Zásadní otázka není, co chceme, ale kolik jsme pro to ochotni vytrpět

Aféra Bolek v hlavní roli s Lechem Walesou coby agentem komunistické polské tajné služby (SB) v Polsku neutichá. O víkendu sice desítky tisíc Poláků demonstrovaly v Gdaňsku a ve Varšavě proti vládní kampani, jež dělá z Walesy zrádce, ale i deník Gazeta Wyborcza, který Walesu brání, přináší poctivé zpravodajství o Walesově minulosti. V úterý zveřejnil osudy čtyř lidí, které měl Walesa počátkem 70. let udávat tajné službě.

Henry Lenarciak zveřejnil za svého života podezření, že „Bolek“, jehož udání na sebe našel ve vlastním spisu, je Walesa. Byl elektrikář stejně jako Walesa a zemřel v roce 2006. Šlo například o informaci, že plánoval zorganizovat vzpomínkovou akci na dělníky zastřelené při protestech koncem roku 1970.

Rovněž Henryk Jagielski si byl jist, že Bolkem, který o něm informoval jako o „nejagresivnějším z dělníků“ a také o tom, že měl v plánu na prvního máje 1971 protestovat proti komunistům a hodit rudou zástavu na tribunu, byl právě Walesa. Mluvil totiž o svém plánu důvěrně právě s ním, ale z plánu sešlo, protože policajti už byli na jeho pokus připraveni. Jagielski stále žije a Walesovi odmítá prominout. Naopak další zmíněný Kazimierz Szoloch před svou smrtí v roce 2008 Walesovi odpustil.

Walesa stále tvrdí, že spis je falšovaný - a že i když měl s SB nějaké styky, nikdy nikomu ze svých kolegů neublížil. To je ale v rozporu s osudem Josefa Szylera, dalšího elektrikáře, na něhož „Bolek“ donášel. Szyler byl z gdaňských loděnic propuštěn a odstěhoval se daleko na východ země.

Walesa celý týden nemluvil s polskými médii a reagoval na obvinění jen na svém blogu. V pondělí však uspořádal tiskovou konferenci a vystoupil v několika televizích, kde poněkud záhadně mluvil o kapitánu SB Edwardu Graczykovi, který měl být jeho řídící důstojník. Prý byl zároveň tajný Walesův příznivec a společně hráli hru proti komunistickému režimu.

Walesa také obvinil šéfa polského Ústavu paměti národa Lukasze Kaminského, že publikoval spis „Bolek“, aniž byla řádně ověřena jeho pravost – Walesa totiž tvrdí, že jeho podpisy jsou ve spisu zfalšovány. „Člověče, ty jsi mne poplival na celém světě,“ obrátil se Walesa přes média na Kaminského. „Tak arogantní nebyly ani tajné služby.“ V závěru dodal: „Vím, co jsem dělal a vím, že jsem nebyl agentem. Proč bych se měl omlouvat? Prosím, najděte jednoho člověka, kterému bych ublížil.“

Jedenadvacet šéfredaktorů největších finských médií vydalo společné prohlášení, v němž se vymezují proti „falešným médiím“, což jsou mnohdy nové webové stránky, které uveřejňují nepravdivé zprávy namířené zejména proti imigrantům, ale také útočí na novináře pracující v tradičních médiích. „Falešná“ média mají často vysokou sledovanost, ale nejsou vázána novinářským kodexem a často mají sídlo v zahraničí, jako například nejsledovanější webová stránka MV-Lehti, kterou založil jistý Ilja Janitskin ve španělské Barceloně.

Prohlášení šéfredaktorů nejmenovalo žádné „falešné“ médium - ale jak řekl Arno Ahosniemi, předseda asociace šéfredaktorů, tyto weby „operují v digitálním světě, ovšem nejsou to skutečná média, jejich cílem je úmyslně mást a zavádět veřejnost“.

V Mongolsku se schyluje k velké tragédii, která sice jednou za čas tuto zemi postihne, až dosud se s ní však obyvatelé vždy nějak vypořádali. Tentokrát nicméně její následky můžou být horší než v minulosti. Jde o „džud“, jak Mongolové říkají jevu náhlé a kruté zimy s velkým množství sněhu nebo tlustou vrstvou ledu, která po předchozích deštích pokryje obrovské plochy pastvin. Mongolské krávy, koně, ovce i kozy jsou zvyklé v zimě si vyhrabávat trávu kopyty, ale přes led či metr sněhu se k ní nedostanou. V roce 2000 takto zahynula třetina veškerého skotu a pamětníci vyprávějí, že zmrzlé mrtvoly zvířat stály na pastvinách až do jara, než roztály.

Jak píše deník Financial Times,  od té doby vzrostl počet domácích zvířat na 70 milionů (v Mongolsku žijí tři miliony lidí, z nich polovina v hlavním městě Ulánbátar), což je mnohem víc než kdykoli v minulosti. Ani obrovská rozloha Mongolska už nestačí uživit tolik zvířat a starosta města Ulziit Tsedensedom vzpomíná, že jako malému klukovi mu děda vyprávěl, že tráva rostla v létě tak vysoko, že „dobytek nebyl vidět“.

Dnes ani tráva nestačí dorůst, protože skotu je hodně a stébla vyrostou maximálně do výše 10 centimetrů. Navíc kořínky trávy ničí kozy masově chované kvůli kašmírové vlně. Staří Mongolové měli pravidlo, že na deset jiných zvířat připadala maximálně jedna koza – právě kvůli tomu, že ničí trávu.

Nyní však toto pravidlo nikdo neuznává a navíc mnoho mladých pastevců rozmnožuje svá stáda do neúměrné velikosti – jejich pýchou je mít alespoň tisíc kusů dobytka. Poprvé v historii země tak nastává situace, že ani na tak obrovské ploše už není dost místa pro stáda a rodiny nomádů si začínají překážet.

Smutným řešením problému může být, že letošní „džud“ zabije miliony zvířat - což ale bude také znamenat, že mnoho nomádů-pastevců přijde o svá stáda a obživu, takže se budou stěhovat do hlavního města, kde pro ně není práce.

Server Quartz přibral ke spolupráci jednoho z dnes tak žádaných poradců pro osobní růst Marka Mansona a otiskl jeho radu, jak si každý z nás může zodpovědět „nejdůležitější otázku svého života“.

Každý chce to, co mu připadá dobré, začíná banálně Manson. Každý chce žít bezstarostný, šťastný a jednoduchý život, zamilovat se a mít dokonalý vztah, vypadat skvěle a vydělávat spoustu peněz, být populární a mít respekt a obdiv a kdoví co ještě. Na otázku „Co chcete od života“ si lidé podle Mansonových zkušeností nejčastěji odpovídají právě v tomhle duchu: “Chci být šťastný a mít skvělou rodinu a práci, kterou budu mít rád” - což je tak rozšířená a všeobecná odpověď, že to vlastně ani nic neznamená.

Mnohem zajímavější je proto odpověď na otázku po téže věci, ale z úplně jiného úhlu: Kolik bolesti a utrpení chcete ve svém životě snášet? Kvůli čemu jste ochotni bojovat? Protože to, co odpovíte, může běh vašeho života ovlivnit mnohem víc než všechny touhy po nekonkrétním „štěstí“.

Každý chce mít skvělou, bezvadně placenou práci, ale ne každý chce trávit 60 hodin týdně v kanceláři, dojíždět, trávit čas nekonečným papírováním a prodíráním se vzhůru džunglí podnikových hierarchií. Lidé chtějí být bohatí - ale bez risku, bez obětování se a bez nutnosti odříkat si příjemnosti života, což je nutnou podmínkou na cestě k bohatství.

Řada z nás touží po tom mít vlastní business a být finančně nezávislý, ale není možné stát se úspěšným podnikatelem bez vystavení se riziku, nejistotě, opakovaným pádům; bez trávení šílených hodin v práci na něčem, o čem nemáte tušení, jestli to bude úspěšné, nebo ne. A stejné je to se vztahy milostnými i partnerskými, které mají náklady v trpělivosti, přizpůsobení se, emocionálních bouřích.

Jádro veškerého lidského chování a naše potřeby jsou si více méně podobné. Příjemné zážitky a zkušenosti zvládáme s lehkostí. Jsou to ty nepříjemné, těžké momenty, se kterými máme problém. To, co od života chceme, přichází ruku v ruce s těžkými zkušenostmi. A když je ustojíme, dostaneme se k té příjemné části. Takže klíčová věc, která předurčuje úspěch, nezní Co si chceš užívat?, nýbrž Kolik bolesti chceš snášet? Kvalita života nestojí na kvalitě pozitivních zážitků, ale na kvalitě těch negativních. A stát se úspěšným ve zvládání negativních zážitků znamená stát se úspěšným ve zvládání života.

Existuje spousta stupidních rad jako Když něco chceš, musíš to prostě chtít hodně! Ale každý člověk něco chce a každý to chce hodně. Jen si přitom většinou nejsme vědomi, co vlastně opravdu chceme, nebo líp - co chceme “hodně”. Protože jestli chceme z něčeho těžit, musíme také chtít podstoupit cenu, za jakou je to k mání. Jestli chcete skvělou figuru, musíte chtít pot a bolest posilovny a svírání hladového žaludku. Jestli chcete jachtu, musíte chtít práci do pozdní noci, riskantní obchodní triky a možnost, že si znepřátelíte všechny kolem sebe.

Jestli něco chcete měsíc co měsíc, rok co rok a stále se nic neděje a ani jste se tomu nepřiblížili, tak možná je tohle vaše chtění jen fantazie, idea, falešný příslib. Možná to, co chcete, není to, co chcete, ale co si jen užíváte, že chcete, ale možná to vlastně nechcete vůbec.

Někdy se lidí ptám Pro jaké utrpení jste se rozhodli? píše Manson. Lidé tu otázku nechápou, ale zkušenému pozorovateli řekne odpověď na ni o člověku mnohem víc než seznam jeho snů a fantazií. Protože každý si musí vybrat: život bez bolesti neexistuje. Potěšení je jednoduchá otázka a odpověď na ni máme po ruce skoro všichni. Ale co utrpení?  Jakou bolest jsme ochotni unést? Tahle otázka vás opravdu někam posune. Je to otázka, která dokáže změnit váš život. V ní je každý sám sebou. Protože člověka definují hodnoty, za které je ochotný bojovat. Takže, jak vzkazuje Manson, vybírejte své bitvy s rozumem, přátelé.

Video: John Oliver o Johnu Trumpovi, tedy Drumpfovi.

Kulturní tip: Zabil jsem Einsteina, pánové… ČT1 2.3.2016  21:55.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery