úterý 22. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jeden pohled z Austrálie: Spojené státy právě v přímém přenosu předávají Asii a celý tichomořský region Číně. “Budoucí historikové budou velmi pravděpodobně na tuto chvíli pohlížet jako na klíčový okamžik v trendu, který zesnulý australský strategický analytik Coral Bell předjímal jako konec éry Vasco de Gamy,“ píše v deníku The Sydney Morning Herald australský komentátor Peter Hartcher.

Donald Trump v pondělí večer Američanům představil plán prvních kroků po nástupu do úřadu. Chybí v něm zeď na mexické hranici i ukončení Obamovy reformy zdravotnictví, ale nechybí okamžité zrušení dohody o volném obchodu známé jako Transpacifické partnerství (TPP) a podepsané vloni na Novém Zélandu. Na smlouvě se podílelo dvanáct zemí kromě Číny a zahrnovala 40% světového HDP.

Reklama
Reklama

A Čína má radost a nelení. “Otevřenost je základním předpokladem prosperity v Asii a tichomořské oblasti,” prohlásil čínský prezident na víkendovém summitu v Limě. “Čína se okolnímu světu zavírat nebude, naopak, ještě více otevře dveře. Plně se zapojíme do ekonomické globalizace.“

Republican presidential nominee Donald Trump speaks at a campaign rally in Sioux City
Autor: REUTERS

Nástroje k tomu má. Místo TPP je tu RCEP neboli Regionální ekonomické partnerství. “Členem TPP nebyla Čína. Členem RCEP nejsou Spojené státy americké,” poznamenává suše zmíněný komentář a cituje novozélandského premiéra Johna Keye, který v Limě dodal že “důvodem, proč prezident Obama prosazoval TPP, byla také vedoucí role USA v regionu. Nám se líbí, když Spojené státy v regionu hrají významnou roli. Pokud tu nejsou, uprázdněný prostor musí někdo vyplnit -  vyplní ho Čína”.  Tentýž premiér si ještě zavtipkoval, že by snad TPP šlo zachránit, kdyby zkratka začala znamenat Trumpovo transpacifické partnerství. Jak vidět, návrh se neujal - a Austrálie už také dala najevo, že budoucnost vidí v RCEP.

Historický význam toho všeho spočívá v tom, že Amerika v posledních 70 letech zajišťovala globální veřejné dobro. V případě volného obchodu umožňovala chudým zemím, aby si obchodováním otevřely cestu k prosperitě. To nyní zjevně končí. Američané globalizaci odmítli. Nejde však jen o obchod, ale také o změnu zemského klimatu a bezpečnostní záruky. Trump v poslední oblasti začíná své spojence uklidňovat, ale v Tichomoří zjevně roste nervozita.

Peter Hartcher si není jistý, jestli Čína Ameriku skutečně nahradí – tedy zda se dokáže povznést na úzké národní zájmy a chápat, že prospěch oblasti jako celku je v jejím vlastním zájmu, jako to dříve dokázaly Spojené státy. “Amerika se vzdává vůdčí role. Jaká pravidla místo ní napíše Čína? Bude to systém založený na dodržování pravidel výhodných pro všechny nebo sobecká chaotická zóna, v níž se střetávají protichůdné zájmy? Příležitost je otevřená,” píše. Nová realita je však v jeho australských očích zjevně hotovou věcí.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Co zbývá z amerických liberálů? Když se podíváte na fascinující mapy deníku The New York Times, tak vlastně nic moc - pár ostrovů a izolovaných úzkých pásů. Amerika Donalda Trumpa působí naopak hrdě:

Trump USA
Autor: www.nytimes.com

Reklama
Reklama

Jedná se samozřejmě o optický klam. Podstatou je, že stoupenci liberálů a Hillary Clinton se koncentrují do městských aglomerací, zatímco “trumpovci” obývají venkov a malá města. Pokud jde o “ovládaná” území, liberálové “drží” pouhých 15% rozlohy USA, ale je v nich natěsnáno 54% Američanů. Jedním z možných pohledů na Trumpův vzestup je tak dramatický střet hustých, koncentrovaných metropolí s venkovem.

NYT v jiném textu hezky ukazují, jak záměrné politické uspořádání USA od jejich založení zajišťuje, aby venkov hrál první housle. Systém přepočtu odevzdaných hlasů na volitele v prezidentských volbách silně preferuje velké, řídce zalidněné státy: hlasy odevzdané ve státě Wyoming mají například v přepočtu třikrát větší “sílu” než hlasy Kaliforňanů. Pokud jde o volby do senátu, dnes je teoreticky možné, aby si senátní většinu zajistilo pouhých 17% Američanů.

Tyhle disproporce jsou přímo zakódovány v americké ústavě, jejíž tvůrci byli vůči městské kultuře silně podezíraví. To je také důvod, proč v šesti z posledních sedmi prezidentských voleb vyhráli na počet odevzdaných hlasů kandidáti demokratů, ale již podruhé se stane, že do Bílého domu nakonec vstoupí “poražený” - v tuto chvíli to vypadá, že Clinton bude mít náskok zhruba 1,7 milionu hlasů.

USA Clinton
Autor: www.nytimes.com

“Nebylo by to důležité, kdyby neexistoval zásadní rozdíl mezi chováním venkovských a městských voličů,” citují Timesy politoložku Frences Lee z University of Maryland. “Jenže to je dnes tak zásadně odlišné, že to má vážné politické důsledky.” S trochou nadsázky tak o americké zahraniční politice v Pacifiku rozhodují horalé z Wyomingu v poměru 3:1 ve srovnání s obyvateli Los Angeles.

A ve vypjaté situaci se začínají rýsovat fascinující důsledky. Mocenskou základnou demokratů se stávají radnice metropolí jako New York, Chicago nebo právě Los Angeles. Někteří starostové již dávají najevo, že budou sabotovat případnou Trumpovu snahu o deportace přistěhovalců a nebudou spolupracovat s federálními orgány. Trump naopak vyhrožuje odříznutím globálních metropolí od příspěvků z federálního rozpočtu.

Skvělou, lehce odlehčenou esej o pohledu amerického venkova a malých měst na globalizované metropole najdete na serveru cracked: “Pochopte, jsem z modrého (demokratického) státu, z Illinois - jenže ten stát není modrej. Podělaný Chicago je modrý. Já pocházím z jednoho z těch malých městeček v jedné z tmavě červených zón.”  Veselé i skličující čtení, které by asi podepsal nejeden obyvatel malebné Vysočiny.

Reklama
Reklama