čtvrtek 29. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Experti z celého světa si momentálně lámou hlavu nad tím, kdo stojí za rozsáhlým kybernetickým útokem, který v úterý a ve středu zachvátil miliony počítačů po celém světě a ochromil provoz řady globálních společností. Čím dál víc odborníků se domnívá, že se virus rozšířil skrze populární software na podávání daňového přiznání od ukrajinské účetní firmy MeDoc.

Virus se začal šířit v úterý a během středy zachvátil počítače ve více než šedesáti zemích světa. Nakazil třeba počítače přepravní firmy Maersk, čímž paralyzoval několik velkých přístavů a zpomalil či zastavil globální přepravu zboží. NotPetya - pojmenovaný podle toho, že může pocházet od tvůrce podobného programu Petya - ale zastavil třeba také továrnu na čokoládu firmy Cadbury v Austrálii.

Reklama
Reklama

Odborníci z renomovaných bezpečnostních firem pojmenovali útočící virus NotPetya. Podobně jako v případě posledního velkého kyberútoku viru WannaCry letos v květnu, i nyní se virus choval jako takzvaný ransomware. Majitelům nakažených zařízení zablokoval přístup do jejich počítače a nutil je zaplatit „výkupné“ 300 dolarů. Experti se ale domnívají, že motivace útočníků tentokrát možná nebyla získat peníze jako u WannaCry, nýbrž spíše napáchat škody.

Nejvíce zasažena byla právě Ukrajina, kde bylo podle expertů z firmy ESET nakaženo 80 procent ze všech napadených počítačů. Firma MeDoc odpovědnost za útok odmítá, přední odborníci (včetně Angličana Marcuse Hutchinse, jenž ukončil útok WannaCry) se však shodují, že se vir šířil přes software od této firmy.

Vše nasvědčuje tomu, že útočníci nejspíš nepozorovaně pozměnili populární software na podání daňového přiznání pro domácnosti šířený firmou MeDoc. Nepozorovaně pozměnit software šířený třetí stranou je přitom velmi složitá operace, která se v minulosti podařila pouze hackerským skupinám, za nimiž stály národní státy, píší britské Financial Times. Podle ukrajinských politiků není pochyb, že za útokem stojí Rusko. To samozřejmě podobná nařčení popírá. Útok však zasáhl i ruské firmy, píše britský deník.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Malý dodatek k úternímu textu o tom, do jakých skulin na pracovním trhu se uchýlí člověk, až ho stroje vytěsní z těžké fyzické i intelektuální práce. Říkalo se v něm, že se tu otvírá prostor pro nové profese, kde hlavní devizou bude lidskost - péče o bližní, služby na míru, empatický přístup k lidem/zákazníkům, kteří potřebují pomoci.

Deník The New York Times ve svém komentáři ale ukazuje jisté překážky, který si v této transformaci kladou sami lidé. Se zaměstnáním se totiž pojí i jiné věci než ekonomické zajištění nebo uspokojení z dobře odvedené práce. Do jisté míry funguje také jako sociální symbol - a ukazuje se, že v tomto bodě přežívají konzervativní postoje.

Reklama
Reklama

Autorka Susan Chira se konkrétně zamýšlí nad tím, proč muži nechtějí opouštět “chlapácké” džoby ve fabrikách a netouží po tom, stát se třeba ošetřovateli nebo zdravotním personálem. I když vynecháme nižší finanční ohodnocení (to je možné změnit), ukáže se, že mnohým mužům se v takovém okamžiku rozpadá celý obraz o sobě samých. Ale pozor, nejde jen o obhroublé, stereotypně uvažující muže, ale také o jejich manželky, partnerky nebo třeba matky. I ty mají svoji představu o tom, co dělá chlapa chlapem. A rozhodně to není uniforma zdravotního bratra.

Ve Spojených státech je krize mužské zaměstnanosti hodně palčivá. Doma na gauči tam vysedává 20 miliónů příslušníku “silnějšího” pohlaví ve věku 20–65 let (údaj pochází z roku 2015). Jejich svatý hněv a zoufalství dost přispěly k tomu, že v Bílém domě teď vládne Donald Trump. Podle zmíněného textu nejspíš předpokládají, že jim vrátí jejich pracovní místa ve výrobě a nejspíš čekají marně - i když se továrny třeba vrátí ze zahraničí, mužské svaly v nich nejspíš nahradí ruce robotů.

V jiných sférách by se práce našla, ale v tom okamžiku vstupují dost často na scénu manželky a další ženy z blízkého okolí. Naléhají, aby se dotyčný muž nevzdával a ještě hledal dál. Vlastně naznačují, že odložit montérky je jakousi definitivní prohrou. Profesor sociologie Ofer Sharon tvrdí, že právě práce je v samém jádru mužské identity -  na rozdíl od identity ženské (kde zřejmě hraje větší roli mateřství, byť to článek přímo neříká).

Jiní dotazovaní zase míní, že podezření k mužům v typicky ženských rolích ale chovají i sami klienti. Muže v pečovatelských službách podezírají z možné sexuální agrese - nebo mají podezření, že nebudou dosti pečliví a empatičtí. Další překážkou jsou zaměstnavatelé, kteří zase předpokládají, že muže nebude práce bavit, budou se v ní nudit a všechno bude podle toho také vypadat. Muži, kteří se na podobné profese připravují, prý navíc často čelí posměškům budoucích kolegyň, které si pod slovem chlap prostě představují něco jiného.

Změnu by snad mohla přinést nová mladá generace, která se už na genderové stereotypy dívá trochu jinak. A pak jsou tu přece jenom ty peníze - pokud by podobné profese začaly být pořádně placené, možná by nostalgie po svařování, lícování a jiných slastech časem opravdové chlapy opustila.

Reklama
Reklama