pátek 18. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

“Až pojedeš do Ameriky, dej mi vědět.” Takhle měl Donald Trump pozvat britskou premiérku Theresu May ke společnému setkání, když spolu mluvili po telefonu, a britský tisk neřeší nic jiného než to, jestli šlo o oficiální pozvání ke státní návštěvě.

Deník The Times získal přepis zhruba desetiminutového rozhovoru mezi oběma představiteli, který se odehrál krátce poté, co byl Trump zvolen příštím americkým prezidentem. A jehož cílem - alespoň podle britské interpretace – bylo ujistit se, že zvláštní spojenectví mezi Británií a Spojenými státy trvá. A součástí takového ujištění doposud vždy bylo pozvání k oficiální návštěvě přes oceán.

Reklama
Reklama

Jenže kvůli Trumpově neformálnosti si není britský úřednický sbor jistý, jak to miliardář vlastně myslel. V originále měla padnout věta “If you travel to the US you should let me know” - a zatímco mluvčí premiérky si to veřejně vyložila jako “srdečné pozvání od příštího prezidenta k co nejbližší návštěvě”, Britové diskutující na sociálních sítích to vidí zcela jinak. Jako nabídku učiněnou víceméně mimoděk, pro případ, kdyby Theresa jela okolo.

Nechme britské úředníky rozluštit tuhle hádanku. Jen napovězme, že víra v oficiální pozvání se v tomto případě zdá stejně silná jako to, že Ivana Marie Trump rozená Zelníčková zlepší česko-americké vztahy - jak věří pro změnu Miloš Zeman.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

“EU je dnes nejslabší od 60. let, kdy Francouzi praktikovali politiku ´prázdné židle´. Od té doby však již tak křehká nikdy nebyla. Soudržnost a ztotožnění se s EU je víceméně vidět jen v evropských institucích, kde se řadě lidí dobře daří, a je tedy jejich vitálním zájmem, aby tenhle aparát byl zachován. Ale to neznamená, že národy, které reprezentují, sdílejí evropskou politiku. Absolutně ne – bylo to vidět nyní na příkladu obchodní smlouvy s Kanadou. Stačil jeden lokální parlament a celý obrovský mechanismus se zastavil.” Tohle říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Arsene Verny, bývalý vyjednavač rozšíření EU na východ za Evropskou komisu a nyní advokát v jedné pražské právnické firmě (rodina Arsena Vernyho pochází ze severu Čech a v roce 1968 emigrovala do Německa.)

Jakkoli by šlo s tímhle tvrzením úspěšně polemizovat – vzpoura Valonů proti obchodní smlouvě s Kanadou nebyla odmítnutím společné politiky, ale pokusem vyvzdorovat si nad její rámec extrabuřty – rozhovor přináší zajímavý vhled do smýšlení člověka, který dlouho pracoval tam, kde se dělá Evropa.

Reklama
Reklama

Verny mimo jiné upozorňuje, na co se zapomíná v debatě o vzpouře proti rychle se měnícímu světu, jež se zhmotnila v Brexitu a nyní ve vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách. Totiž že tohle poznání Evropa učinila už nejméně před jedenácti lety, kdy Francouzi a Holanďané v referendech odmítli evropskou ústavu.

Tehdy také nešlo o stopku obsahu smlouvy, nýbrž o to zastavit změny. Zabarikádovat se před všemi těmi levnými pracovníky z nových států, před novými jazyky, které bude člověk slýchat na ulicích, před volným obchodem, před otevřenými hranicemi, zkrátka novotami.

Evropské instituce tehdy zareagovaly, jako by se nechumelilo. Odmítnutá ústava se změnila na Lisabonskou smlouvu a ta prošla. Podařilo se tak zachovat knot, který Unii drží pohromadě, a potud dobře. Přístup k populacím v členských zemích ale zůstal beze změny - a dost možná, že i to přispělo k letošnímu Brexitu. Jednoduchý recept na jinou komunikaci s evropskými voliči ovšem neexistuje a není jisté, že nějaký funkční v tomto případě vůbec existuje. Evropa ale ztratila nejméně jedenáct let na to se o to aspoň pokusit.

Reklama
Reklama