sobota 20. 10. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Na serveru Medium se Jathan Sadowski věnuje nenápadnému a často mnoha tajemstvími opředenému pronikání technologických firem z virtuálního do skutečného světa. Propojení městského prostoru s technologiemi je dnes už vcelku běžný fenomén. V Rio de Janeiru kontrolní centrum ve stylu NASA sbírá data z kamer a senzorů ve spolupráci s IBM už od roku 2010.

V Phoenixu v Arizoně rozváží odnož Googlu – Waymo - zaměstnance po městě v samořídících autech ve spolupráci s městským dopravním podnikem. Takových příkladů by se našlo bezpočet a průnik těchto firem do veřejného prostoru je mimo jiné daný tím, že mnoho městských samospráv je zadluženo - a technologické firmy zároveň vidí obrovskou příležitost v zapojení se a vlivu na to, jak cestujeme, obstaráváme si jídlo, pronajímáme si bydlení nebo hledáme práci.

Reklama
Reklama

Uber, Airbnb nebo WeWork - všechny byly založeny v průběhu minulé dekády po velkém finančním krachu a dnes tvoří zásadní rys velkoměst a podílí se na jejich chodu. Jejich strategií je prostřednictvím svých platforem zpeněžit sociální transakce. Uber neprovozuje taxi a stejně tak WeWork nepronajímá kanceláře. A chtějí expandovat. Uber se dnes už otevřeně nechal slyšet, že se chce rozrůstat v místech, kde je již beztak velký provoz, a zavádí aplikaci UberHop, která by měla konkurovat autobusům. Výzkumy ale ukazují, že řešení Uberu provoz ve městech nakonec nezmenšuje – ubírá na pěších přesunech, cyklodopravě i počtu cestujících v MHD, ale aut na ulicích neubývá.

Testovací metropolí je dnes Toronto, kde Sidewalk Labs firmy Alphabet integruje technologie do chodu ve čtvrti Quayside. Může tu experimentovat, zkoušet inovace jako chodníky, na nichž taje sníh, nebo podzemní roboty na odpadky, a přímo sledovat, jak na ně obyvatelé reagují. To všechno ale nese nebezpečí, které výstižně charakterizuje profesor práva Frank Pasquale: „Od pronajímání nemovitostí přes dopravu po obchod občané budou stále více pod kontrolou soukromých korporací, a ne demokratické vlády.“

Reklama
Reklama
Reklama

Denní menu dále přináší

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Francise Fukuyamu dějiny poněkud vypekly. V roce 1992, na vrcholu vlny liberalismu, která následovala po konci studené války a pádu železné opony, tento politolog ve své nejslavnější knize Konec dějin a poslední člověk napsal: „To, čeho jsme možná svědky… je finální bod ideologického vývoje lidstva a univerzální přijetí západní liberální demokracie jako konečné podoby vládnutí.“

O šestadvacet let později jsme spíše svědky toho, jak od USA po Rusko, od Turecka po Polsko a od Maďarska po Itálii vítězí spíše modely neliberální a daří se různým formám nacionalismu a radikalismu. Aktuální devátá Fukuyamova kniha  Identity: The Demand for Dignity and the Politics of Resentment se nástupem těchto sil pokouší vyrovnat. Jak ukazuje jeho rozhovor Georgem Eatonem pro New Statesman, mnohá ze svých bývalých stanovisek přehodnocuje: tvrdí, že myšlenky socialismu by se měly vrátit zpět do veřejného prostoru a Marx měl v mnohém pravdu. Byť zároveň trvá na tom, že jeho myšlenkový vývoj je stále v souladu s pozicí z devadesátých let a kritici Konec dějin a posledního člověka prý nepochopili správně.

Reklama
Reklama

„To, co jsem už tehdy říkal, bylo, že jedním z problémů moderní demokracie je, že sice poskytuje mír a prosperitu, ale lidé chtějí víc než jen to… Liberální demokracie se ani nesnaží definovat, co je dobrý život. Nechává to na jednotlivcích, kteří se cítí odcizení, nevidí smysl, a proto se sdružují do skupin podle identity, které jim dávají pocit sounáležitosti.“

Ve své době byla kniha Konec dějin a poslední člověk psána jako silná argument vůči marxistům, kteří jako finální stádium dějin vnímali komunismus. Když je Fukuyama dotázán na to, jak nyní vnímá vzmach socialistů v Británii a USA, odpovídá: „To vše záleží na tom, co socialismem míníte. Pokud se bavíme o vlastnictví výrobních prostředků, pak s výjimkou, kdy jsou poptávané jasné služby veřejnosti, to podle mne fungovat nebude. Máte-li ale na mysli redistribuční programy, které se pokouší vyřešit obrovskou nerovnováhu v příjmech a bohatství, již jsme svědky, pak ano. Myslím si nejen, že by se mohl vrátit, on by se vrátit měl. To dlouhé období, které odstartovali prezident Reagan a premiérka Thatcher a v němž se ke slovu dostaly určité typy idejí o výhodách neregulovaného trhu, mělo v mnoha ohledech katastrofální efekt.“

Nakonec se Fukuyama pokouší zklidnit i současnou situaci a všechny liberály varuje, že ani ten nástup nových ne zcela demokratických režimů nebude znamenat konec dějin.

 

 

Reklama
Reklama