pátek 24. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ještě nikdy od počátku svého prezidentství nebyl Donald Trump v takovém ohrožení jako tento týden. Poté, co byl jeho bývalý šéf předvolební kampaně Paul Manafort shledán vinným z krácení daní a finančních podvodů a Trumpův osobní právník Michael Cohen přiznal, že si kupoval mlčení žen, které měly mít s Trumpem poměr, se proti prezidentovi obrací další jeho bývalý blízký spojenec. Je jím David Pecker, Trumpův dlouholetý přítel a šéf vydavatelství, které tiskne bulvární časopis National Enquirer. Magazín měl být zapojen do vyplácení peněz pornoherečkám za to, že budou mlčet o poměru s Trumpem. Peckerovi byla ve čtvrtek vyšetřovateli udělena imunita, což nasvědčuje tomu, že v případu bude vypovídat, píše The Guardian.

Vyšetřovatelé se pokoušejí zjistit, jakou roli sehrál bulvární časopis Enquirer v ututlávání sexuálních skandálů, které by mohly Trumpa během prezidentské kampaně v roce 2016 potopit. Jak přiznal Cohen, peníze z Trumpovy kampaně byly použity na umlčování pornoherečky Stormy Daniels a bývalé modelky Karen McDougal.

Reklama
Reklama

Čtěte také: Kolem Trumpa se stahuje smyčka

Dohodu s oběma ženami o jejich mlčení mělo dle právníka zprostředkovat právě bulvární vydavatelství. Cohen sice časopis Enquirer ani vydavatelství American Media Inc (AMI) přímo nejmenoval – mluvil pouze o „časopisu 1“ a „firmě  1“. Jméno časopisu i vydavatelství se ale už dříve objevilo v soudních dokumentech u případu Stormy Daniels a Karen McDougal.

Podle vyšetřovatelů vydavatelství AMI pomohlo Trumpovu právníkovi Cohenovi problém s oběma nepohodlnými ženami vyřešit tím, že potenciálně zničující příběhy obou žen koupilo a uložilo je k ledu, aby nemohly ovlivnit výsledek voleb. Pecker měl ve vyhledávání nepohodlných svědectví a jejich pohřbívání sehrát zásadní roli. Podle agentury AP měl časopis Enquirer pro svědectví a dokumenty související s platbami oběma ženám zvláštní trezor. Jeho obsah byl prý odstraněn před Trumpovou inaugurací.

V Peckerovu ztrácí Trump i důležitého mediálního spojence. Vydavatel Enquireru platil za jeho blízkého přítele, který Trumpa pravidelně doprovázel v jeho soukromém letadle na Floridu. Podle Washington Postu Pecker Trumpovi pravidelně posílal některé články ke schválení před zveřejněním. Trumpovi lidé na oplátku poskytovali Enquireru různé zákulisní historky. Vztahy obou mužů se však před několika měsíci zhoršily.

https://www.youtube.com/watch?v=Ld740_WUSls

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jak zmínila také autorka menu v některých svých dřívějších textech, lidé měli v minulosti pozoruhodné představy o tom, jak vzniká nový život. Ač se tyto představy tvářily jako přísně vědecky podložené, jasně se do nich promítaly společenské představy o ženském elementu coby pasivním a přijímajícím a mužském coby akčním a konajícím. Ještě na konci devatenáctého století byl rozšířen názor, že dítě cele vzniká v těle muže, ve spermii je „dopraveno“ do těla matky a ženské tělo slouží pouze jako nádoba, v níž je již utvořený člověk donošen.

Později se sice informace o oplodnění vajíčka spermiemi upřesňovaly, jak ale píše on-line magazín Aeon, stále byly ovlivněny kulturními představami o ženské a mužské roli. Vyprávěly se jako „vědecká pohádka“, jak to nazvala americká antropoložka Emily Martin počátkem devadesátých let dvacátého století. V textu dokumentovala, jak v řadě textů či učebnic autoři popisují různé aspekty ženského cyklu jako „degenerativní“ - a zamýšlí se nad tím, proč se mluví o „plýtvání“ vajíčky (žena má při narození ve vaječnících asi dva miliony vajíček, reálně se jich uvolí jen asi 500). „Skutečná záhada je zde jiná, proč se nepíše o plýtvání v souvislosti s ohromnou produkcí spermií, když jich každý muž denně vyprodukuje kolem 100 milionů,“ píše Martin.

Reklama
Reklama

Aeon nyní připomíná, že to bylo právě obrovské množství spermií, díky němuž se zrodila teorie o jejich vzájemné soutěži, v níž dospěje k vysněnému cíli – tedy pasivně čekajícímu vajíčku – jen ta nejrychlejší, nejschopnější. Jenže pro teorii o ostré soutěži podle Aeonu nejsou přesvědčivé důkazy, spíše máme po ruce studie, které naznačují, že je vše složitější.

Jednak u většiny savců včetně lidí spermie k vajíčku necestují vlastní aktivitou, jsou pasivně transportovány pohybem dělohy a vejcovodů. Do oplodňovací části vejcovodů (hluboko v těle ženy) tak dospěje pouze několik stovek z 250 milionů spermií, které průměrně obsahuje ejakulát (některé studie tvrdí, že pravděpodobnost otěhotnění klesá, pokud je v mužském ejakulátu méně než 100 milionů spermií).

Obecné představě naopak odpovídá fakt, že spermie jakkoli defektní v prostředí dělohy nepřežijí. Stovky tisíc spermií – i těch zdravých a silných - se pak ztratí po cestě v záhybech a zákoutích dělohy. A tam mohou přežít až deset dní, také v rozporu s dosavadními zjištěními, podle nichž záhy umírají.

Teorii o soutěži mnoha spermií oslabuje i zjištění, že vyšší počet naopak snižuje šance na úspěšné početí – pokud je vajíčko oplodněno více než jednou spermií, končí to obvykle potratem. Počty spermií tak ženské tělo samo aktivně reguluje, čili opět neplatí, že pasivně čeká, až se k vajíčku dostane nejrychlejší.

Nemáme rovněž žádné důkazy, že „vítězí nejkvalitnější spermie“. Jasně defektní spermie sice odpadnou, ale jinak není možné spermie rozlišit podle „kvality“ a ani se to neděje. Experimenty na myších pak ukázaly, že nedochází k výběru spermií ani podle toho, zda obsahují chromozom Y nebo X. Spíše než vítězství nejlepšího je podle Aeonu celý proces „loterií s 250 miliony lístků“. A v ní zvítězí spermie, která má prostě štěstí.

 

https://aeon.co/essays/the-idea-that-sperm-race-to-the-egg-is-just-another-macho-myth?utm_source=Aeon+Newsletter&utm_campaign=acc67c03a0-EMAIL_CAMPAIGN_2018_08_20_05_50&utm_medium=email&utm_term=0_411a82e59d-acc67c03a0–69452409

 

 

 

Reklama
Reklama