Denní menu•23. 2. 2015•6 minut
Zorganizoval masakr na Majdanu Putinův poradce?
Řecké vítězství, či prohra? :: Političky více spolupracují :: Hugh Grant o svobodě slova :: Proslovy na Oscarech
Jak známo, vnímání událostí mocně závisí na jejich interpretaci a výkladu. Platí to dvojnásob u složitých a nepřehledných témat a stonásob u dluhového vyjednávání Řecka s evropskými partnery. Páteční dohodu o prodloužení záchranného programu o čtyři měsíce výměnou za další reformy totiž různí lidé vykládají velmi různě.
Řečtí vyjednávači doma ohlásili skvělé vítězství a konec úsporných opatření. Nakonec není divu: těžko by od Tsiprasova týmu někdo čekal, že přizná tak brzy po vítězných volbách porážku v tématu, které mu zajistilo vítězství. Jenže tenhle výklad rozporují nejen komentáře v západním tisku, jak si za chvíli ukážeme, ale podle řeckých novin také část vládní Syrizy. Europoslanec Manilos Glezos sice nemá příliš reálné moci v řecké politice, nicméně coby hrdina protifašistického odboje disponuje značným neformálním vlivem - a právě on vládu napadl za zradu voličů a příliš velký kompromis.
Financial Times pak dohodu interpretují coby vítězství německé strategie, a naopak porážku řeckých vyjednávačů, jejichž pozice byla oslabená několika událostmi, zejména nedávným odlivem vkladů z řeckých bank ve výši miliardy eur. Bez prodloužení záchranného programu by se za takové situace bankovní systém zhroutil během několika dní. Jak ale FT zároveň upozorňují, hlavní bitva o řecký dluh se teprve odehraje.
S tezemi o ženské nadřazenosti je třeba zacházet stejně opatrně jako s tvrzeními, jež dokládají ženskou nedostatečnost či přímo podřízenost. Speciálně v politice, kde předpoklad, že političky budou jaksi jiné a lepší než jejich mužští kolegové, často produkuje přehnaná očekávání a následná zklamání.
Některé studie nicméně ukazují zajímavé věci. Jako výzkum skupiny studentů z Harvardu, kteří před měsícem založili on-line společnost Quorum analyzující velké objemy dat všemožně souvisejících s činností amerického Kongresu. A při zkoumání chování kongresmanů za posledních sedm let zjistili, že političky více spolupracují s ostatními kolegy a kolegyněmi při tvorbě a prosazování zákonů.
Výrazně více jsou u toho ochotny spolupracovat i s politiky od konkurence a vytvářet tak - v Česku dokola omílaný a zprofanovaný - konsenzus. Třetí zjištění je ovšem o něco problematičtější: zákonodárkyně jsou sice podepsány pod větším množstvím zákonů než jejich mužští kolegové, ale nic to automaticky nevypovídá o kvalitě návrhů.
Další politička se vrhá do boje mnohem těžšího a riskantnějšího než prosazování zákonů v rozhádaném Kongresu. Jak informuje agentura AFP, do čela irácké metropole Bagdádu se vůbec poprvé v historii – a také jako jediná mezi dvaadvaceti hlavními městy Ligy arabských států - postavila starostka. Stavební inženýrka Zikra Alvaš dosud pracovala na různých pozicích v irácké vládě, jde tedy spíše o úřednici než o političku (nepatří k žádné straně). Uvidíme, zda jí to pomůže ve vedení města hluboce rozvráceného násilím i korupcí. Každopádně velký respekt.
Jde o značně výbušný výrok, přesto se mu nedostalo moc pozornosti – nejspíš také proto, že ho lze jen s obtížemi ověřit. Ukrajinský prezident Petro Porošenko prohlásil, že loňský masakr více než stovky lidí na kyjevském Majdanu, který si přes víkend připomněli Ukrajinci po boku s evropskými politiky, zorganizoval blízký poradce prezidenta Putina Vladislav Surkov. Vycházel z informací ukrajinských zpravodajských služeb.
Financial Times v této souvislosti hovořily se zdroji blízkými vyšetřování - a ty listu potvrdily, že podle dosavadních výsledků šetření do demonstrantů střílely tři skupiny útočníků. Kromě domácích odstřelovačů (z řad speciální policie Berkut a tajných služeb) měli podle vyšetřovatelů hrát klíčovou roli „odstřelovači organizovaní ruskými speciálními silami“, protože útočili jak na demonstranty, tak na policii, a celou situaci jen vyostřili. Surkov měl být dokonce v té době osobně v Kyjevě.
Ruská vláda Porošenkův výrok – nikoliv překvapivě – odmítla jako „nesmysl“, nicméně Surkov je podle všeho jedním z nejdůležitějších Putinových spolupracovníků. Měl ho s sebou při jednání v Minsku, před časem mu dokonce svěřil správu Abcházie a Jižní Osetie, regionů v minulosti patřících Gruzii, které se od země odtrhly během války v roce 2008 a dnes fakticky patří Rusku.
Detailní portrét Vladislava Surkova přinesl loni na podzim časopis The Atlantic a líčí v něm muže se zálibou v americkém hip-hopu a citujícího Alana Ginsberga - zároveň však pečlivě budujícího skrze kontrolu médií putinovský mýtus o stabilitě a obnoveném mocném Rusku.
Jedna známá filmová kritička říká, že jde o jednoho z nejinteligentnějších herců, s nimiž kdy mluvila. A Hugh Grantto v Guardianu potvrzuje, když fundovaně - i když je otázka, jestli neměl na pomoc i nějakého ghost-writera - píše o důležitém vítězství pro svobodu slova. V pondělí britský parlament schvaluje zákon přinášející větší ochranu tzv. whisteblowerů, tedy lidí poskytující novinářům informace o neetickém či protizákonném jednání zevnitř firem či institucí. Nové normě předcházelo odhalení, podle něhož policie běžně sledovala telefony a emaily novinářů – a tedy i identitu jejich zdrojů.
Vyšlo najevo, že se tak v posledních třech letech stalo nejméně v 600 případech. Podle nového zákona bude policie muset přesvědčit soudce o nutnosti takového kroku. Granta překvapilo, že mezi silami, které za klíčový nový zákon lobbovaly, nenašel mnoho šéfů velkých vydavatelských společností a překvapivě ani konzervativní ministry (jejich koaliční partneři, liberální demokraté, naopak normu podporovali). Tedy lidi, kteří mají svobody slova obvykle „plná ústa“.
Mimochodem novináři z listu The Daily Telegraph a televize Channel 4 pak zařídili nejnovější skandál britské politiky – natočili dva bývalé ministry zahraničí, Jacka Strawa a Malcolma Rifkinda, jak si říkají fiktivní čínské firmě o peníze za zprostředkování kontaktů ve vysoké politice, a dokonce za ovlivnění rozhodnutí na evropské úrovni. Skandál je pěkně vyvážený: Straw je labourista, Rifkind konzervativec.
Video: Tady nemůžeme minout highlighty z předávání Oscarů, ve kterém zaznělo i hodně politických „statementů“. Patricia Arquette (nejlepší herečka ve vedlejší roli za Chlapectví) mluvila o přetrvávajících rozdílech v platech mužů a žen, režisér vítězného filmu Birdman Alejandro González Iñárritu pak věnoval cenu svým mexickým spoluobčanům – jak v Mexiku, tak imigrantům ve Spojených státech. Cena za nejlepší děkovnou řeč jde nicméně upřímně nadšenému Britovi Eddiemu Radmeynovi, nejlepšímu herci v hlavní roli za Teorii všeho o Stephenu Hawkingovi. A k tomu úžasná móda na červeném koberci.
Kulturní tip: Jasná řeč Josefa Chuchmy. ČT art, pondělí 23. února, 22:45. O českých lvech a snímku Kobry a užovky tu bude mluvit i redaktor Respektu Kamil Fila. Zde zatím jeho komentář.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].