Zygmunt Bauman: Sociální média jsou past

Sociolog Zygmunt Bauman nedávno oslavil devadesátku, což mu nicméně nebrání v tom, aby dál objížděl konference a akce po celé Evropě. Naposled vyrazil z Leedsu, kde žije, do severošpanělského Burgosu a při té příležitosti poskytl rozhovor tamnímu největšímu listu El País, který jej pověsil k sobě na web také v anglické verzi.

Bauman se dotýká zásadních otázek dneška a není to příliš povzbudivé čtení. Demokracie je podle něj v hluboké krizi - a tuto krizi živí a prohlubuje „zhroucení důvěry“, tedy přesvědčení občanů, že jejich lídři nejsou jen zkorumpovaní, ale zkrátka hlupáci. Politici sice řeší globální problémy, ale dále k nim přistupují s lokální perspektivou.

Baumana rovněž zajímá dopad, který mají na naše chování sociální sítě. Zatímco v běžné sociální interakci si nevybíráme, s kým se budeme stýkat v práci, ve škole či na ulici, a jsme donuceni naučit se vyjít se všemi, sociální sítě toto mění v tom smyslu, že si svůj sociální okruh sami budujeme.

Volíme, koho si do něj přidáme, a koho naopak zavrhneme. Na jednu stranu Bauman sociální sítě oceňuje za to, že utlumují pocit osamění a opuštění, velké strachy našeho „věku individualismu“, ovšem na druhé straně nás neučí „pravé sociální dovednosti“. A tím, že jsou zároveň velmi užitečné a zábavné, podle Baumana představují svého druhu past.

A teď výlet do světa, kam obvykle v pondělním Denním menu nenahlížíme - do sportu.BBC informuje o kroku jednoho z největších sponzorů atletiky, firmy Adidas, jímž zareagoval na nedávný dopingový skandál. Společnost oznámila Mezinárodní asociaci atletických federací IAAF, že odstupuje od smlouvy o spolupráci, které měla IAAF vynést desítky milionů dolarů. A to čtyři roky před jejím plánovaným koncem. Není pochyb o tom, že tento krok bude mít na svět atletiky zásadní dopad: peníze od německé firmy vyrábějící sportovní oblečení, obuv a další potřeby zabíraly mezi sponzory největší díl.

Společnost se k věci nevyjádřila, takže o přesných důvodech můžeme jen spekulovat, nicméně podle zdrojů BBC zevnitř firmy zvažovala stažení ze sponzorského místa už v listopadu, kdy byla zveřejněna první zpráva odhalující mimo jiné státem podporovaný doping ruských atletů. K definitivnímu rozhodnutí pak zřejmě vedla další zpráva z počátku letošního roku, která do znepokojivé skládačky dodala další dílek, když poukázala na to, že o podvádění atletů věděli vedoucí představitelé IAAF.

Je možné, že federace ještě rozhodnutí Adidasu napadne u soudu - sponzorská dohoda měla běžet až do roku 2019. Podle BBC jsou ale právníci Adidasu přesvědčeni, že měli na vypovězení smlouvy právo, a jsou připraveni tento pohled obhájit. Firma nemá radost ani ze spojení své značky s dalšími skandály sportovního světa, konkrétně s pokračujícím dramatem v Mezinárodní federaci fotbalových asociací FIFA.

Donald Trump šel v neděli do kostela ve státě Iowa, kde za týden oficiálně vypukne souboj o Bílý dům -  a jak s jistým zadostiučiněním reportují různá média, dostal tam „lekci z pokory“. Ta - jak popisuje Guardian - spočívala v tom, že si favorit republikánských primárek vyslechl kázání, v němž se reverendka Prvního presbyteriánského kostela Pam Saturnia ostře vymezila proti některým postojům, kterými miliardář v posledních měsících ve Spojených státech rozbouřil veřejné vody.

Tedy přesněji – nevíme, zda se vymezovala přímo proti němu, Trump prý do kostela zašel neplánovaně. Ale trefila se každopádně přesně: Saturnia řekla, že Američané by měli jako správní křesťané syrské uprchlíky i mexické imigranty spíše vítat než je odmítat. Trump naopak navrhuje hranice před Syřany i Mexičany uzavřít (a všech jedenáct milionů mexických imigrantů ilegálně v USA pobývajících deportovat).

Trumpova narychlo nalezená zbožnost má mířit na početnou skupinu věřících voličů v jednom ze států, kde první únorový den startují stranické primárky, a napoví mnohé o rozložení sil. Právě věřící se mu doposud příliš nedařilo oslovovat.

„Lekci z pokory“ nicméně dostala díky Trumpově kandidatuře také řada politických analytiků a praktiků, jak v deníku The New York Times přiznává bývalý blízký spolupracovník Baracka Obamy David Axelrod. A načrtává překvapivou a zajímavou paralelu mezi Trumpem a právě Obamou před devíti lety.

Voliči, píše Axelrod, málokdy hledají kopii politika, který sedí v Bílém domě, spíše mají tendence volit jeho opak. Mladý energický Kennedy přišel po „dědečkovském“ Eisenhowerovi, Reagana – muže velkých gest a popularity – vystřídal poněkud suchý a necharismatický Bush starší  atd. Stejně tak se Barack Obama brzy vyčlenil z pole demokratických kandidátů také tím, že se k válce v Iráku, tedy nejzásadnějšímu tématu éry Bushe mladšího, stavěl od počátku kriticky.

Ve stejné logice bude probíhat výběr i letos. „Postoje k prezidentu Obamovi budou formovat výběr jeho nástupce,“ připomíná Axelrod. Republikáni jsou otrávení z progresivních Obamových postojů v nejrůznějších otázkách: od změny klimatu přes práva gayů po zdravotní péči. A mezi republikány pak největší Obamův protipól nepředstavuje nikdo jiný než právě Donald Trump.

A na konec ještě jedno téma z USA. Magazín New Yorker se vrací ke kauze, která v minulých týdnech rozvířila debatu o bydlení v New Yorku, konkrétně na Manhattanu. Aby developer jedné z nově postavených rezidenčních budov získal úlevu na dani, vyhradil část z bytů v komplexu pro méně majetné, konkrétně lidi vydělávající méně než šedesát procent z průměrného platu obvyklého v místě domu (New Yorker neupřesňuje, co se myslí tím místem). Zatímco majitelé 219 „běžných“ bytů zaplatili od milionu do šestadvaceti milionů dolarů, jejich sousedé v pětapadesáti bytech platí zastropované nájemné.

Co vyvolalo velkou debatu v novinách i na sociálních sítích, je fakt, že tito chudší obyvatelé nemají přístup do tělocvičny či na dvůr a mají zvláštní vchod, kterému se začalo přezdívat „poor door“, dveře pro chudé. V diskusi se velmi rychle utvořily dva tábory: podle jednoho jde o nechutnou diskriminaci a dělení lidí na lepší a horší, podle druhého jsou podobné reakce přehnané, protože v kontextu manhattanského realitního trhu jsou i ti, kteří musí chodit dveřmi pro chudé, nesmírně privilegovaní.

Jak New Yorker připomíná, o pětapadesát „regulovaných“ bytů mělo zájem 88 tisíc lidí. Zájem dává smysl, když si uvědomíme, že zatímco běžný nájem dvoupokojového bytu vyjde na šest tisíc dolarů, tady platí nájemci tisícovku.

Video: Zlehčovala americká média holocaust?

Kulturní tip: Chata v horách.  Nova Cinema 25.1.2016  21:45. „Film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor. Klasická schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh lze vnímat jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu,“ píše se v jednom hodnocení na ČSFD.