štěstí? ptá se sugestivně festivalová příručka. To jsem se z filmu nedozvěděl, jdu na bagetu, odpovídám.

A v neposlední řadě: Ke svátku filmu patří i takzvané doprovodné akce. Pro všechny, kteří se pořád ještě nepřenesli přes devadesátá léta, zahraje dnes večer před Thermalem skupina Lucie. Pro ty, kteří se přes ně přenesli, to znamená hlavně hlasitý zvuk kopáku a baskytary příjemně přehlušující zvukovou stopu aktuálně promítaného filmu. Radost mají všichni.

 

23:30První festivalová noc

 

Zahájení končí, před Thermalem má tzv. megakoncert skupina Lucie, celebrity se odebírají k limuzínám a Kamil Fila napsal svůj první festivalový článek. Do místího žurnalistického centra Respektu se dostává informace, že počet instagramových fotek s hashtagem #kviff za jediný den je skoro tak vysoký jako loni za celý festival. Škoda, že většina z nich jsou fotky Thermalu, variace na téma „sedíme s přáteli v parku“ a selfie s Markem Ebenem.

Přihlásíme se zase zítra.

 

09:08Druhý den z devíti

 

Pěkný druhý festivalový den! Vedra přes třicítku Karlovy Vary neopouští, stejně jako vlna návštěvníků, kteří do lázeňského města přijeli hlavně pít drahý alkohol, i dnes tedy bude proplétání se mezi kiny zábavný překážkový běh. Dlužím ještě shrnutí dalších dvou projekcí, které jsem měl včera tu čest vidět:

Realita je film, který vůbec reálný není, což ale protřelého festivalového diváka nemůže překvapit. Obtížně se vysvětluje, o čem vlastně byl, ale nejzapamatovatelnější byl jeho soundtrack - tří- až čtyřnotová opakující se sekvence Philipa Glasse, kterou nejspíš už nikdo nikdy nedostane z hlavy.

Lidová komedie Zbrusu Nový zákon - Bůh je alkoholik, který napřed stvořil Brusel, a jeho dcera sestoupí mezi lid, aby našla nové apoštoly - byla plná dobrých nápadů, ale provedení skončilo na půl cesty mezi Amelií z Montmartru a Zdeňkem Troškou; což je vlastně možná dobře, Amélka i Zdeněk jsou snesitelní podstatně hůř.

V dalších zprávách pokryjeme i něco festivalového dění.

 

10:34Marek Prchal a Ondřej Aust jsou tady taky

 

Pokud máte rádi mluvené slovo, tady je podcast „chlapců z Médiáře“ Ondřeje Austa a Marka Prchala, kteří ve Varech stejně jako polovina Prahy nemůžou chybět.

 

12:46Fronty, fronty

 

Dnes zažívá festival svůj největší nápor a fronty lidí, kteří nesehnali lístky a kterým nezbývá než doufat ve vpuštění na neobsazená místa, nabírají absurdních rozměrů. Takhel to vypadá v prvním patře hotelu Thermal, kde se čeká na projekci v Kongresovém sále.

 

Fronty! #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

16:40Kašny v obležení

Vlny veder neustávají a tak se místní i návštěvníci uchylují k tzv. brněnskému řešení: ochlazení se v místních kašnách. Fakt, že se v jedné z nich objevil pravděpodobně saponát, nemůže v tomhle počasí nikoho odradit. V kinech je naštěstí příjemně chladno.

Tohle by se v Brně nestalo #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

19:23Dnešní filmotéka

 

Přes zábavné fotky festivalového dění nesmíme zapomínat na filmy. Kolega Kamil Fila se v textu Limonádový Joe na špatném tripu přináší přízraky smrti rozepsal o guatemalském snímu Ixcanul, já krátce a s absencí odborného vzhledu o české FAMUistické produkci Cesta do Říma:

 

Ze všech českých filmů, co jsem tu zatím viděl (jeden) je nejlepší Cesta do Říma. Je trochu podobnej Nic proti ničemu -…

Posted by Michal Zlatkovský on Saturday, July 4, 2015

21:37Adolf Hitler v srdcích diváků stále žije

Málo se to ví, ale na karlovarském festivalu existuje kromě barů, Jiřího Bartošky a Mirky Spáčilové takzvaná hlavní soutěž, do které je každoročně nominováno několik mimořádně uměleckých filmů, načež mají šanci získat Křišťálový glóbus útěchy (nebo jak se ta cena jmenuje). První projekcí hlavní soutěže byl dnes Heil, německá - jakkoliv to zní paradoxně - komedie režiséra Dietricha Brüggermana (jeho Křížová cesta, podle ČSFD „Drama / Podobenství“, tu slavila úspěch loni. Jejím tématem je pravicový extrémismus, který v Německu překvapivě bují podobně jako u nás, a obraz společnosti, který podává, je spíš depresivní než vtipný. Bez toho by se ale hlavní soutěž neobešla. Na ČSFD Heil nasbíral 61 procent, co na něj řeknou kritici v zítřejším vydání místního Festivalového deníku, teprve uvidíme.

09:30Třetí den s klubíčkovým kontejnerem

Dobré ráno z Karlových Varů! I dnes nás čekají pekelná vedra a lahůdková kinematografie z celého světa. Začneme ale netradičně: kontejnerem na klubíčka, který se vyskytl v jedné z místních ubytovacích kapacit. Google s vysvětlením tohoto fenoménu nepomohl; pokud máte tušení, k čemu klubíčka potřebují kontejner, neváhejte se nám ozvat.

normálka #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

11:43Karel Zeman ožil, poznejte pět rozdílů

 

Nejen filmy (a novinářskými floskulemi) živ je člověk, a tak jsme se vydali na výstavu, která souběžně s festivalem probíhá v nedaleké Becherově vile. Kouzelné světy Karla Zemana (s festivalovou akreditací za dvacet korun) obsahují dobové kostýmy z filmů jako Baron Prášil a Vynález zkázy, mnoho tabulí s vyčerpávajícími informacemi i trikové focení s rybou (bohužel neabsolvováno). Nejzábavnější částí výstavy se ovšem ukázalo být několik listů „poznej pět rozdílů“, nad kterými jsme strávili dobrých dvacet minut. 

Dějí se tu ovšem i takovéhle věci:

„Jsem nadšený, že jsem mohl zavítat do krásné České republiky, místa, které mělo za prezidenta Václava Havla.“ - Richard GereDnes ve čtyři před Puppem na viděnou! ;-)

Posted by Martin Uhlíř on Sunday, July 5, 2015

15:59Zombies se Karlovým Varům nevyhnuly

Ve chvílích, kdy je na artové filmy je příliš vedro, potěší doprovodný program. Na festival se dostavil i George A. Romero, průkopník žánru zombie hororu a režisér filmů jako Noc oživlých mrtvol, Úsvit mrtvých nebo Deník mrtvých. Dostalo se mu podstatně méně pozornosti než hlavním hvězdám, ale to je nakonec možná dobře: na debatu s ním přišlo pár desítek nadšenců a Romero se tak mohl rozpovídat o všem od spolupráce se Stephenem Kingem po názory na Zacka Snydera a seriál Živí mrtví. Po skončení oficiální debaty ještě zůstal, aby rozdal podpisy a povídal si s fanoušky. Podobné komorní akce jsou na tak velkém festivalu paradoxně nejlepší.

George A. Romero #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

17:18Sociální postřehy

 

Každý prožíváme festival jinak:

„Žiju tady a teď, víš jak, v přítomným momentu, nic okolo neřeším,“ oslovuje kluk před festivalovým barem pro zoufalce…

Posted by Michal Zlatkovský on Sunday, July 5, 2015

Ambulance v nemocnici v Karlových Varech se mi moc líbí. Při čekání vám na chodbě na velké obrazovce pouští videa z…

Posted by Kamil Fila on Sunday, July 5, 2015

Kamil Fila se ve svém každodenním okénku rozepsal o tureckém dramatu Sivas.

22:22Copywriter tvrdej chleba má

Karlovarský festival by nefungoval bez širokého zázemí brigádníků a zaměstnanců, kteří zajišťují vše od ladění programu po úklid záchodů. Obzvlášť těžké to ale musí mít místní copywriteři, pokud se tak tedy říká autorům popisků k filmům ve festivalovém katalogu. O belgickém filmu Za tím, v němž dva lidé putují po horách, potkají třetího a celou dobu se mezi nimi nic zajímavého nestane, stojí v katalogu toto:

„Trojúhelník postav odříznutých od světa vzbuzuje u diváků mnohá navyklá očekávání dějových zauzlení, ale režisér žádné z nich nenaplní. Prokáže, že i bez nich umí vyvolat krajní napětí, které umocňuje atmosférou všudypřítomného skrytého nebezpečí, budovaného častými zámlkami, dlouhými pohledy na tyčící se horstva a shluky mračen a také zneklidňujícími tóny elektrické kytary.“

Přeloženo z jazyka kreativity do češtiny: „Film nemá děj, přesto je napínavý.“ Jak už to tak bývá, pravdivá je v tomhle tvrzení jen první půlka. V přítomnosti horstev a shluků mračen se nicméně katalog nemýlil - a díky nim to tak špatné nebylo.

10:33Den čtvrtý, tentokrát s milostným trojúhelníkem

Druhá třetina padesátého karlovarského filmového festivalu začíná! Dnes stálo za to si přivstat na půl devátou na komedii Vše o těch třech. Kdyby v ní nebylo tolik sexu, doporučil bych ho svým rodičům - je vrcholně neexperimentální a televizní program, který kdysi chodil k nám domů, by ho ohodnotil čtyřmi hvězdičkami v kategoriích Napětí, Humor i Emoce. Stručně: dívka chodí s chlapcem, zároveň ho však podvádí s jinou dívkou; chlapec ale začne s tou samou dívkou podvádět ji. Film je francouzský, takže všichni lidé v něm jsou krásní a hrají tak, že česká herecká liga je proti nim okresní přebor. Hodnocení necháme na Slávku Bourovi:

Clipboard04
Clipboard04 • Autor: Respekt

 

 

 

 

 

 

 

13:09Tisíc a jedna noc v době postmoderny

Ještě k viděným kinematografickým dílům, přece jen jde o hlavní důvod existence tohoto festivalu: třídílný portugalský film Tisíc a jedna noc (celková stopáž: šest hodin) inspirovaný notoricky známým příběhem o Šeherezádě, ale vyprávějící převážně o Portugalsku v době ekonomické krize a takzvaných úsporných opatření kolem roku 2013, patří svým způsoběm k vrcholům letošní přehlídky. Sledovat koláž příběhů, podobenství a magicko-realistických výjevů vyžaduje plné soustředění, ale ve výsledku je fascinující, i když vlastně nevzbuzuje žádné emoce. Není to nic do hlavního vysílacího času ČT v sobotní večer, ale zážitek je to nezapomenutelný. (Opravdovou recenzi nad rámec laických dojmů najdete třeba na Hollywood Reporter).

16:28Radostné zprávy z Festivalového deníku

Místní Festivalový deník nelení a už čtvrtý den zveřejňuje průběžné hodnocení v rámci divácké ceny. Po loňsku, kdy vyhrál hřejivý dokument o Martě Kubišové Magický hlas rebelky následovaný skoro padesát let starými Ostře sledovanými vlaky, se nelze pořadí divit ani letos. První čtyři filmy v pořadí (a devátý Heil) jsou tzv. divácky vděčné komedie, přinejmenším Starý nový zákon pak vyloženě lidový; Dotek zla je zase klasika Orsona Wellese z roku 1958, kterou tu promítají v rámci jedné z retrospektivních sekcí.

11692534 1674772609401031 1871850969647164892 n
11692534 1674772609401031 1871850969647164892 n • Autor: Respekt
Uvidíme, jak se v následujících dnech pořadí bude měnit - třeba vlivem Mládí Paola Sorrentina - ale dramatický obrat nás zřejmě nečeká.

21:44Kamil Fila vs. FAMU

Filmověkritický kolega Kamil Fila se tentokrát rozepsal o retrospektivě nedávno zesnulého režiséra z FAMU známého pod přezdívkou La Aramisova:

„…není jasné, jestli to kuchařinky myslely vážně, nebo jako vtip, ale opět – nikdo nic neřeší, film žádným způsobem nic nenaznačuje, respektive není ani schopný definovat inteligenci svých postav. Jsou úplně blbé, nebo sofistikovaně naivní a hrají jakousi vysokou hru, či naopak moc citlivé a nevinné a tupý svět jim nerozumí, nebo co vlastně? S určením roviny humoru nebo bazální reality, od níž se pak odvíjí nějaká nadsázka, měl Aramisova zhruba stejný problém, jaký má pozdní Zdeněk Troška.“

12:32Poločas

Karlovarský festival je ve své polovině. Davy odjely, Jamie Dornan stále nepřijel, kinosály přestávají být vyprodané a na bagety už se nečeká čtvrt hodiny - jen novinářské středisko je nacpané k prasknutí. Včerejší odhad se vyplnil: v Divácké ceně teď vede s průměrnou známkou 1,14 Mládí Paola Sorrentina. Zatímco běháme od filmu k filmu, můžete si přečíst sloupek Šimona Holého v týdeníku Dotyk o festivalových frontách - pokud vám tedy jejich web neshodí počítač jako mně.

15:02Aktuálně o Marku Ebenovi

Ti, kteří sledují hlavně hvězdnou stránku festivalu, jistě zaznamenali, že z Karlových Varů včera prchnul Richard Gere. Předtím se ale stihl zúčastnit speciálu talk show Marka Ebena Na plovárně. Horké chvilky zmatkujícího moderátora glosuje na Aktuálně Martin Svoboda:

„Richard Gere, pro někoho možná překvapivě vzhledem k jeho vzezření korektního muže, jen stěží skrýval rozpaky a jeho tvář, v detailu promítaná na velké plátno, působila nejdřív patřičně zmateně, nakonec pak shovívavě a pobaveně. Na banální a nesmyslné otázky jako „Myslíte si, že dobrý herec mrká?“ a dvakrát opakované „Viděl jste Mrazíka?“ odpovídal s taktně humorným distancem. Samozřejmě nebyl nevlídný nebo nepřátelský, ztráta respektu ale byla patrná.“

17:12Námořní vztahy, španělský fotbal a Belfast osobně

Ze včerejšího a dnešního festivalového kolečka pár filmů, které stojí za zmínku:

Fidelio, Alicina odysea je fajn vztahovka o lásce a nevěře, jejíž originalita tkví hlavně v tom, že hrdinka je námořnice a cestuje dlouhé měsíce na lodi plné mužů; jejímu příteli na souši to přirozeně poněkud nevyhovuje. Žádný převratný vhled do podstaty lidského bytí film nepřináší, zato francouzská tradice poctivého a explicitního zpracování sexuálních scén je dodržena.

Záložník z Talleres ukazuje, že oproti očekávání řady českých diváků nelze všechny filmy a seriály z fotbalového prostředí přirovnat k Okresnímu přeboru. Příběh fotbalisty, který se rozhodne skoncovat s kariérou, odehraje pár zápasů a následně skutečně skoncuje s kariérou, je milý, zároveň však jde o typický případ festivalového filmu, který v divákovi nevzbuzuje absolutně žádné eoce.

"Já jsem Belfast," řekne stará paní ve stejnojmenném polodokumentu Marka Cousinse, který tu před pár lety představil svou patnáctihodinovou esej o historii filmu. Personifikovaný pohled na město, které si prošlo katolicko-protestantskou nevraživostí i bombovými útoky Irské republikánské armády, terminologií komentářů na ČSFD chytne za srdíčko a vzbuzuje otázky, jak by podobný útvar dopadl, kdyby ho natočili například o Brně. Snad se to nestane.

07:22Neojoblíbenější počasí je tu

K festivalové tradici patří kromě jiného i populární průtrže mračen a vůbec deštivé počasí, které se pravidelně střídá s třicetistupňovými vedry. Letos se návštěvníci pár dní báli, že o své oblíbené promoknutí a vytopení stanů přijdou, ale včera v noci, v polovině festivalu, jsme se konečně dočkali.

Bouřka. Na most spadl humr. #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

09:52Islandská dvojporce

 

Každý, kdo někdy viděl cokoliv třeba od Akiho Kaurismäkiho, musí vědět, že „skandinávská komedie“ je oxymoron, který ve skutečnosti znamená „tragické drama s několika úsměvnými situacemi“. Od včerejší dvojkombinace islandských komedií Berani a Fúsi jsme proto žádnou explozi humoru a hřejivý konec nečekali, což se později v sále plném dojatých diváků ukázalo jako výborný tah.

Berani jsou o dvou tvrdohlavých bratrach (vidíte tu souvislost s názvem?!?), kteří na odlehlém islandském venkově chovají - překvapivě - berany. Už čtyřicet let spolu nemluví, což se změní až ve chvíli, kdy jsou ovce vybity veterinární službou a oni sami umírají vysoko v horách ve sněhové vánici. Laskavé.

Fúsi zase popisuje příběh obézního zaměstnance letištní služby, který ve svých pětačtyřiceti letech stále bydlí u matky a hraje si s figurkami superhrdinů. Shodou okolností však potká ženu, do níž se zamiluje a rozhodne se, že tzv. dá životu šanci. Vyplatí se mu to? V severském filmu těžko.

Oba filmy (Fúsi zvlášť) ovšem patří k menšině festivalových filmů, které dokážou vyvolat nejen zájem o narativní strukturu a zaujetí nad pozoruhodnou délkou střihu, ale i skutečné emoce. Zhlédnout je v melancholičtějších chvilkách může stát za to; přinejmenším Berani by se měli objevit v českých kinech.

 

13:55Po festivalu chodí červený koberec

 

Chladnějšího počasí se už nejspíš do konce festivalu nezbavíme, dnes se navíc nepříjemně rozfoukalo a vzduchem létá vše od nedojedených porcí bramborových kroket (40 korun za talířek) po zábrany s reklamami sponzorů. Náladu návštěvníků zvedají místní atrakce, například tenhle pán, který se podle všeho rozhodl vyrazit do města v přestrojení za červený koberec.

 

Červený koberec osobně #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

17:29Inspektor Columbo ožívá

Konečně skutečné umění! Výtvarný umělec Roman Štětina do Varů dovezl „svůj“ „film“ Ztracený případ, za který loni získal Chalupeckého cenu. Hodinový střihový film složil Štětina z většiny z 69 dílů seriálu Columbo, čímž ze šilhavého detektiva udělal zmateného chlapíka, který v předmětech každodenní potřeby vidí stopy zločinu. Jak říká i sám autor (na fotce vpravo), žádné hluboké poselství se v tom neskrývá; jako čistě formální experiment (Ztracený případ se tu řadí do experimentální sekce Imagina) tvoří sympatickou protiváhu severským sociálním dramatům a libanonské nezávislé kinematografii. Autorská práva ke Columbovi prý autor zatím tak úplně vyřešené nemá, ale má za to, že detektiv patří svým způsobem nám všem. Autorský zákon lze holt interpretovat všelijak.

Roman Štětina uvádí svůj film Ztracený případ #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

18:45I ostatní píšou o festivalu

 

Zatímco mě dnes čeká ještě lesbická romance mezi dvěma dospívajícími dívkami, kolega Kamil Fila se pouští do drásavějších projekcí. Z jeho dnešní recenze na film Hladová srdce:

„Je zřejmé, že snímek (a nejspíš i kniha) se nestaví k Mině férově: líčí ji jako typ strhané fanatičky, která provokuje muže k tomu, aby ji uhodil, a pak to mohla nahlásit jako domácí násilí. Minina perspektiva navíc není složitěji rozváděna, její projevy jsou nezdůvodněné a plně iracionální. Nenávidět ji asi budou svorně mužští diváci i zřejmě také většina ženských divaček.“ Případným divákům přejeme hezký zážitek.

Každodenní glosy poskytuje dychtivým čtenářům i Mirka Spáčilová. Ta dnešní byla například o tom, že pršelo: „Nebe svítilo nepřetržitě, krupobití vytvořilo souvislou stěnu, vichr lomcoval výškovým hotelem Thermal, kde vzápětí vypadl internet i telefonní signál. Konec světa na konci světa, tak vypadal nejpůsobivější a chválabohu i nejkratší katastrofický film festivalu.“ My, kteří jsme v tu dobu seděli na zombie filmu Noc oživlých protinožců, jsme naštěstí vše považovali za součást projekce a žádného deště si ani nevšimli.

 

08:05Dóbrý véčér!

 

K festivalu už neodmyslitelně patří pravidelné půlnoční projekce Večerníčků, které obstarává v malém kinosálu v Thermalu Česká televize. Přijít může kdokoliv a jak poznamenala jedna přiopilá slečna, „je to hipsterštější než celej festival.“ Výběr Večerníčků je průřezem z lepších i horších období produkce ČT. Včera jsme kupříkladu viděli:

    • Černobíleho Štaflíka a Špagetku z roku 1970. Protagonisty chce lechtat sluníčko, kterému však brání kosák; následuje tréninková montáž známá jinak z akčních filmů z 80. let, kdy se naši hrdinové naučí používat luk a laso. To kosáka odradí a všechno dobře dopadne.

 

  • Kubulu a Kubu Kubikulu ze stejné doby. Nejsem si úplně jistý, o čem to bylo, celý večerníček působí, že si jeho tvůrci aplikovali dávku opiátu silně říznutého omítkou.

 

 

  • Křemílka a Vochomůrku, kterak se schovávali před drakem, který jim naprosto logicky vylétl z podlahy. V tento moment si vedle nás do sálu sedl pár pochybných existencí zřejmě na pervitinu, který začal Večerníčky hlasitě komentovat, což Křemílkovi na elánu nepřidalo.

 

 

  • Jakýsi večerníček o hroších z roku 2005, který vznikl nejspíš tak, že někdo v ČT viděl seriál Pingu a pomyslel si „uděláme totéž, ale mnohem, mnohem, mnohem hůř“.

 

 

  • Postmoderní proud vědomí a kriitku současného školského systému ve formě Macha a Šebestové v novém dílu taktéž z roku 2005.

 

 

  • Archivního Spejbla a Hurvínka; druhý z nich si domů přivedl domácí zvíře, které, jak se ke Spejblově nelibosti ukázalo, bylo slon. V tu chvíli jsme se již Večerníčky cítili naplněni a odešli jsme stihnout autobus, takže rozuzlení bohužel neznáme, ale shodli jsme se, že celá hodina návratu do dětství byla mimořádná.

 

 

 

Dóbrý véčér! #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

11:23Konečně přijede i padesátý odstín

Na festival dnes přijede irský herec Jamie Dornan. Mirka Spáčilová glosuje: „Pokud možno nevycházet, zabarikádovat se, dát si špunty do uší. Karlovarský festival dnes čekají perné chvilky, protože dorazí Jamie Dornan z erotického hitu Padesát odstínů šedi. A za ním hordy fanynek, které čas jeho příjezdu odpočítávají na internetu. Na cestě jsou i tři autobusy ctitelek z Itálie.“

Za připomínku stojí, že kromě nechvalně proslulých Padesáti odstínů hraje Dornan i ve skvělém detektivním seriálu The Fall. Do Varů se přijede pochlubit s právě natáčeným filmem Anthropoid (klíčová slova: Gabčík, Kubiš, Heydrich, 1941), ve kterém, jak stojí v tiskovce, bude hrát i Aňa Geislerová. V lepší spojení nemohly Dornanovy fanynky doufat.

17:55Nikdy se nevrátí pohádka mládí

Zítřejší projekce Sorrentinova Mládí (první v hlasování o cenu diváků, s osobní úvodem Harveyho Keitela) ve Velkém sále Thermalu je pochopitelně vyprodaná. Někteří se snaží lístky sehnat přes festivalovou nástěnku, ale co naplat - Mládí nekoupíš.

Mládí nekoupíš #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

21:03Přehlídka kinosálů

 

Víceméně neměnnou součástí festivalu je pestrá směs kinosálů, ve kterých se místní stovky projekcí odehrávají. Kromě samotného Thermalu - obří Velký sál s namluvenými oznámeními Marka Ebena „film začíná za pět minut“ a pravidelnými hádkami o sedadla mezi diváky s lístky a těmi, co jim zasedli místa (což se pět minut před projekcí smí); Malý sál s pohodlnými křesly a Kongresový sál s legračními židlemi; malinké neklimatizované kinosály A, B a C - se filmy promítají všude po Varech, od improvizovaných sálů v hotelech Pupp a Richmond přes sadistické Městské divadlo s úzkými dřevěnými sedačkami a dvouhodinovými uměleckými filmy po skutečná kina Čas a Drahomíra, která je se svou stylovou kavárnou asi ze všech nejpřívětivější.

IMG 4123
IMG 4123 • Autor: Respekt

 

09:32Čtvrteční radosti

 

V Karlových Varech máme předposlední festivalový den a ti, kteří tu zůstali, už se pomalu těší na odjezd. Včera jsme běhali od filmu k filmu, nastal tedy čas na stručný souhrn:

Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna je (na daný žánr) překvapivě svižné téměř dokumentární drama z dalekého ruského severu, kde se tmy Rusové v noci moc nedočkají. V hlavních rolích skuteční obyvatelé oblasti okolo jezera Kenozero, severská tajga a záhadný kocour. Na festivalové poměry skvělé.

V litevském Sangaïlé sledujeme milostný poměr dvou dospívajících dívek, což je výsledku bohužel mnohem míň zajímavé, než se může zdát: dívka č. 1 chce létat, ale bojí se výšek, dívka č. 2 ji inspiruje, následuje pobaltská nezávislá varianta na tréninkovou montáž z Rockyho a hořkosladký konec. No, snaha byla.

A co teď? Dobrá otázka zejména při pohledu do Festivalového deníku, kde je tenhle film druhý v divácké anketě. Ne, že by byl film o libanonských vesničankách krotících své horkokrevné muže v náboženském sporu nějak špatný, ale nevynikal ničím: humorem, napětím, emocemi ani obrazem. Tak kde vzal průměrnou známku 1,14?

Ze čtveřice kratších dokumentů stojí za zmínku izraelské Ženy v umyvadlev němž mladá izraelská levicová režisérka zkoumá vztahy křesťanek a židovek v Haifě pomocí rozhovorů během mytí vlasů v kadeřnictví. Skvělý nápad, jak zpracovat podobné téma jako A co teď? s minimálním rozpočtem, bez muzikálových čísel a na čtyřikrát menší ploše.

45 let trvá vztah dvou britských manželů, než v něm dojde ke zvratu a otevřou se staré rány, když se najde tělo manželovy tragicky zemřelé předchozí nastávající. Skvělé vztahové drama patří v rámci festivalu spíš ke snadněji poživatelným filmům; o to víc zaujme komentář na ČSFD, který ocenil film dvěma hvězdičkami kvůli „neskutečně kýčovitému happyendu“. Happyendem je míněn zřejmě závěrečný pohled protagonistky, která si konečně plně uvědomí, že posledních 45 let jejího života bylo jednou velkou chybou. No, naštěstí tu promítají i Babe - galantní prasátko.

 

13:30Plakátová stěna

 

Každý rok po skončení festivalu mají návštěvníci unikátní možnost rozkrást filmové plakáty k aktuálním projekcím. Takhle vypadá plakátová stěna letos - zatím:
IMG 4140
IMG 4140 • Autor: Respekt

 

 

17:09Jak dopadlo Mládí

 

Je to tu: nastal vrchol festivalu, mnohokrát zmiňované Sorrentinovo vizuální porno Mládí. Velký sál Thermalu se vinou zpackané organizace ocitl v chaosu - ve chvíli, kdy měla být většina diváků na svých místech, teprve odcházeli návštěvníci z přechozí projekce - ale po pár desítkách hádek o sedadla vše dobře dopadlo a dorazil i Harvey Keitel s kohortou fotografů.

 

Harvey #Keitel a jeho fotografové #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

Když jsem se v místním prostoru pro novináře rozohňoval u ČSFD nad tříhvězdičkovým hodnocením Víta Schmarce z Radia Wave, ukázalo se, že Schmarc sedí přímo přede mnou, takže už film odmítám dál hodnotit. Možná to udělá kolega Kamil Fila, který byl spolu s prakticky celou českou filmověkritickou úderkou na projekci přítomen.

20:00Kluk jako Kim Ki-duk

Korejský režisér Kim Ki-duk má karlovarský festival v oblibě a nemohl chybět ani tento rok. V rámci sekce Šest blízkých setkání tu osobně uvedl film Poezie svého kolegy Lee Chang-donga, se kterým prý každý měsíc zajde na pivo a probere filmové novinky. Film tu promítali už podruhé, já ho však neviděl ani jednou, přikládám tedy aspoň samotného Kim Ki-duka.

Kim Ki-duk #kviff #kviff2015

Fotka zveřejněná uživatelem Michal Zlatkovský (@timichal),

 

 

23:15Cílová rovinka

 

Blížíme se do finále, k němuž už pár let patří projekce v místním letním kině, jejíž obsah se tradičně odhaluje až den předem. I letos to bylo napínavé: promítne se vítěz divácké soutěže? Zahajovací nebo zakončovací festivalový film? Nečekaná novinka?

Ani jedno! Letos se dramaturgové festivalu rozhodli, že hlavním úkolem filmu v letním kině bude diváky od návštěvy letního kina odradit. Tak třeba za rok…

Bezprostředně po projekci proběhne čtení Malého prince Richardem Krajčem následované hromadnou sebevraždou.

Posted by Michal Zlatkovský on Friday, July 10, 2015

09:58Vynález nudy

A je tu poslední den tzv. filmového svátku. Včera jsme ještě stihli projekci nově restaurovaného Vynálezu zkázy Karla Zemana z roku 1958 ve Velkém sále Thermalu. Samotný film vypadá vyčistěný a ve vysokém rozlišení skvěle a díky poctivé ruční práci tvůrců vlastně ani příliš nestárne. Po zmiňovaném organizačním chaosu okolo Mládí ovšem musel přijít další z neduhů Velkého sálu - projevy delegátů. Úvod k Vynálezu zkázy totiž čítal početnou delegaci - od příbuzných Karla Zemana přes restaurátory a nadaci, která celou věc zaplatila, po Milana Fridricha z České televize, který se zjevil zřejmě do počtu, abychom na „českou BBC“ náhodou nezapomněli. Každý z hostů měl přirozeně na srdci nějakou zásadní informaci, například, že film, který uvidíme, je opravdu dobrý, a úvod se tak protáhl na více než půl hodiny. Děti v publiku byly skoro stejně nadšené jako dospělí.

12:06Divácké úspěchy

Zatímco se snažíme naplno využít závěrečného dne a běhat od filmu k filmu - western s Fassbenderem! latinskoamerické drama! severské utrpení! dvouapůlhodinová sovětská freska! hollywoodská komedie! - tady několik čísel z Festivalového deníku: K pátečnímu ránu se akreditovalo 12 548 návštěvníků, což je asi o stovku víc než celkové loňské číslo; z toho mimo jiné 516 tvůrců, 985 „filmových profesionálů“ (distributoři, producenti a lidé, kteří si umí zařídit lepčí akreditaci) a 653 novinářů. V divácké ceně se ocitlo kolem 77 tisíc hlasů; včera ještě vedlo Sorrentinovo Mládí, po projekci ve Velkém sále pro 1100 lidí se však čísla mohou ještě pohnout a zvítězit může čtyři roky staré libanonské A co teď? (navrhovaný přesnější název: Nuda, šeď). Harvey Keitel bude v příštím filmu Wese Andersona dabovat psa. Ještě se ozveme.

23:44Konečná

Tak a máme to za sebou. Na zakončovací ceremoniál se opět sjely všemožné celebrity; hlavní cenu festivalu vyhrál Bob a stromy, jehož projekci jsem bohužel těsně nestihl. K Thermalu se opět dostavili fanoušci alkoholu, a tak bylo rušno skoro jako na začátku festivalu; kolik lidí přišlo do letního kina za městem na Amélii z Montmartru bohužel nevíme, snažili jsme se držet co nejdál.

Ještě poslední filmové shrnutí:

Tělo o nihilistickém vyšetřovateli a jeho anorektické dceři bylo na Polsko dobrý; více se o něm a dalších filmech rozepsal Kamil Fila.

VKlubu se v odlehlé vesnici koncentrují exkomunikovaní kněží, dokud nepřijede církevní hodnostář s nápadem jejich azylový domek zavřít. Film vypadal, jako když si filmaři zapomenou přibalit světla a je jim to jedno, a myšlenka zkaženosti církve tak úplně neoslovovala, protože osudy postav byly jedno zase nám. Na stejné téma raději irskou Kalvárii.

Mizející kouzelník Dirk Ohm je pomalé, mysteriózní drama o německém iluzionistovi, který se ocitne v norské vesnici zrovna ve chvíli, kdy se tam ztratí místní dívka. Povinná severská témata: osamělost, nejistota, sklíčenost. Dirk Ohm m má zvláštní atmosféru, která však není zas tak ohromující a skandinávské filmy jsme tu viděli i lepší.

153minutový sovětský Astenický syndrom režisérky Kiry Muratovové má být dlouhou, nepříjemnou, hlučnou výpovědí o stavu ruské společnosti na konci osmdesátých let. Asi už jsem za devět dní festivalu trochu otupělý, ale dlouhý, nepříjemný ani hlučný mi Astenický syndrom nepřišel - naopak se něj dívalo lépe než na nejeden aktuální festivalový film. Víc si film netroufám hodnotit; podrobnosti o něm třeba na Kevin's Film Notes.

Závěreční Milenci těch druhých byla hřejivá romantická komedie pro generaci Y - nechyběla láska, sex, trápení ani tzv. peprný humor. V tomhle nejomletějším žánru na světě každopádně nadprůměr, byť nevím, jak se budou na výuku ženské masturbace na plastové lahvi tvářit lidé mimo cílovku. Milenci těch druhých každopádně nejsou Chasing Amy, takže jak to tak bývá, všechno dobře dopadlo. Jako celý festival.

Nashledanou za rok!

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte